1. července – To nejlepší právě dnes

Principy, které jsme zde sepsali, se stali vodítkem našeho vývoje.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Stejně, jak sochař používá různé nástroje, aby dosáhl kýženého výsledku při tvorbě svého díla, používám ve společenství AA dvanáct kroků, aby utvářely můj vlastní život. Nenechávám se přemoci ani svými životními problémy a ani tím, jak mnoho práce mám udělat. Uklidňuje mě skutečnost, že můj život je nyní v rukou mé Vyšší moci, mistra umělce, který utváří každou část mého života tak, aby vzniklo jedinečné umělecké dílo. Práce na programu mě uspokojuje, protože vím, že „děláme-li to nejlepší, čeho jsem schopni právě dnes, děláme všechno, co po nás Bůh žádá.“

2. července – Podstata pravé střízlivosti

Máme za to, že s duchovní podstatou našeho programu nemusí mít nikdo problémy. Ochota, upřímnost a otevřenost jsou základem uzdravení. Jsou však pro ně nezbytné.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Jsem dostatečně poctivý, abych přijal sám sebe, takového, jaký jsem a dovolil ostatním, aby mohli spatřit mé „já“? Jsem opravdu ochotný zajít jakkoliv daleko a udělat cokoliv, co je nezbytné pro setrvání ve střízlivosti? Je moje otevřenost dostatečná, abych dokázal poslouchat i nepříjemné věci, abych přemýšlel o věcech, o kterých mám a abych cítil to, co mám pociťovat?
Odpovím-li na tyto otázky kladně, potom mám dostatečné vědomosti o duchovní podstatě programu a mohu zůstat střízlivý. Další prací na dvanácti krocích se přibližuji k podstatě opravdové střízlivosti: k poklidnému vztahu se sebou samým, s ostatními lidmi a s Bohem, jak mu rozumím já.

3. července – Zkušenost, nejlepší učitel

A tak je velmi malá pravděpodobnost, že budeme neustále inspirováni, protože naše uvědomění Boží přítomnosti je krátké a naše zkušenost malá.
NONYMNÍ ALKOHOLICI

Kdosi řekl, že zkušenost je nejlepší učitel, ale já věřím, že je jediným učitelem. Pouze na základě své zkušenosti s životem, který provází Boží láska, jsem byl schopen přijmout její existenci. Zpočátku jsem neměl žádnou jistotu, zda Bůh řídí můj život, ale nyní chápu, že jsem-li dostatečně smělý a požádám Ho o vedení, budu jednat tak, jako by mi ho Bůh poskytl. Často Ho žádám, aby mi pomohl uvědomit si, že On je mou cestou.

4. července – Přirozená víra

…v hloubi našich duší existuje základní vědomí Boha. Může být nevyhraněné, zastřené nešťastnými událostmi, pýchou, uctíváním jiných věcí, ale v té či oné formě je vždy přítomno. Neboť zůstává faktem, že víra v něco většího než jsme mi sami a zázračné předvedení jeho síly v lidských životech jsou tak staré jako sám člověk.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Neustále jsem svědkem práce, kterou odvádí neviditelný Bůh v místech, kde se schází společenství AA po celé naší zemi. Zázraky uzdravení jsou toho všude důkazem. Věřím, že Bůh je nejenom přítomen na těchto místech, ale je i v mém srdci. Kupodivu je tato víra pro mne, bývalého agnostika tělem i duší, zcela přirozená. Dvanáct kroků mi neustále pomáhá měnit můj život mnoha různými způsoby, ale žádný z nich není tak účinný, jako bylo přijetí Vyšší moci.

5. července – Nový směr

Naše lidské zdroje vedené vůlí byly nepostačující, úplně selhaly… Každý den je dnem, kdy se musí, ve všech našich činech projevovat vůle Boží.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Slyšel jsem povídat o „slabomyslném“ alkoholikovi a při tom jsem jedním z lidí s nejsilnější vůlí na této zemi! Nyní však vím, že ani tato mimořádná síla vůle není dostatečná, aby zachránila můj život. Mým problémem není ani tak síla vůle, jako spíše otázka směrování. Když čestně a bez zbytečného ponižování přijmu svá omezení a odevzdám se pod Boží vedení, z mých nejhorších chyb se stanou mé největší přínosy. Bude-li má silná vůle správně usměrňována, pak mě bude přidržovat při práci na programu do doby, kdy se přísliby stanou mojí denní realitou.

6. července – Rozpoznání strachu…

Hlavním činitelem všech našich chyb byl náš sobecký strach…
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Necítím-li se ve své kůži a nebo jsem-li vyveden z míry či deprimován, snažím se za tím vším hledat strach. Tento „ďábelský a vše narušující nepřítel“ je příčinou všech mých potíží. Obvykle to bývá strach ze selhání, strach z mínění druhých lidí nebo strach z bolesti a mnoho jiných. Nalezl jsem Vyšší moc, která nechce, abych žil ve strachu, protože mi dala možnost žít volně a radostně ve společenství AA. Už nejsem ochotný žít s množstvím charakterových vad, které mne provázely v období neustálého pití. Sedmý krok představuje hnací motor k odstranění mých nedostatků. Modlím se o pomoc při rozpoznávání strachu, který stojí za tou či onou konkrétní vadou a potom poprosím Boha, aby tento strach odstranil. Tento způsob funguje bez jakékoliv výjimky a je největším zázrakem života ve společenství AA.

7. července – …a zbavení se ho

…především strach o to, že bychom ztratili něco, co již máme nebo něco, co dosud požadujeme. Žili jsme na základě neuspokojených požadavků a nacházeli jsme se tak ve stavu stálého znepokojení a zklamání. Nemohli jsme proto dosáhnout vnitřního míru, aniž bychom nalezli způsob, jak tyto své požadavky omezit. Rozdíl mezi požadavkem a prostým přáním je každému zřejmý!
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Pouze tehdy, když se vzdám svých očekávání mohu dosáhnout vnitřního klidu. Převažují-li v mých myšlenkách toužebná přání nebo očekávání, potom pociťuji strach nebo úzkostné očekávání. Tento stav mysli rozhodně nevede k emocionální střízlivosti. Znovu a znovu se musím vzdávat věcí ve prospěch reality, ve které nacházím svého Boha, protože pouze tehdy jsem schopen nalézt poklid, vděčnost a duchovní jistotu.

8. července – Neustále rostoucí volnost

Právě v sedmém kroku uskutečňujeme změnu ve svém postoji, která nám umožňuje obrátit pozornost od sebe samých k ostatním a k Bohu, přičemž vodítkem při této snaze se nám stává pokora.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Když jsem konečně požádal Boha, aby odstranil vady, které mě od něj oddělují, nastoupil jsem mnohem lepší cestu, než jakou jsem si kdy uměl představit. Zažil jsem osvobození od těch charakterových vad, do kterých jsem byl do té doby zcela ponořen. Díky tomuto pokornému kroku se cítím očištěný.
Z hlouby své duše si uvědomuji, že právě tento krok mi umožnil, abych byl užitečný Bohu a mým přátelům. Bůh mi dává sílu, abych konal jeho vůli a díky Jemu jsem připraven na jakoukoliv situaci, která může právě dnes nastat. Skutečně se nacházím v jeho rukou a vzdávám Mu dík za radost, kterou mám vždy, když mohu být užitečný.

9. července – Jsem nástroj

Pokorně jsme ho požádali, aby naše nedostatky odstranil.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Otázka pokory je velmi složitá. Pokora neznamená ponižovat se, je projevem vděčnosti za to, že některé věci dělám dobře a znamená přijmout projevy uznání bez zbytečného povyšování.
Bůh pro mě může udělat pouze to, co může konat skrze mne. Pokora je výsledkem poznání, že nikoli já, ale Bůh je tvůrce.Jak mohu být ve světle těchto slov pyšný na to čeho jsem dosáhl? Jsem pouhý nástroj a vše, co zdánlivě dělám o své vůli, koná Bůh skrze mne. Každodenně žádám Boha, aby odstranil moje charakterové vady, abych se mohl ochotně pustit do díla „lásky a pomoci“ ve společenství AA.

10. července – Cesta k poklidu a vyrovnanosti

Pokud jsme se však důkladně zabývali některými svými chybami, hovořili o nich s druhými lidmi a začali toužit po jejich odstranění, naše pojetí pokory začíná mít širší význam.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Nastanou-li okolnosti, které mně vyvádějí z poklidu, je bolest to, co mně motivuje, abych požádal Boha o objasnění mého podílu na této situaci. Pokorně se modlím, abych dokázal přijmout věci takové jaké jsou a přiznat si svou bezmocnost. Snažím se pochopit, jak moje charakterové vady přispívají k tomuto stavu. Měl jsem snad být více trpělivý? Byl jsem netolerantní? Trval jsem na svém vlastním řešení? Bál jsem se? Když odhalím své nedostatky, odkládám snahu být soběstačný a pokorně požádám Boha, aby tyto nedostatky odstranil. Situace se změnit nemusí, ale díky pokoře nacházím poklid a vyrovnanost, které jsou přirozeným ziskem plynoucím z předání mé vůle síle vyšší než je moje vlastní.

11. července – Rozhodující okamžik

Důležitý bod zvratu v našem životě nastal v okamžiku, kdy jsme začali hledat pokoru jako něco, čeho skutečně chceme a nikoli musíme dosáhnout.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Buď se mi způsob života společenství AA stane radostí a nebo se navrátím do temnoty a zoufalství alkoholizmu. Radost se dostavila v okamžiku změny mého postoje k Bohu a mého postoje k pokoře, v okamžiku, kdy jsem po nich začal toužit. Když jsem dospěl k poznání, že budu-li přistupovat k výsledkům své inventury pravdomluvně a poctivě, temnota alkoholizmu se změní na zářivé světlo a můj život se naplní poklidem, volností a radostí. Moje důvěra ve vyšší moc se prohlubuje a vděčnost se rozlévá celou mou bytostí. Jsem přesvědčen, že být pokorný znamená být pravdomluvný a čestný ve vztahu k Bohu, k sobě samému i k ostatním lidem. Dosáhnu-li tohoto stavu, stane se pokora čímsi, co „doopravdy chci“ spíše než něco „co musím mít“.

12. července – Odchod ze středu jeviště

Bez určité míry pokory totiž nedokáže žádný alkoholik zůstat střízlivý… Bez ní nedokáží dát svému životu skutečně užitečný cíl a v nepřízni osudu nebudou schopni sebrat dostatek víry, jíž by dokázali čelit každému protivenství.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Proč se pozastavuji nad slovem „pokora“? Já osobně se nepokořuji před druhými lidmi, ale jsem pokorný před Bohem. Pokoření znamená „ukázat poddanský respekt“, ale přijetím pokory dospívám k poznání, že nejsem středem vesmíru. V období pití mne stravovaly pýcha a sobectví. Měl jsem pocit, že by se celý svět měl točit okolo mě, že jsem pánem svého osudu. Pokora mi přináší větší důvěru v Boha při překonávání překážek a umožňuje mi přijmout mou nedokonalost, abych mohl dále duchovně růst. Musím řešit mnohem složitější problémy, abych dokázal zvýšit svou odbornost. Narazím-li na velmi složité situace, učím se je překonávat s pomocí Boží. Mou pokoru vyjadřuji denními rozmluvami s Bohem, které mi dopomáhají k poznání, že entita, která je mnohem silnější než já sám je ochotna mi pomoci, jestliže já sám polevím ve své snaze hrát si na Boha.

13. července – Pokora je dar

Dokud jsme na první místo kladli důvěru v sebe sama, nebylo možné hovořit o upřímné důvěře ve Vyšší moc. Tato základní složka veškeré pokory, touha hledat Boží vůli a jednat v souladu s ní, nám chyběla.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Když jsem se poprvé objevil ve společenství AA, chtěl jsem nalézt jakýsi prchavý stav mysli, který se nazývá pokora. Nechápal jsem, že jí hledám proto, aby mi pomohla získat to po čem toužím. A také jsem nepochopil, že budu-li jakkoliv pracovat a pomáhat druhým alkoholikům, Bůh si najde způsob jak mě za to odmění. Snažím se připomínat si, že lidé, které potkávám v průběhu dne jsou stejně blízko Bohu jako já. Potřebuji se modlit za poznání Boží vůle a potřebuji vidět, kterak moje zkušenosti, naděje a bolest mohou přispět ku pomoci druhým alkoholikům. Budu-li tak činit, nemusím hledat pokoru, najde si mě sama.

14. července – Životadárný pramen

Pokora, která pro nás dosud byla nezbytným prostředkem k dosažení žádoucích darů, se náhle stává životadárným pramenem přinášejícím vyrovnanost.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Jak často jsem se soustředil na své problémy a trápení? Když jsem prožíval tak zvaný „dobrý den“, tak se tyto problémy jakoby zmenšili a moje starosti se rozplynuly. Nebylo by lepší, kdybych nalezl klíč ke „kouzlu“ mých „dobrých dnů“, který bych mohl použít k překonávání strastí mých „špatných dní“?
Tento klíč jsem nalezl. Přestal jsem s pokusy utéci od mých bolestí a na místo planých tužeb se modlím o nabytí pokory. Pokora bude léčit mou bolest a zbaví mě mého sobeckého ega. Pokoru, onu sílu, kterou mi zaručuje „síla vyšší než moje vlastní“ dostanu na požádání! Pokora mi navrátí duševní rovnováhu a dovolí mi bez obav přijmout mé lidství.

15. července – Pýcha

Po tisíce let jsme požadovali více než jen svůj podíl zabezpečení, věhlasu a romantiky. Když se již úspěch zdál být na dosah, pili jsme, abychom navodili ještě velkolepější sny. V případě nezdaru, byť ne úplného, jsme pili pro zapomnění. Zdálo se nám, že nikdy nedostáváme dost tohoto, co si myslíme, že nám náleží.
V tomto usilování, jež bylo velice často dobře míněno, pro nás představoval ochromující překážku nedostatek pokory. Nebyli jsme dost dobře schopni si uvědomit, že v prvním sledu musí jít formování charakteru a duchovní hodnoty a že hmotné uspokojení není smyslem života.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Znovu a znovu jsem začínal sedmý krok, abych se pokaždé vzdal, zkusil sebrat síly a začal nanovo. Něco neustále chybělo a pozitivní dopady sedmého kroku mi neustále unikaly. Co jsem to jenom přehlédl? Jednoduché slovo – četl jsem jej a neustále jsem ho přehlížel a nechápal, že základem všech kroků a samozřejmě i celého programu Anonymních Alkoholiků – je pouze jediné slovo – „pokora“.
Porozuměl jsem svým vadám, neustále jsem odkládal své úkoly, snadno jsem se rozhněval, byl jsem velmi lítostivý a neustále mi šlo hlavou proč zrovna já? A potom jsem se rozpomněl, že „Pýcha předchází pád“ a odstranil jsem ji ze svého života.

16. července – „Míra pokory“

Ve všech těchto případech byla protihodnota za vstup do nového života bolest. Avšak složením této ceny jsme získali mnohem více, než jsme dokázali očekávat. Přinesla nám takovou míru pokory, o níž jsme se brzy přesvědčili, že dokáže vyléčit bolest.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Neustále jsem se snažil ovládat svůj život a pokusy vzdát se byly velmi bolestivé. Když mi úspěch unikal a život se stal příliš nesnesitelný, utíkal jsem k láhvi. Přijetí nového způsobu života, který je ovládán mou pokorou, přišlo v okamžiku, kdy jsem předal svou vůli a svůj život do péče Boha. Od té doby již nereaguji se strachem, nejistotou a hněvem v situacích, o jejichž prožití jsem vlastně vůbec nestál. Tato bolest se hojí díky poznání, že jsem získal novou duchovní sílu a tím i vůli přežít.

17. července – Kapitulace a sebezpytování

Moje duševní rovnováha vznikla z mé snahy dávat a ne z mých požadavků, abych dostával. Myslím si, že toto je způsob jak vyřešit problémy emocionální střízlivosti. Prozkoumáme-li každé její narušení, ať již malé nebo velké, zjistíme, že jeho kořenem je nějaká nezdravá závislost a její následné požadavky. Vzdejme se, s Boží pomocí, těchto požadavků. Potom budeme osvobozeni a budeme schopni žít a milovat a budeme schopni nejenom mi sami, ale i druzí projít dvanáctým krokem do emocionální střízlivosti.
ŘEČ SRDCE

Léta závislosti na alkoholu mě připravila o schopnosti emocionálně působit na své přátele. Myslel jsem si, že musím být soběstačný, žít odkázaný sám na sebe a motivovat sám sebe ve světě nespolehlivých lidí. Nakonec jsem ztratil veškerou sebeúctu a zůstal jsem se svou závislostí, neschopen důvěřovat sám sobě a nevěřící absolutně nikomu a ničemu. Kapitulace a sebezpytování v okamžicích, kdy jsem se dělil o své prožitky a zkušenosti s nově příchozími, mi pomohli pokorně požádat o pomoc.

18. července – Jsem vděčný za to, co mám

V průběhu tohoto procesu poznávání pokory jsme jako nejhlubší změnu přijímali svůj nový vztah k Bohu.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Ve svých současných modlitbách vyjadřuji zejména svůj dík Vyšší moci za střízlivost a za hojnost Boží lásky, které se mi dostává. Potřebuji také žádat ve svých modlitbách o pomoc a o sílu plnit Boží vůli. Nepotřebuji již, aby mě Bůh zachraňoval v situacích, do kterých jsem se dostal svojí vinou tím, že jsem neposlechl jeho vůli. Je zřejmé, že nyní je moje vděčnost přímo svázána s pokorou. Po celou dobu, kdy budu jednat s pokorou a tudíž budu vděčný za to, co mám, mi bude Bůh poskytovat svou pomoc a lásku.

19. července – Falešná pýcha

Mnozí z nás, kteří se považovali za zbožné, si uvědomili omezení plynoucí z tohoto postoje. Odmítáním Boha, jako prvořadého cíle, jsme se sami připravovali o Jeho pomoc.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Falešná pýcha v sobě zahrnuje mnoho falešných představ. Potřeba být veden a směrován ke slušnému životu je v mém případě uspokojována nadějí, kterou jsem získal ve společenství AA. Ti, kteří kráčí touto cestou dlouhá léta – den po dni – říkají, že život, který se soustředí kolem Boha přináší neomezené možnosti pro osobní růst. Starší členové AA tímto způsobem předávají ostatním členům velkou míru naděje.
Děkuji své Vyšší moci za to, že pracuje skrze druhé alkoholiky a také děkuji za důvěryhodné služebníky, kteří pomáhají nováčkům odložit jejich falešné ideály a přijmout takové, které vedou k životu naplněnému soucitem a důvěrou. Starší členové společenství vyzývají nováčky, aby „Přišli“ a mohli tak „Dospět k víře“. Prosím svou Vyšší moc, aby mi pomohla uvěřit.

20. července – Odstranění nedostatků

Nyní nám však slova „sám o sobě nejsem ničím, vše důležité vykonává pán“ začala přinášet jasný příslib a poselství.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Když uvádím sedmý krok do života, musím si připomenout, že neexistují žádná prázdná místa, která je potřeba doplnit. Ve znění sedmého kroku nestojí pouze napsáno „Pokorně jsme ho požádali ………………… , aby naše nedostatky odstranil“. Dlouhá léta jsem si doplňoval do pomyslné mezery „Pomoz mi“, „Dej mi odvahu“ nebo „Dej mi sílu“ a tak dále. V sedmém kroku se však uvádí podstatně víc a to příslib, že Bůh odstraní mé nedostatky. Jediná práce, která na mne zbývá, je „skutečně pokorně Ho požádat“, tedy požádat s vědomím, že já sám o sobě nejsem ničím, že veškerou práci vykonává On.

21. července – Neocenitelný dar

Se vši pravděpodobností jsme již dosáhli určitého stupně úlevy od těch nejzhoubnějších nedostatků. V některých okamžicích prožíváme něco jako skutečný mír v duši. Pro ty z nás, kteří až dosud znali jen podráždění, sklíčenost nebo úzkost – jinými slovy pro nás pro všechny – je tento nově nalezený mír neocenitelným darem.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Učím se předávat své problémy a starosti Bohu, učím se mít vnímavou a otevřenou mysl a srdce, učím se přijímat Boží milost ve všech životních situacích. Tímto způsobem se mohu nadít poklidu a volnosti, jenž jsou výsledkem mé kapitulace. A bylo dokázáno, že kapitulace, která vzešla z mého zoufalství a porážky může přerůst v trvalou víru, která znamená svobodu, volnost a vítězství.

22. července – „To dobré a to zlé“

„Můj stvořiteli, jsem teď ochotný se Ti celý odevzdat, to dobré i to zlé.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Dávání je životní radost. To, že jsem byl zbaven mých nedostatků a že jsem byl osvobozen, abych mohl sloužit, mi přináší další nárůst pokory. Své nedostatky mohu předat do péče Boha, aby je odstranil. Postatou sedmého kroku je pokora a nejlepší cesta, jak ji dosáhnout, je předávat vše co v sobě mám – dobré i zlé – Bohu, aby mohl to zlé odstranit a to dobré, Jím posílené, mi vrátit.

23. července – Žádám Boha, aby rozhodl

„Modlím se, abys odejmul všechny mé charakterové vady, které jsou překážkou mé užitečnosti Tobě i mým bližním.“
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Tím, že jsem přiznal svou bezmocnost a rozhodl se předat svůj život a svou vůli do péče Boha, jak mu rozumím já, tím jsem nerozhodl, které vady mají být odstraněny, ani o pořadí v jakém budou odstraněny, ani o časovém harmonogramu jejich odstranění. Prosím Boha, aby rozhodl, které z těchto nedostatků mi brání být užitečným Jemu, jiným alkoholikům i ostatním lidem. Po té ho pokorně požádám, aby je odstranil.

24. července – Pomoc druhým

Životy nás, bývalých pijáků, propadlých alkoholizmu, závisí na naší neustálé péči o druhé a na naší snaze být jim nápomocni.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Mým problémem byl egocentrizmus. Celý život druzí lidé dělali věci za mě. Nejenom, že jsem to považoval za samozřejmé a nebyl jsem jim za to vlastně vůbec vděčný, ale velmi mě rozčilovalo, že pro mě nedělají více. Proč bych měl pomáhat ostatním lidem, když byli určeni k tomu, aby oni pomáhali a sloužili mně? Mají-li druzí lidé problémy, nezaslouží si je snad? Utápěl jsem se v sebelítosti, zlosti a v zášti. Pak jsem poznal, že budu-li pomáhat ostatním alkoholikům bez toho, že bych očekával nějakou odměnu, mohu překonat svou sobeckost. A pochopím-li pokoru, mohl bych se nadít míru v duši a poklidu mysli. Dnes již nadále nepotřebuji alkohol.

25. července – Ti, kteří stále trpí

Kdybychom se nevěnovali lidem, kteří dosud trpí, vystavovali bychom stálému ohrožení své zdraví a životy.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Moc dobře vím, jaké je to utrpení nutkavě pít, abych zklidnil svoje nervy a utlumil své obavy. Také vím, jak moc bolí střízlivost se zatnutými pěstmi a bělavými klouby. Nemohu zapomenout, jak jsem tiše trpěl osamocen, stažený do ústraní, kde jsem se ukrýval před celým světem a zoufale jsem se pokoušel uvolnit se z pout alkoholu. Prosím svou Vyšší moc, aby mě vedla, aby mi dala odvahu stát se Jejím nástrojem, který koná nesobecky a se soucitem. Ať mi moje skupina nadále dodává sílu pracovat s ostatními alkoholiky na tom, na čem nemohu pracovat sám.

26. července – „Cena“ střízlivosti

Každá skupina by měla být plně soběstačná a odmítat jakékoliv příspěvky zvenčí.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Když jdu nakoupit, nejprve si prohlédnu ceny a pokud danou věc skutečně potřebuji, koupím jí a je přirozené, že zaplatím její cenu. V rámci mého uzdravování potřebuji urovnat svůj život. Když přijdu na setkání, vezmu si šálek kávy s mlékem a cukrem a mnohdy nezůstane pouze u jednoho. Ale v okamžiku, kdy se začnou vybírat příspěvky jsem buď velmi zaneprázdněn, abych vyndal peníze z peněženky a nebo u sebe nemám dostatek peněz, ačkoliv jsem na setkání, právě jenom z toho důvodu, že ho nutně potřebuji. Kdosi navrhl, aby se košíku dávala cena jednoho piva a já jsem byl názoru, že je to příliš. Skoro vždy jsem dal pouze pár centů, nikdy celý dolar. Stejně jako mnoho jiných alkoholiků mohu chodit na setkání jen díky štědřejším členům, kteří financují společenství. Zapomínám, že na pronájem místnosti a na nákup mojí kávy a cukru je potřeba peněz. Bez rozpaků po setkání v restauraci zaplatím devadesát centů za šálek kávy. Na to mám peníze vždy. Na kolik si tedy cením svou střízlivost a vnitřní klid?

27. července – Ochotně dávat

Přineseme jakoukoliv osobní oběť, abychom zajistili jednotu Anonymních Alkoholiků. Uděláme to proto, že jsme se naučili milovat Boha a sebe navzájem.
AA DOZRÁVÁ

Soběstačnost, kterou bych získal díky svým vlastním příjmům nebyla v období, kdy jsem pil, mou silnou stránkou. Věnoval-li jsem někomu svůj čas nebo půjčil peníze, vždy jsem za to požadoval nějakou protislužbu.
Jako nově příchozímu mi ve společenství řekli: „musíme to předávat ostatním, abychom si to udrželi“. Když jsem začal zabudovávat principy Anonymních Alkoholiků do svého života, rychle jsem zjistil, že je výsadou přispívat společenství AA. Je výrazem vděčnosti, kterou nosím ve svém srdci. Má láska k Bohu a k druhým alkoholikům se postupně stávala motivujícím faktorem mého života a už nikdy jsem nepomyslel, že bych za ni měl něco dostat. Teď již chápu, že ochota dávat je způsob, kterým Bůh vyjadřuje sám sebe skrze mne.

28. července – Ti, kteří stále trpí

Odolávejme pyšnému předpokladu, že od chvíle, kdy nám Bůh umožnil konat dobro v jedné oblasti, jsme předurčeni být zdrojem zachraňující milosti pro každého.
AA DOZRÁVÁ

Skupiny AA existují, aby pomohly alkoholikům dosahovat střízlivosti. Velká či malá, dobře zavedená nebo úplně nová, skupina jednoho mluvčího, diskusní či studijní, každá skupina má pouze jeden jediný primární účel: přinášet poselství alkoholikům, kteří stále trpí. Skupina existuje proto, aby nově příchozí alkoholik mohl nalézt nový způsob života naplněného štěstím, radostí a volností. Většina alkoholiků potřebuje k svému uzdravení podporu skupiny ostatních alkoholiků, kteří se dělí o své zkušenosti, sílu a naději. Takto závisí moje střízlivost a přežití našeho programu na mé rozhodnosti dělat nejdůležitější věci nejdříve.

29. července – Anonymní dar lidskosti

Jako aktivní alkoholici jsme různými způsoby vždy hledali možnost rozdávat.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Pro mě osobně sedmá tradice představuje výzvu a neustále mi připomíná, abych se dělil o své osobní zkušenosti a předával je ostatním. Před dosažením střízlivosti, jedinou věcí, na kterou jsem dokázal vynakládat úsilí, bylo moje pití. Nyní vynakládám úsilí, abych se dokázal smát, měl pro každého vlídné slovo a byl laskavý.
Pochopil jsem, že musím začít sám nést tíhu zodpovědnosti a dovolit přátelům, aby mohli také mít to, co jsem dostal já sám. Nikdy v životě jsem se neměl tak dobře jako dnes. Patří za to dík práci na dvanácti krocích a uplatňování dvanácti tradic.

30. července – Vracení

…on objevil něco cennějšího… Nemusí si hned uvědomit, že dosud jenom poškrábal vrchol nekonečného naleziště, které mu bude platit dividendy, pokud ve zbytku života nepřestane dolovat a výtěžek trvale rozdávat.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Sedmá tradice pro mě osobně představuje mnohem více než pouhé přispívání penězi na šálek kávy. Znamená to, že mě skupina přijímá takového, jaký jsem. Ponejprv v životě mohu nést zodpovědnost, protože mám na výběr. Mohu se naučit řešit své každodenní problémy tím, že se nechám vtáhnou do „práce“ společenství AA. Budu-li soběstačný, mohu vracet společenství AA to, co jsem od něj dostal. Toto vracení posiluje mou vlastní střízlivost a dává mi jistotu, že společenství AA bude k dispozici i mým vnukům.

31. července – Modlitba pro každý okamžik

Bože, dej mi klid přijmout to, co změnit nemohu, odvahu změnit to, co změnit mohu a moudrost jedno od druhého rozpoznat.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Tato modlitba má velkou sílu a mě přemáhá její jednoduchost a nádherná analogie se společenstvím AA. Někdy se zadrhnu při její recitaci, ale když se soustředím na to, co mi nejvíce dělá problémy, vždy najdu dříve či později odpověď. Když se to stalo poprvé, velmi jsem se vylekal, ale dnes ji používám jako velmi účinný nástroj. Přijetí života takového, jaký je, mi přináší poklid duše a při provádění akcí získávám odvahu konat. Díky Bohu za schopnost rozlišit, které situace mám řešit a které mám předat. Vše co jsem dosud dostal jsou Boží dary: můj nový život, má prospěšnost druhým, mé uspokojení a tento program. Poklid mi umožňuje kráčet nadále směrem vpřed.
Anonymní Alkoholici jsou jednodušší a snazší cesta.