1. března – Funguje to

Funguje to – je to skutečně tak!
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Zpočátku, když jsem vystřízlivěl, jsem měl víru pouze v program Anonymních alkoholiků. Zoufalství a strach mě udržovaly střízlivého (a možná mi pomáhal starostlivý a/nebo neústupný sponzor!). Mnohem později jsem získal víru ve Vyšší moc. Ta zpočátku přicházela pomaleji, ale když jsem začal naslouchat, jak se ostatní na setkáních dělí o svoje zkušenosti – zkušenosti, se kterými jsem se zatím nikdy střízlivý nesetkal – ale oni již ano, se silou, kterou získali od své Vyšší moci. A současně se sdílením zkušeností jsem začal doufat, že také já bych mohl získat svou Vyšší moc. Po určité době jsem pochopil, že Vyšší moc, víra, která funguje ve všech situacích je mi také dostupná. Dnes mi tato víra spolu s čestností, nezaujatostí a ochotou pracovat na krocích programu AA dává klid, který hledám. Funguje to – je to skutečně tak!

2. března – Naděje

Nenechejte se odradit.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Jen nemnoho zkušeností má pro mne velmi nízkou hodnotu. Jednou z nich je rychlá střízlivost. Velmi často byla ztráta odvahy odměnou za nerealistická očekávání, nehledě na sebelítost a vyčerpání plynoucí z představy, že svět se změní za jeden víkend. Ztráta odvahy je varovný signál, že bych mohl překročit Boží záměr. Tajemství uvědomění si svých možností spočívá v uznání svých limitů a ve víře, že čas je dar a ne hrozba.

Naděje je klíč, který otevírá zamčené dveře, dveře zamčené ztrátou mé odvahy. Program AA mi slibuje, že jestliže si dnes nevezmu svou první skleničku, budu mít vždy naději. Uvěřil jsem, že mám to co sdílíme na setkáních, a že pokaždé jsem povzbuzován ve stejném okamžiku, kdy někoho sám povzbuzuji. Stejně jako ostatní se, s milostí Boží a se společenstvím AA, lopotně ubírám po cestě za šťastným cílem. Kéž si vždy vzpomenu, že má vnitřní síla je daleko větší než strach z toho, co leží přede mnou. Ať mi nikdy nechybí trpělivost, protože jsem na správné cestě.

3. března – Překonaná umíněnost

Proto jsme přesvědčeni, že tvůrci svých problémů jsme v podstatě mi sami. Alkoholik je, ačkoli si to snadno nepřizná, krajním příkladem, kdy se umíněnost vymkne veškeré kontrole. Zbavit se svého sobectví, to je předpoklad k tomu, abychom nezahynuli.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Můj život se po mnoho let otáčel výhradně okolo mého ega. Byl jsem stravován svým egocentrizmem ve všech podobách – zahleděností do sebe, sebelítostí a sobectvím, které pramenily z mé pýchy. Dnes jsem díky společenství AA dostal dar v podobě možnosti uplatňování kroků a tradic v mém každodenním životě a obdržel darem svou skupinu a svého sponzora. A jestliže si to dokážu vybrat, i schopnost odložit stranou svou pýchu ve všech situacích, které nastanou v  mém životě.

Do doby, dokud jsem se na sebe čestně nepodíval a nespatřil jsem, že v mnoha situacích já sám jsem ten problém a nezačal reagovat přiměřeně uvnitř i navenek, dokud jsem neodložil svá očekávání a neporozuměl tomu, že můj vnitřní klid je přímo úměrný mým očekáváním v těchto situacích, nemohl jsem zažít poklid a zdravou střízlivost.

4. března – Odplevelení zahrady

Podstatou každého růstu je ochota dělat změny k lepšímu a také ochota neodmítnout přijetí čehokoliv, co znamená zodpovědnost.
JAK TO VIDÍ BILL

V období, kdy jsem dospěl ke třetímu kroku, jsem byl vysvobozen ze závislosti na alkoholu, ale hořká zkušenost mi ukázala, že trvalá střízlivost vyžaduje trvalé úsilí.

Občas přestávám pozorně sledovat na svůj pokrok. Pokaždé, když se ohlédnu, je stále větší část mojí zahrady odplevelena, ale pokaždé také nacházím nový plevel rašit v místech, kde jsem si myslel, že jsem ho už definitivně vytrhal. V okamžiku, kdy mířím nazpět, abych odstranil nově vyrašený plevel, a to je snazší, když je plevel mladý, se zastavím a obdivuji jak bujně rostou zelenina a květiny. Cítím, že moje dřina je odměněna a moje střízlivost sílí a přináší ovoce.

5. března – Úkol na celý život

Ale jak může někdo za těchto okolností zůstat jen tak bezstarostný, „nebrat si to k srdci“? To bych chtěl vědět.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Nikdy jsem si nebyl vědom své netrpělivosti. Častokrát jsem se tázal sám sebe, „proč bych měl čekat, když to mohu dát do pořádku právě nyní“? Samozřejmě, když jsem se poprvé seznámil s programem Dvanácti kroků, byl jsem jako „slon v porcelánu“. Nemohl jsem se dočkat, až dodělám Dvanáct kroků, myslel jsem, že je to otázka pouhých několika měsíců. Nyní chápu, že práce na Dvanácti krocích programu AA je závazek na celý život.

6. března – Myšlenka víry

Nedopusťte, aby vaše případná zaujatost proti spirituálním termínům stála v cestě vaší snaze upřímně zjistit co vlastně znamenají..
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Když se strach, pochyby a zloba hojně vyskytují v mém nitru a v mém okolí, je pro mne pouhé pomyšlení na víru příliš veliké sousto. Občas se i pouhá myšlenka na dělání něčeho jiného, něčeho co nejsem zvyklý dělat, může stát skutkem víry, dělá-li se to pravidelně a bez diskuse o tom, je-li to dobré či nikoliv. Když přijde špatný den a vše se obrací vniveč, potom setkání AA nebo rozhovor s druhými alkoholiky dokáže zaměstnat mé myšlení a přesvědčí mne, že mé problémy nejsou tak neobvyklé, tak nepřekonatelné, jak se mi před chvílí zdálo. Účast na setkáních nebo rozhovory s přáteli alkoholiky představují skutky víry. Věřím, že tímto způsobem omezuji vliv mé nemoci na můj život. Je to způsob, s jehož pomocí se pomalu pohybuji směrem k víře a k Vyšší moci

7. března – Klíčem je ochota

Jakmile vsuneme klíč ochoty do zámku a jen trochu pootevřeme dveře, zjistíme, že lze otevírat dál a dál.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Jedinou součástí absolutně nezbytnou k vyřešení všech mých současných problémů se ukázala ochota vzdát se mé pýchy a mého egocentrizmu síle větší než je má vlastní. I to nejmenší množství ochoty, je-li upřímná, je dostatečné, abych dovolil Bohu vstoupit a převzít moc nad mými problémy, bolestmi a nebo posedlostí. Úroveň mého klidu je přímo úměrná stupni ochoty, kterou mám v jednotlivých okamžicích, ochoty vzdát se svého egocentrizmu a dovolit Boží vůli, aby se projevila v mém životě. Za pomoci klíče zvaného ochota jsou mé obavy a strach účinně přetransformovány do stavu klidu.

8. března – Předání

Každý člověk, který vstoupí mezi Anonymní alkoholiky a hodlá vytrvat, začíná uskutečňovat třetí krok, aniž by si to sám uvědomoval. Není snad pravdou, že ve věcech, které souvisejí s alkoholem se rozhodl svěřit svůj život do rukou Anonymních alkoholiků?… Každý nováček nadchnutý touto ochotou je přesvědčen, že společenství je jediným bezpečným přístavem pro ztroskotané plavidlo, jímž se stala jeho osobnost. Jakým jiným způsobem by snad bylo možné svěřit vlastní vůli a život do opatrování nově nalezené Prozřetelnosti.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Prvním krokem mého uzdravení bylo odevzdání se Bohu. Věřím, že naše společenství hledá duchovnost otevřenou novému spříznění se s Bohem. Snažím-li se já osobně jít cestou Dvanácti kroků, cítím novou svobodu, která mi umožňuje přemýšlet o sobě samém. Moje závislost mě uvěznila a zabraňovala mi v možnosti uvolnit se ze zajetí sebejistoty. Společenství AA mi však zaručuje cestu kupředu. Vzájemné sdílení zkušeností, zájem a starostlivost o druhé je přirozený dar, který dáváme jeden druhému. Můj vlastní se zvětšuje v závisti na změně mého postoje k Bohu. Učím se odevzdat svůj život do Boží péče, dosahovat sebeúcty a udržovat si tyto postoje předáváním toho, co jsem dostal.

9. března – Oproštění se od tvrdohlavosti

Rozhodli jsem se předat svojí vůli a svůj život do péče Boha tak, jak ho mi sami chápeme.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Záleží na tom, jak se člověk snaží, zejména jak se snaží předat svoji vůli a svůj vlastní život do péče Boha, jakéhokoliv Boha, kterého si představuje? Při hledání odpovědi na tuto otázku jsem si uvědomil modrost, se kterou byla napsána: třetí krok je krok se dvěma částmi.

Ve svém dosavadním životě jsem mohl mnohokrát zemřít a nebo být alespoň zraněn a přesto se tak nikdy nestalo. Někdo, anebo něco mě opatrovalo. Rozhodl jsem se uvěřit, že můj život byl vždy v Boží péči. On sám určuje počet dní, které mi budou dány do okamžiku mé fyzické smrti.

Otázka vůle (tvrdohlavost nebo Boží vůle) představuje mnohem složitější součást tohoto kroku. Pouze tehdy, když jsem při svých pokusech přestat pít zažil dostatek citové bolesti, jsem byl ochoten odevzdat svůj život Boží vůli. Toto předání mi připadá jako zklidnění po bouřce. Je-li moje vůle v souladu s Boží, potom existuje klid v mém nitru.

10. března – Dnes je to má volba

…pokaždé zjistíme, že příčinou byla naše vlastní zištnost, která nás postavila do zranitelné situace.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

S pochopením a přijetím své role, kterou, jak se ukázalo, jsem hrál ve svém životě, nastaly dramatické změny v mém životním postoji. A bylo to právě v tomto okamžiku, kdy mi program AA začal pomáhat. V minulosti jsem vždy obviňoval ostatní, buď Boha nebo druhé lidi, za své životní podmínky a nikdy jsem nepřipustil, že mám možnost změnit svůj život. Má rozhodnutí byla založena na strachu, pýše a egu. Výsledkem bylo, že mě tato rozhodnutí vedla cestou sebezničení směrem ke dnu. Dnes se pokouším dovolit Bohu, aby mě vedl po cestě k duševnímu zdraví. Ať budou následky jakékoli, jsem zodpovědný za své jednání či nečinnost.

11. března – Dobře zvolený směr

Právě v okamžiku, kdy usilujeme o soulad své vůle s vůlí Boží s ní nakládáme správně. Pro nás pro všechny znamenalo toto zjištění úžasný objev. Celý náš problém spočíval v nesprávném uplatňování síly vůle. Snažili jsem se jí drtit své problémy a přitom mělo naše úsilí směřovat k tomu, abychom svou vůli uvedli do souladu se záměrem, který s námi měl Bůh. Cílem dvanácti kroků Anonymních alkoholiků je přibližovat nás k tomuto cíli a třetí krok slouží k otevírání dveří.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Podívat se zpět na mou minulost je vše co potřebuji, abych viděl, kam mě moje tvrdohlavost zavedla. Jenomže já nevím, co je pro mě nejlepší, ale věřím, že Bůh to ví. BŮH, což definuji jako „Dobře zvolený směr“, mě nikdy nezradil,zatímco já jsem sebe zrazoval často. Používání tvrdohlavosti ve většině mých životních situacích má obdobný výsledek jako pokus vtlačit špatný díl do skládací puzzle – vyčerpání a frustraci.

Třetí krok otevírá dveře ke zbytku programu. Požádám-li Boha o vedení vím, že cokoliv se stane je to nejlepší možné, i když to právě není to, co chci nebo očekávám. Bůh pro mě dělá i to, co já sám pro sebe nemohu udělat, jestliže mu to dovolím.

12. března – Denní plán

Při probuzení mysleme dvacet čtyři hodin dopředu. Mějme na zřeteli naše denní plány. Než začneme, žádáme Boha, aby vedl naše myšlení, žádáme hlavně, aby myšlení bylo odděleno od sebelítosti, nečestnosti nebo sobeckých motivů.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Každý den žádám Boha, aby ve mně zanítil oheň jeho lásky, aby tato láska, hořící jasně a čistě, osvětlovala moje myšlení a dovolila mi lépe uskutečňovat Jeho vůli. V průběhu dne, kdykoliv vnější vlivy začínají přemáhat mého ducha, znovu žádám Boha, aby nesmazatelně vepsal do mého vědomí poznání, že mohu začít svůj den znovu, kdykoliv si zvolím, třeba i stokrát, bude-li to nutné.

13. března – Duchovní svět

Zvolili jsem svět založený na duchovních zásadách. Naším dalším úkolem je dorůst k jejich porozumění a praktickému uplatňování. K tomu se nedopracujeme přes noc, mělo by to být naším celoživotní cestou.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Slovo „zvolili jsme“… a fráze „zvolili jsme svět založený na duchovních zásadách“ jsou velmi důležité. Znamenají akci, počátek, zahájení akce, nezbytný předpoklad k udržování duchovního růstu „Duchovní“ bytosti, nehmotné součásti mě samotného. Egocentrizmus a materiální zaměření na světské věci jsou překážky mého duchovního růstu. Pro mne duchovnost znamená starostlivost o duchovní záležitosti na místo světských a poslušnost Boží vůli. Duchovní věci, jak jim rozumím jsou: bezvýhradná láska, radost, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, sebeovládání a pokora. Kdykoliv dovolím sobeckosti, nečestnosti, vleklé zášti a strachu, aby byly mou součástí, blokuji své duchovní záležitosti. Udržuji-li svou střízlivost, duchovní růst se stává programem na celý život. Mým cílem je duchovní růst a přijetí skutečnosti, že nikdy nedosáhnu duchovní dokonalosti.

14. března – Klíčový kámen

On je Otec a my jsme jeho děti. Většina dobrých myšlenek je jednoduchá a tento koncept je klíčovým kamenem nového triumfálního oblouku, přes který jsme přešli ke svobodě.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Klíčový kámen je klín na nejvyšším místě oblouku, který drží ostatní kameny pohromadě. „Ostatní kameny“ jsou kroky jedna, dva a čtyři až dvanáct. V jistém smyslu to vypadá, že třetí krok je nejdůležitější a že dalších jedenáct kroků pouze závisí na jeho podpoře. Nicméně, ve skutečnosti je třetí krok pouze jedním ze dvanácti. Je klíčovým kamenem, ale bez ostatních jedenácti, které tvoří základnu a ramena, by nebylo oblouku, ať už klíčový kámen máme nebo nemáme. Denní prácí na všech dvanácti krocích přicházím k tomuto oblouku, který na mne čeká, abych přes něj přešel do dalšího dne svobody.

15. března – Boží idea

V okamžiku, kdy jsme viděli ostatní, jak řeší své problémy pomocí jednoduchého spolehnutí se na Vyšší sílu, přestali jsme pochybovat o Boží moci. Naše ideje nefungovaly. Ale boží idea ano.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Tak jako se slepému postupně vrací zrak, tak i já jsem pomalu tápal na své cestě ke Třetímu kroku. Pochopil jsem, že pouze síla větší než moje by mě mohla zachránit z propasti beznaděje, ve které jsem vězel. Věděl jsem, že toto je síla, kterou musím uchopit a ona se stane mou kotvou uprostřed moře strastí. Třebaže v té době byla má víra nepatrná, i tak byla dostatečně velká k tomu, abych viděl, že je nejvyšší čas přestat se spoléhat na mé ego plné pýchy a začít spoléhat na ustálenou sílu, která může přijít pouze od Síly vyšší než je moje vlastní.

16. března – Jak mu rozumíme my sami

Můj přítel přišel s něčím, co se mi tehdy zdálo neobvyklým návrhem: „Proč si nevybereš svoji vlastní koncepci Boha?“
Toto prohlášení na mě silně účinkovalo, jakoby ten intelektuální ledovec, v jehož stínu jsem dosud žil, roztál. Konečně jsem stál ve slunečním světle.
Jediné, na čem záleželo, byla moje ochota věřit v moc vyšší než jsem já sám. To bylo vše, co se ode mne na začátku žádalo.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Vzpomínám si na doby, kdy jsem vzhlížel k obloze a zamýšlel se nad tím, kdo to všechno začal a jak. Když jsem přišel do AA, pochopení jistého popisu duchovního rozměru se stalo nezbytným předpokladem trvalé střízlivosti. Po té, co jsem přečetl různé verze o velkém třesku, včetně vědecké, jsem došel k jednoduchosti a učinil Boha svou představou Vyšší moci, která tento třesk umožnila. S nesmírnou velikostí vesmíru, který Bůh řídí, bude bezpochyby schopen vést moje myšlení a konání, budu-li připraven přijmout jeho vedení. Avšak nemohu očekávat pomoc, jestliže se k Němu otočím zády a půjdu svou vlastní cestou. A tak jsem začal být ochoten věřit a teď žiji již 26 let vyrovnaného a uspokojivého života.

17. března – Tajemné cesty

…Každé období bolesti nebo strádání, kdy se zdálo být velmi těžké přijmout Jeho vůli nebo se dokonce mohla někdy zdát i nespravedlivá, přinášelo nová životní ponaučení, pomáhalo odhalit nový pramen odvahy, až nakonec následovalo nevyhnutelné přesvědčení, podle nějž Bůh opravdu „tajemným způsobem uvádí své zázraky ve skutky“.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Po té, co jsem ztratil svou kariéru, rodinu a zdraví, jsem ještě stále nebyl přesvědčen, že se potřebuji podívat na svůj vlastní způsob života jiným způsobem. Pití a užívání dalších drog mne ubíjelo, ale nikdy jsem nepotkal někoho, kdo se uzdravuje, ani člena společenství AA. Myslel jsem si, že jsem předurčen k smrti, a že si to zasloužím. Když mé zoufalství dostoupilo vrcholu, onemocněl můj malinký syn velmi vážnou a vzácně se vyskytující nemocí. Veškerá snaha lékařů vycházela naprázdno. Zdvojnásobil jsem pití, abych potlačil své pocity, ale alkohol přestával účinkovat. Zbývalo mi pouze obrátit se k Bohu s pokornou prosbou o pomoc. V těchto dnech, za pomoci zvláštní souhry náhod, jsem se seznámil s AA a od té doby jsem zůstal střízlivý. Můj syn přežil a jeho nemoc ustupovala. Celý příběh mě přesvědčil o mé bezmoci a neschopnosti ovládat nejenom svůj život. Dnes můj syn i já děkujeme Bohu za jeho zásah.

18. března – Skutečná nezávislost

…čím více jsme ochotni podřídit se Vyšší moci, tím nezávislejší ve skutečnosti jsme.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

S malou ochotou začínám důvěřovat Bohu, ale díky Němu má ochota roste. Čím více jsem ochotný, tím více důvěry získávám a čím více získávám důvěry, tím více jsem ochotný. Mé vlastní uvědomování si závislosti na Bohu vzrůstá s růstem mé důvěry v Něj. Před tím, než jsem se stal ochotný, jsem myslel, že jsem se všemi svými potřebami, závislý pouze na sobě a byl jsem proto omezovaný svou nekomplexností. Prostřednictvím ochoty záviset na své Vyšší moci, kterou jsem se rozhodl nazývat Bůh, mi bylo poskytováno vše, co jsem požadoval, někým, kdo mě zná lépe než já sám, a zná i mé další potřeby, které jsem dosud nechápal. Pouze ten, kdo mě zná lépe než já, mě mohl učinit mnou samým a pomoci mi vyplnit potřeby někoho jiného, potřeby, které jsem viděl pouze já. Nebude existovat nikdo, kdo bude úplně stejný jako já. A to je skutečná nezávislost.

19. března – Modlitba: Funguje to

Bylo velmi správně řečeno, že „modlitbě se posmívají téměř vždy jen ti, kdo se o ni nikdy skutečně nepokusili“.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Když jsem se poprvé zkoušel modlit, cítil jsem se poněkud divně, protože jsem vyrůstal v agnostické rodině. Chápal jsem, že v mém životě pracuje Vyšší moc. Jak jinak bych mohl zůstat střízlivý? Nebyl jsem však najisto přesvědčen, že On/Ona/Ono by chtěl/a/o naslouchat mojí modlitbě. Lidé, kteří měli to, co jsem chtěl já, mi říkali, že modlitba je důležitá součást uskutečňování programu a tak jsem vytrval. S každodenní modlitbou přicházel údiv na tím, že se stále více zklidňuji a jsem stále více spokojený se svou rolí na tomto světě. Jinými slovy, můj život se stal snazší, s menším množstvím šarvátek. Stále si však nejsem jistý, kdo nebo co naslouchá mým modlitbám, ale nikdy bych se nepřestal modlit z jednoduchého důvodu, modlitby totiž fungují.

20. března – Láska a tolerance

Láska a tolerance jsou naše klíčová slova.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Pochopil jsem, že musím odpustit ostatním ve všech situacích, abych si pomohl zajistil skutečný duchovní růst. Důležitost odpouštění, která je rozhodující, mi na první pohled nemusí být zřejmá, ale studium mi říká, že každý velký duchovní učitel na něm velmi trvá.

Musím dokázat odpouštět křivdy, nejen jako formalitu, ale ve svém srdci. Nedělám to v zájmu druhých, ale ve svém vlastním zájmu. Zášť, zloba nebo touha vidět někoho jiného potrestaného, to jsou věci, které ničí mou duši. Připoutává to ke mně problémy tak pevně jako okovy. A  problémy mě poutávají k dalším problémům, které nemají vůbec nic do činění s těmi prvními.

21. března – Hmotné a duchovní blaho

Opustí nás strach… a ekonomická nejistota.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Zredukovat nebo úplně eliminovat strach a dosáhnout zlepšení ekonomických podmínek, to jsou dvě rozdílné záležitosti. V období, kdy jsem byl nováčkem v AA jsem si pletl tyto dvě skutečnosti. Myslel jsem si, že strach mě opustí, když začnu vydělávat peníze. Nicméně, jednoho dne se mi zjevil nový směr. Doslova jako by vyskočil ze stránek Modré knihy v době, kdy jsem se zabýval svými finančními problémy. „U nás hmotné blaho vždy následuje až za duchovním pokrokem, nikdy mu nepředchází.“ Náhle jsem porozuměl, že tento příslib je zárukou. Spatřil jsem, že řadí priority na správná místa, že duchovní pokrok by mohl zmenšit hrozný strach ze života bez prostředků, právě tak, jak zmenšil mnoho dalších obav.

Dnes se snažím využívat nadání, jenž mi Bůh dal, k užitku i ostatním. Zjistil jsem, že druzí to oceňují již od počátku. Připomínám si, že nadále nepracuji jenom pro sebe. Pouze dávám k použití bohatství, které Bůh vytvořil, já sám jsem toto bohatství nikdy „nevlastnil“. Když pracuji tak, abych pomáhal a ne abych vlastnil, smysl mého života je mnohem jasnější.

22. března – Žádný další zápas …

Přestali jsme bojovat proti čemukoliv nebo komukoliv, i proti alkoholu.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

V okamžiku, kdy mě AA nalezlo jsem si myslel, že jsem přišel kvůli zápasu a AA by mi mohlo poskytnout sílu, kterou potřebuji k přemožení alkoholu. Kdybych v tomto zápase zvítězil, kdo ví, jaké další bitvy bych mohl vyhrát. K tomu bych potřeboval sílu. Veškerá má dosavadní zkušenost to dokazovala. Nyní už vím, že nemusím bojovat nebo používat svou vůli. Použiji-li Dvanáct kroků a dovolím-li své Vyšší moci dělat svou práci, můj alkoholický problém zmizí sám o sobě. Také mé životní problémy přestanou existovat. Pouze se musím dotázat, zda je v dané situaci požadováno přijmutí nebo změna. Není to má vůle, ale Jeho, která bude konat.

23. března – … a žádné další výhrady

…potvrzuje starou pravdu „Jsi-li jednou alkoholik, alkoholikem zůstaneš.“ …Chceme-li opravdu přestat pít, naše rozhodnutí musí být bez výhrad a postranních myšlenek, že se jednou staneme vůči alkoholu imunní. …K tomu, aby byl někdo vážně postižen není zapotřebí, aby pil dlouhou dobu a v takové míře, jako někteří z nás. Toto platí především o ženách. Potencionální alkoholička se často promění ve skutečnou během několika let.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Tato slova mám ve své knize podtržena. Představují pravdu pro všechny ženy a muže, kteří jsou alkoholiky. Při mnoha příležitostech jsem se obracela k této pasáži a zamýšlela jsem se nad ní. Nikdy nemám tu potřebu dělat ze sebe blázna vzpomínáním na mé, někdy rozdílné způsoby pití či víru, že jsem „vyléčena“. Ráda přemýšlím o tom, že je-li střízlivost dar od Boha, potom můj střízlivý život je můj vděk Bohu. Doufám, že Bůh je s mým vděkem spokojen stejně jako já s jeho darem.

24. března – Aktivní, ne pasivní

O člověku se předpokládá, že bude myslet a jednat. Nebyl stvořen k Božímu obrazu, aby jednal jako automat.
JAK TO VIDÍ BILL

Před příchodem do AA jsem často reagoval na jednání jiných lidí vůči mně a na situace, které se mne dotýkaly bez přemýšlení. A když jsem nereagoval, jednal jsem jaksi mechanicky. Po příchodu do společenství AA jsem začal hledat pomoc a vedení u své Vyšší moci a učil jsem se jí naslouchat. Potom jsem začal činit rozhodnutí a provádět je, spíše než pouze rychle reagovat. Výsledky byly pozitivní. Nadále jsem ostatním lidem nepovoloval činit rozhodnutí za mě a potom je za ně kritizovat.

Dnes, se srdcem plným vděčnosti a touhy, aby Boží vůle byla konána skrze mne, vím a každý další den to potvrzuje,že můj život je něco tak cenného, co stojí za sdílení, speciálně s mými přáteli alkoholiky. Jestliže nebudu vytvářet náboženství ze všeho, včetně společenství AA, potom mohu být otevřeným kanálem Božího konání.

25. března – Srdce naplněné vděčností

Hodně jsem se snažil co nejrychleji přijmout pravdu, že srdce naplněné vděčností v sobě nemůže chovat příliš velkou domýšlivost. Když se srdce naplňuje vděčností, potom je výsledkem láska k bližnímu, nejhezčí emoce, jakou můžeme poznat.
JAK TO VIDÍ BILL

Věřím, že my ve společenství Anonymních alkoholiků jsme obšťastněni tím, že si neustále připomínáme potřebu být vděční, a jak je vděčnost pro naši střízlivost důležitá. Opravdu jsem vděčný za svou střízlivost, kterou mi Bůh poskytl skrze program AA a jsem rád, že mohu svobodně vracet to, co mi bylo dáno. Nejsem vděčný pouze za svou střízlivost, ale také za kvalitu svého života, který mi střízlivost přinesla. Bůh byl ke mně dostatečně milostivý, dal mi střízlivé dny a život požehnaný mírem a spokojeností, stejně tak jako schopnost dávat a přijímat lásku, možnost sloužit druhým ve společenství AA, v mojí rodině a v mé komunitě. A za toto vše mám „srdce naplněné vděčností“.

26. března – Vyučování nikdy nekončí

Odevzdejte se Bohu, jak ho vy sami chápete. Připusťte svoje nedostatky Jemu i vašim druhům. Odstraňte trosky své minulosti. Rozdejte štědře to, co jsme sami obdrželi a připojte se k nám. Budeme s vámi spojeni duchem bratrství a zajisté se s některými z nás střetnete na vaší namáhavé cestě k šťastné budoucnosti.
Nechť vás Bůh vede a žehná!
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Pokaždé, když čtu tato slova, pocítím jak se mi sevře hrdlo. Zpočátku to bylo proto, že jsem cítil: „Ach! Vyučování je u konce. Nyní již záleží jenom na mě. Už to nikdy nebude tak nové“. Když pročítám tuto pasáž dnes, pociťuji hluboké sympatie k průkopníkům AA a poznávám, že shrnuje vše v co věřím a o co usiluji, že s Božím požehnáním vyučování nikdy nebude u konce, že nikdy nebude záležet jenom na mně a že každý den je zbrusu nový.

27. března – Svoboda společenství AA

Doufáme, že již dobře víme jaká opravdu je naše svoboda, že žádná budoucí generace Anonymních alkoholiků nebude nucena její obsah jakkoliv upravovat. Naše AA svoboda vytváří půdu, ze které může vyrůstat upřímná láska…
ŘEČ SRDCE

Toužil jsem po svobodě. Nejprve po svobodě pít, potom po osvobození od pití. Program uzdravení Anonymních alkoholiků spočívá na základech, které jsou představovány svobodnou volbou. Neexistují žádné mandáty, zákony nebo přikázání. Duchovní program AA nastíněný ve Dvanácti krocích, který mi navrhl zisk mnohem větší svobody, je pouhé doporučení. Mohu ho přijmout nebo odmítnout. Sponzorství je nabízeno, nikoliv vnucováno a mohu přicházet či odcházet tak, jak mi to vyhovuje. Je to právě naše svoboda, která mi dovoluje znovu získat důstojnost rozdrcenou břemenem pití a která je mi tolik drahocenná a tolik potřebná k podpoře trvalé střízlivosti.

28. března – Rovnost

Naše společenství by mělo zahrnovat všechny, kteří trpí alkoholizmem. Proto nemůžeme odmítnout nikoho, kdo si přeje se uzdravit. A proto by společenství AA nemělo být závislé na penězích nebo se komukoliv přizpůsobovat. Stačí pouze dva alkoholici, kteří se střetnou za účelem zůstat střízliví a mohou se nazývat skupinou AA a jako skupina nemají žádné další závazky.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Před příchodem do AA jsem často cítil, že si „nerozumím“ s lidmi okolo sebe. Obvykle „oni“ měli více či méně peněz něž já a můj názor na věc se neshodoval s „jejich“. Množství ústrků, které jsem zakusil ve společnosti mi pouze dokazovalo, jak falešní jsou někteří pokrytečtí lidé. Po připojení se ke společenství AA jsem nalezl způsob života, který jsem hledal. Ve společenství AA žádný člen není lepší než ostatní, jsme pouze alkoholici snažící se uzdravit z alkoholizmu.

29. března – Spolehliví služebníci

Vůdci se stávají služebníky. Jejich jedinou a často poněkud nevděčnou výsadou je plnit vůli skupiny.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

V knize Řek Zorba popisuje Nikos Kanzantzakis setkání hlavní postavy a staršího muže pilně pracujícího při sázení stromů. „Co to děláte?“, ptá se Zorba. Starý muž odpovídá: „Vidíš velmi dobře co dělám synu, sázím stromy.“ Zorba se dále ptá: „Ale proč zasazovat strom, když neuvidíte, jak nese ovoce?“ A starý muž odpovídá: „Můj synu, já žiji tak, jako bych nikdy neměl umřít.“ Tato odpověď vnese jemný úsměv na Zorbovi rty, a jak odchází, poznamenává s náznakem ironie: „Šílené – já žiji, tak jako bych měl umřít zítra!“
Jako člen Anonymních alkoholiků jsem zjistil, že Třetí odkaz je úrodnou půdou, ze které vyrůstá strom mojí střízlivosti. Ovoce, které sklízím je úžasné: mír, bezpečí, porozumění ve čtyřiadvaceti hodinách věčného naplnění. A se zdravou myslí naslouchám hlasu mého svědomí, které v okolním tichu říká: Musíš uvolnit své místo ve službě AA. Existují také druzí, kteří musí sázet a sklízet.

30. března – Naše skupinové svědomí

„…někdy dobré je na překážku tomu nejlepšímu.“
AA DOZRÁVÁ

Myslím si, že tato slova se vztahují na každý z Trojice odkazů AA: Uzdravení, Jednota a Služba! Moje přání je, aby se vryla do mého vědomí a do mého života na mojí „namáhavé cestě k šťastné budoucnosti.“ (Anonymní alkoholici). Tato slova, která spoluzakladatel AA Bill W. často opakoval, mu byla vyjevena jako výsledek skupinového svědomí. A tak přišel Bill W. na podstatu a základ Druhé tradice: Naši vedoucí jsou pouze spolehliví služebníci, kteří však nevládnou.
Myslím si, že při našich skupinových diskusích by jsme se nikdy neměli dohodnout na „dobrém“, ale vždy usilovat o dosažení toho „nejlepšího“, právě tak jak byl původně Bill W. nabádán, aby na to nezapomněl. Toto společné úsilí je dalším příkladem milujícího Boha, jak mu rozumíme my, který se vyjadřuje v našem skupinovém svědomí. Tyto zkušenosti mi pomáhají, abych zůstal na řádné cestě uzdravení. Učím se kombinovat iniciativu s pokorou, zodpovědnost s vděčností a takto si vychutnávat radost z prožívání svého čtyřiadvaceti hodinového programu.

31. března – Nikdo mi neupíral lásku

V kalendáři AA se psal rok druhý…Do jedné z těchto skupin přišel nováček,…Záhy prozradil, že je zoufalý případ a nadevše touží se uzdravit. (Ptal se:) „Jsem totiž obětí ještě jiné závislosti, strašnější než alkoholizmus. Možná mě nebudete chtít přijmout za svého člena.“
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Přišla jsem k vám – manželka, matka, žena, která odešla od svého muže, dětí a rodiny. Pila jsem, brala jsem prášky, nebyla jsem ničím. Přesto mi ve společenství AA nikdo neupíral lásku, péči a pocit sounáležitosti. Díky Boží milosti, lásce dobrého sponzora a domovské skupině, mohu nyní říci, že díky Anonymním alkoholikům jsem manželka, matka, babička a žena. Střízlivá, osvobozená i od užívání léků, zodpovědná manželka, matka, babička a žena.
Bez Vyšší moci, kterou jsem nalezla ve společenství by byl můj život beze smyslu. Jsem velmi vděčná, že jsem dlouhodobým členem Anonymních alkoholiků.