1. dubna – Pohled dovnitř

Provedli jsme nebojácnou a důkladnou morální inventuru sama sebe.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Čtvrtý krok představuje tvrdé a snaživé úsilí odhalit vazby, které v každém z nás byly a jsou. Chci přesně zjistit, kdy, jak a kde mě mé přirozené touhy deformují. Přeji si přímo se podívat jaké neštěstí tyto touhy způsobily druhým lidem a mně samotnému. Odhalováním povahy svých deformací se mohu pohybovat směrem k jejich korekci. Bez ochoty a vytrvalého úsilí tak činit, nemohu dosáhnout ani střízlivého, spokojeného života.

Abych dokázal rozřešit dvojznačné pocity, potřebuji mít silné a prospěšné pochopení sebe sama. Tato vědomost nepřijde jen tak přes noc a také není trvalá. Každý člověk má kapacitu růst a získat sebeuvědomění skrze čestné přijetí denních událostí. Když se nevyhýbám problémům, ale přistupuji-li k nim přímo a vždy se je snažím řešit, neustále se zmenšují.

2. dubna – Budování charakteru

Požadavky kladené na druhé v souvislosti s přílišnou pozorností, obranou a láskou mohou v samotných ochráncích vyvolat pouze sklony k nadvládě nebo odpor…
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Když jsem ve čtvrtém kroku odhalil svou touhu po schvalování mého jednání, namyslel jsem si, že by se měla řadit k charakterovým vadám. Chtěl jsem o ní uvažovat jako o přínosu (jako o touze potěšit druhé lidi). Rychle mi bylo naznačeno, že tato „potřeba“ může být velmi svazující. I nyní je mi příjemné, je-li mé jednání schvalováno, ale nejsem již ochoten za něj platit tu cenu, kterou jsem platil dříve. Nebudu se ohýbat jako preclík, abych získal lásku druhých. Je-li mé jednání schvalováno, je to skvělé, není-li, v klidu přežiji i bez něj. Jsem zodpovědný za to, abych říkal to, co já chápu jako pravdu a ne to, co druzí chtějí ode mne slyšet.

Moje falešná hrdost mě vždy jednoduše udržovala ve stavu nadměrného zájmu o mou pověst. Od okamžiku, kdy jsem byl osvícen v programu AA, je mým cílem zlepšování mých vlastních charakterových vlastností.

3. dubna – Přijetí naší lidskosti

Nakonec jsme pochopili, že inventura by měla být naše a nikoho jiného. A tak jsme čestně přiznali svoje chyby a byli ochotni tyto věci napravit.
JAK TO VIDÍ BILL

Proč je to tak, že alkoholik není příliš ochoten přijmout zodpovědnost? Já jsem často pil kvůli věcem, které mi způsobili druzí lidé. V okamžiku, kdy jsem přišel do společenství AA, mi bylo řečeno, abych hledal chyby u sebe. Co jsem musel udělat s těmito rozdílnými záležitostmi? Když jsem jednoduše přijal, že jsem v nich hrál svou roli, byl jsem schopen je napsat na papír a tak spatřit proč se tak stalo – jsem přece člověk. Neočekává se ode mne, abych byl perfektní. Dříve jsem dělal chyby a budu je dělat znovu. Čestně je přiznat mi dovoluje je přijmout a přijmout sebe sama i se svými odlišnostmi. Od okamžiku tohoto přijetí nebude uzdravení příliš vzdáleno.

4. dubna – Touha po úspěchu

„Tento opravdový pocit podřadnosti je umocňován jeho dětinskou citlivostí a právě tento stav u něho vyvolává ono neukojitelné, nenormální bažení po schvalování sebe sama a po úspěchu v očích celého světa. Dětinsky touží po úspěchu. Zdá se však, že úspěch ho stále míjí.“
ŘEČ SRDCE

V alkoholicky aktivním období se zdálo, že kolísám mezi pocitem totální neviditelnosti a vírou, že jsem středem celého vesmíru. Pátrání po prchavé rovnováze mezi těmito dvěma stavy se stalo hlavní součástí mého uzdravování. Úspěch, po kterém jsem ve svém střízlivém životě neustále toužil, je zřídka kdy absolutní. Namísto toho přichází mnoho dílčích úspěchů i neúspěchů, které obsahují mnoho užitečných lekcí. Opravdové učení vždy probíhá v cyklech, vždy načas přichází temnota. Ale v každém dalším cyklu mého uzdravování je světlo stále jasnější a jasnější a moje obzory jsou stále čistší a zřetelnější.

5. dubna – Opravdové bratrství

Nesnažili jsme se být pouze členem jedné rodiny, přítelem mezi přáteli, jedním z mnoha z nás podobných a tím i užitečným členem společnosti. Vždy jsme se chtěli vyšplhat až na samotný vrchol nebo se naopak skrýt před celým světem. Toto sobecké chování nám bránilo v rovnocenných vztazích se všemi lidmi v našem okolí. Měli jsme mizivé ponětí o tom, co je skutečné bratrství.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC
Toto poselství obsažené ve čtvrtém kroku bylo první, které jsem uslyšel jasně a zřetelně, jako bych viděl sám sebe vytištěného v obsahu těchto slov. Před mým příchodem do AA jsem neznal místo, kde by mě mohli naučit, jak se stát člověkem mezi lidmi. Od svého prvního setkání jsem viděl lidi, kteří to dělají a chtěl jsem to, co mají oni. Jedním z důvodů proč jsem dnes střízlivý a šťastný alkoholik je, že si neustále opakuji tuto nejdůležitější lekci.

6. dubna – Celoživotní proces

Měli jsme stejné potíže v osobních vztazích, nebyli jsme schopni kontrolovat své city, byli jsme nešťastní, bezradní v době, kdy ostatní potřebovali naši pomoc…
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Tato slova mi připomínají, že mám více problémů než jenom alkohol, který je pouze příznakem mnohem hlubší nemoci. Když jsem přestal pít, začal celoživotní proces uzdravování se z neukázněných emocí, bolestivých vztahů a nezvladatelných situací. Bez pomoci Vyšší moci a našich přátel ze Společenství je pro mnohé z nás tento proces příliš velkým soustem. Když jsem začal práci na krocích programu AA, kousek po kousku jsem rozmotal mnohé ze zašmodrchaných „nití“ a urovnal jsem nejponičenější místa mého života. Den po dni, téměř nepostřehnutelně, jsem se uzdravoval. Moje obavy se zmenšovaly tak, jako když zeslabujete hlasitost rádia. Začal jsem zažívat chvilky spokojenosti. Moje emoce se staly mnohem stálejší. Nyní jsem opět součástí lidské rodiny.

7. dubna – Široký oblouk vděčnosti

A mluvím-li za sebe a Dr. Boba, musím s vděčností připomenout, že kdyby nebylo našich manželek Anne a Lois, ani jeden z nás by se nedožil založení společenství AA.
AA – ZPŮSOB ŽIVOTA

Jsem schopen vzdát dostatečně velký dík a být vděčný své ženě, rodičům a přátelům? Bez jejich podpory bych nikdy nemohl přežít a dojít ke dveřím AA. Budu pracovat na programu, budu se snažit pochopit, že plán mé Vyšší moci mi ukazuje, co spojuje naše životy dohromady.

8. dubna – Pohled dovnitř

Chceme se přesně dozvědět, kdy a kde si nás naše přirozené touhy opanovaly. Chceme zpříma pohlédnout na neštěstí, které z toho vzešlo ostatním i nám samotným. Zjištěním svých citových deformací můžeme přistoupit k jejich nápravě.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Dnes již nadále nejsem otrokem alkoholu, avšak otroctví stále hrozí mnoha způsoby – mým sobectvím, mými touhami a dokonce i mými sny. Ale beze snění nemohu existovat, beze snů nebude nic, co by udrželo můj pohyb kupředu.

Musím nahlédnout do svého nitra, abych se osvobodil. Musím se dovolávat Boží pomoci, abych dokázal čelit osobě, které jsem se nejvíce obával, svému opravdovému já, osobě, kterou Bůh stvořil a kterou skutečně jsem. Pokud to nemohu udělat a nebo do doby dokud to neudělám, nebudu mít nikdy klid a nebudu skutečně svobodný. Denně prosím Boha, aby mi ukázal takovou svobodu.

9. dubna – Osvobození od „Krále Alkoholu“

…nepředpokládejme ani na chvilku, že nejsme pod nátlakem… Náš bývalý tyran, Král Alkohol, je vždy připraven nás k sobě přitáhnout. Nicméně osvobození od alkoholu je velké „musím“, kterého musí být dosaženo, jinak se zblázníme nebo zemřeme.
JAK TO VIDÍ BILL

Když jsem pil, žil jsem v duchovním, emočním a někdy i fyzickém uvěznění. Vybudoval jsem si věznici s mřížemi z mého sobectví a nestřídmosti, ze kterého jsem nemohl uniknout. Občasná období střízlivosti, která se zdála příslibem svobody, se ukázala být pouze příslibem milosti. Opravdový únik vyžadoval ochotu provádět akce, které jsou nutné k odemčení zámku. Tato ochota a následující akce mi samy otevřely zámek a zbavily mě mříží. Rostoucí ochota a další akce mě udržují na svobodě, něco jako denně prodlužované podmíněné propuštění, které nikdy nemusí být ukončeno.

10. dubna – Růst

Postatou každého růstu je ochota se změnit k lepšímu a také trvalá ochota přijmout jakoukoliv zodpovědnost, kterou růst znamená.
JAK TO VIDÍ BILL

Občas, když jsem byl ochoten dělat to, co mělo být vykonáno, jsem chtěl pochvalu a uznání. Nechápal jsem, že čím více jsem ochoten jednat odlišně, tím je můj život více vzrušující. Čím více jsem ochoten pomáhat ostatním, tím více uznání se mi dostává. Toto pro mě znamená uplatňovat principy. Moje radost a prospěch jsou v ochotě vykonat akci, nikoliv v získání okamžitého prospěchu z této akce. Být o něco více laskavý, méně rozčilenější a o něco více milující, dělá můj život lepší den po dni.

11. dubna – Slovo k vypuštění: „Vina“

Často nám trvalo velmi dlouho, než jsme si uvědomili míru zhoubného působení nevypočitatelných emocí. Rychle jsme je dokázali rozeznat u ostatních, ale jen stěží v sobě samých. Především jsme si museli připustit, že sami máme mnoho takových chyb, toto zjištění bylo tím obtížnější, že nám přinášelo bolest a ponížení. V souvislosti s ostatními lidmi jsme ze své řeči museli vypustit slovo vina.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Když jsem dělal Čtvrtý krok za pomoci Modré knihy, zaznamenal jsem, že můj seznam záští byl naplněný mými předsudky a obviňováním druhých za to, že jsem nebyl schopen uspět a žít v souladu se svými možnostmi. Také jsem objevil, že jsem se cítil podivně, protože jsem černý. Při další práci na tomto kroku jsem pochopil, že jsem pil, abych se zbavil těchto pocitů. Až tehdy, když jsem vystřízlivěl a pracoval na své inventuře, jsem přestal obviňovat ostatní lidi.

12. dubna – Zanechání šílenství

…jsme v oblasti alkoholu podivně nenormální.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Alkoholizmus od mne požadoval, abych pil, ať už jsem chtěl či nikoliv. Šílenství opanovalo můj život a bylo podstatou mé nemoci. Okrádalo mě o možnosti vybrat si zda pit či nepít a tím více méně o jakoukoliv jinou možnost výběru. Při pití jsem nebyl schopen dělat efektivní rozhodnutí v žádné oblasti mého života a ten se tak stával neovladatelným.

Prosím Boha, aby mi pomohl porozumět významu mé alkoholické nemoci a plně ji přijmout.

13. dubna – Klamné pohodlí sebelítosti

Sebelítost je jednou z nejvíce politováníhodných a stravujících vad, které známe. Je překážkou všeho duchovního pokroku a může přerušit veškerou normální komunikaci s přáteli a to kvůli mimořádným nárokům na pozornost a sympatie. Je to sentimentální forma mučednictví, kterou si jen těžko můžeme dovolit.
JAK TO VIDÍ BILL

Klamné pohodlí sebelítosti mě ochraňuje před realitou pouze na chvíli a potom po mně požaduje, stejně jako alkohol nebo drogy, stále více a více. Jestliže mu podlehnu, mohlo by to vést k relapsu. Co mohu dělat? Jedinou účinnou protilátkou je postupně obrátit svou pozornost ke druhým, kteří jsou skutečně méně šťastnější než já, nejlépe k jiným alkoholikům. Čím více jim budu aktivně prokazovat své vcítění, tím více se má zveličovaná trápení budou zmenšovat.

14. dubna – „Delikvent číslo jedna“

Zloba, způsobená pocitem, že je nám ukřivděno, ničí alkoholiky více než cokoliv jiného. Z této uražené zloby pramení mnoho chorob ducha, neboť jsme byli nejen mentálně a fyzicky nemocní, nemocná byla i naše duše.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Pohlédnu-li na sebe při práci na Čtvrtém kroku, je snadné zastírat chyby, které jsem udělal, jelikož na ně mohu snadno nahlížet jako na otázku „vyrovnání se“ za křivdy, které byly spáchány na mně. Jestliže neustále pokračuji v znovu prožívání svých starých křivd a nenávistí, ubližuji sám sobě a nakonec se budu i nenávidět. Po letech strávených v temnotách zloby jsem nalezl sluneční světlo. Proto musím zanechat zloby, nemohu si ji totiž dovolit.

15. dubna – Otroctví zášti

…zakotvené zášti jsou nesmírně závažné. Právě díky jim uzavíráme sami sebe před světlem duchovna.
JAK TO VIDÍ BILL

Bylo řečeno, „zášť je luxus, který si nemohu dovolit.“ Znamená to snad, že budu ignorovat tuto lidskou emoci? Věřím, že ne. Před tím, než jsem poznal program AA, jsem byl otrokem alkoholických vzorců chování. Byl jsem přikován k negativitě s pramalou nadějí na osvobození.

Kroky mi navrhly jinou alternativu. Čtvrtý krok byl začátkem konce mého otroctví. Inventura zahájila proces „předávání.“ První tři kroky mě ujistily, že nejsem sám a tak jsem se již dále nemusel strachovat. Moje Vyšší moc mě vedla do těchto dveří a dala mi možnost výběru. Nyní si mohu vybrat mezi otevřenými dveřmi ke svobodě a k radostnému bytí ve sluneční záři Kroků, které očišťují mého ducha.

16. dubna – Hněv: „Pochybný luxus“

Jelikož chceme žít, musíme se osvobodit od všech pocitů zloby. Je nepravděpodobné, že by prospívaly normálním lidem, ale pro alkoholiky znamenají jed.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

„Pochybný luxus“. Jak často jsem si připomínal tato slova. Není to pouze hněv, který je lépe přenechat nepijícím lidem. Vytvořil jsem si seznam, který zahrnuje ospravedlnitelný hněv, sebelítost, odsuzování, pokrytectví, falešnou pýchu a falešnou pokoru. Při pročítání tohoto aktuálního seznamu bývám vždy překvapen. Díky tomu, že principy programu AA mám velmi dobře „vepsány“ do své paměti, neustále dbám o to, aby tyto vady byly vždy zapsány v mém seznamu. Díky Bohu, že se tomu nemohu vyhnout, protože jinak bych se jim jistě oddával.

17. dubna – Láska a strach jako protiklady

Všechny tyto slabosti vyvolávají strach, vážnou chorobu duše.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

„Strach zaklepal na dveře; víra odpověděla; zde nikdo není.“ Nevím, komu by měl být připsán tento výrok, ale zcela jasně říká, že strach je iluze. Já si sám vytvářím tuto iluzi.

Ve svém mládí jsem zažil strach a mylně jsem si myslel, že pouhá jeho přítomnost ze mě dělá zbabělce. Netušil jsem, že jednou z definicí „odvahy“ je dělat správné věci navzdory strachu. Potom odvaha nutně nemusí znamenat absenci strachu.
V období, kdy jsem neměl rád svůj život jsem se samozřejmě bál. Obávat se Boha znamená obávat se radosti. Při pohledu nazpět jsem pochopil, že v období, kdy jsem se nejvíce obával Boha, nebyla v mém životě žádná radost. Jak jsem se postupně učil neobávat se Boha, tak jsem učil i prožívat radost.

18. dubna – Poctivost k sobě samotnému

Podvádění druhých lidí je téměř vždy zakořeněno v podvádění nás samých…Jsme li poctiví k druhému člověku, potvrzuje to, že jsme byli poctiví i sami k sobě a k Bohu.
JAK TO VIDÍ BILL

V období mého pití jsem klamal sám sebe překrucováním skutečnosti do podoby, jakou jsem si přál já sám. Klamání druhých je charakterová vada, ať se jedná o nepatrné překrucování pravdy či o očišťování mých motivů tak, aby o mě druzí smýšleli lépe. Moje Vyšší moc může odstranit tuto charakterovou vadu, ale nejprve si musím pomoci sám tím, že budu ochotný přijímat její pomoc a nadále už nebudu podvádět. Každý den si potřebuji připomínat, že klamání sebe sama je přípravou živné půdy pro selhání či zklamání v životě i ve společenství AA. Jednoduše řečeno, upřímný vztah k Vyšší moci je jediným pevným základem, který jsem nalezl pro poctivost k druhým lidem a tím i sám k sobě.

19. dubna – Sbratřeni skrze naše chyby

My, uzdravující se alkoholici nejsme až tolik sbratřeni skrze naše ctnosti, ale spíše skrze naše chyby a naše společné úsilí je přemoci.
JAK TO VIDÍ BILL

Ztotožnění, které dosáhne alkoholik s druhým alkoholikem je záhadné, je duchovní, je téměř nepochopitelné. Ale existuje. Já ho „cítím“. Dnes cítím, že mohu pomoci lidem a oni mohou pomoci mě.
Mé nové a vzrušující pocity jsou starost o druhého, starost o to co cítí, o jeho touhy, smutky, radosti, hrůzy, obavy a motlitby. Potřebuji sdílet tyto pocity, aby se druhému ulevilo. Nikdy jsem nevěděl jak to mám udělat, ani jak to zkusit. Ani jsem se o to nikdy nestaral. Společenství AA a Bůh mě stále učí, jak se starat především o druhé.

20. dubna – Sebezpytování

Požádáme Boha, aby řídil naše myšlenky, obzvlášť, aby nás zbavil sebelítosti, nečestnosti a sobectví.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Upřímně řečeno, mne tato modlitba učí být skutečně nesobeckým a pokorným, jelikož jsem pro sebe často hledal uznání a slávu a to i při konání dobrých skutků. Mohu sloužit Bohu a druhým lidem, pomáhat jim s tím, co chtějí dělat, skrze zkoumání svých motivů při každé mé činnosti. Nechám-li Boha, aby řídil mé myšlenky, mnoho mých zbytečných starostí tak bude eliminováno a Bůh mě bude provázet po celý den. Budu-li eliminovat sebelítost, nečestnost a sobeckost okamžitě, když mě napadnou, potom naleznu klid ve vztahu k Bohu, mým sousedům a sám k sobě.

21. dubna – Kultivování víry

„Myslím si, že na tomto světě nelze nic dělat perfektně, pokud to nebudeme trénovat. A stejně věřím, že AA nebude fungovat příliš dobře, pokud jeho zásady nebudeme uplatňovat. Budeme-li je uplatňovat… získáme smysl pro službu. Získáme-li jistotu víry, což není jednoduché, zejména pro osobu, která byla vždy příliš materialistická a vyznávala hodnoty dnešní společnosti. Ale myslím si, že víru lze získat. Lze ji získat pomalu a musí být stále kultivována. Já jsem to neměl jednoduché a předpokládám, že je to obtížné i pro všechny ostatní…“
DR. BOB A STAŘÍ ZNÁMÍ

Strach je často silou, která mi zabraňuje v získání a v kultivování víry. Brání mi v ocenění krásy, tolerance, odpuštění, služby a poklidu.

22. dubna – Nová půda… nové kořeny

Mám velmi pádný důvod k tomu, abych tvrdil, že vím, že okamžiky vnímavosti mohou být zabudovány do života duchovního poklidu. Kořeny reality, zatlačující neurotické nepříjemnosti, budou pevně držet navzdory silným větrům těch sil, které nás ničí nebo které používáme ke zničení sebe sama.
JAK TO VIDÍ BILL

Přišel jsem do zeleně AA jako chvějící se semenáček s odhalenými kořeny. Znamenalo to přežití, ale byl to pouhý počátek. Natahoval jsem se, rozvíjel se, kroutil jsem se, nakonec ale s pomocí druhých můj duch vyrašil z kořenů. Byl jsem svobodný. Jednal jsem, ochaboval jsem, vstoupil jsem do sebe, modlil jsem se a znovu jednal, pochopil jsem nové věci jakoby by jsem byl osvícen v jediném okamžiku. Duchovní paže vyrůstající z mých kořenů se prodlužovaly do silných a zelených výhonků, jako vysoce tryskající služebníci, stoupající k obloze.

Zde na zemi Bůh pokračuje v odkazu vyšší lásky bez jakýchkoliv podmínek. Můj život v AA mě postavil na úplně nové základy. …(mé) kořeny se zachytily v nové půdě.(Anonymní alkoholici).

23. dubna – AA není jediným lékem

Prohlášení, že AA je jediným lékem, byť jen na alkoholizmus, by bylo výsledkem falešné pýchy.
JAK TO VIDÍ BILL

Na počátku mojí střízlivosti jsem byl plný pýchy, myslel jsem si, že AA je jedinou možností léčby, která vede k lepšímu a šťastnějšímu životu. Ano, bylo základním kamenem mé střízlivosti a i dnes po necelých dvaceti letech v programu jsem velmi často na setkáních, dělám sponzora a pracuji ve službě AA. V průběhu prvních čtyř let mého uzdravování jsem zjistil, že je nezbytné vyhledat pomoc profesionálů, protože moje duševní zdraví bylo v chatrném stavu. Existují také druzí, kteří nalezli štěstí a střízlivost v jiných organizacích. AA mě naučilo, že mám na výběr: Mohu udělat cokoli, abych zlepšil svou střízlivost. AA nemusí být jediným lékem na vše, ale je středem mého střízlivého života.

24. dubna – Učení se mít rád sám sebe

Alkoholizmus byl osamělou zábavou, i když jsme byli obklopeni lidmi, kteří nás milovali. …Pokoušeli jsme se nalézt citovou jistotu buď tím, že jsme dominovali nebo jsme záviseli na druhých. …Stále se marně pokoušíme nalézt jistotu nějakým nezdravým způsobem dominace či závislosti.
JAK TO VIDÍ BILL

Když jsem si dělal svou morální inventuru, zjistil jsem, že vztahy s většinou lidí v mém okolí, například s rodinou a s přáteli, byly nezdravé. Vždy jsem se cítil izolovaný a osamocený. Propíjel jsem se k absolutní citové otupělosti.

Díky faktu, že jsem byl střízlivý, že jsem měl dobrého sponzora a pracoval na dvanácti krocích, jsem byl schopen zmenšovat svou samolibost. Nejprve mě dvanáct kroků naučilo, abych se stal sám sobě nejlepším přítelem a potom, když už jsem toho byl schopen, jsem mohl natáhnout ruku a mít rád i ostatní.

25. dubna – Vstup do nového rozměru

V konečné fázi našeho pití nás opustila vůle se ovládat. Přesto, když jsme si přiznali úplnou porážku a byli připraveni zkusit žít podle principů AA, opustila nás naše posedlost a vstoupili jsme do nového rozměru – svobody, prožívané s Bohem, jak mu my sami rozumíme.
JAK TO VIDÍ BILL

Patřím mezi ty šťastlivce, kteří zažili tuto obdivuhodnou životní proměnu. Když jsem vstoupil, osamocený a zoufalý, do dveří společenství AA, byl jsem poražený a byl jsem ochotný věřit všemu, co jsem slyšel. Jednou z těch věcí bylo, „Toto by mohl být tvůj poslední absťák a nebo ho můžeš prožívat znovu a znovu.“ Člověk, který říkal tato slova, byl na tom evidentně mnohem lépe než já. Líbila se mi představa, že si přiznám porážku. Od té doby jsem svobodný. Moje srdce slyšelo to, co můj rozum nikdy nechtěl: „Být bezmocný nad alkoholem není tak strašné.“ Nyní jsem svobodný a jsem za to vděčný.

26. dubna – Štěstí není účelem

Nemyslete si, že štěstí či neštěstí je účelem. Jak se vyrovnáme s problémy, se kterými se setkáme? Jak se z nich budeme co nejlépe učit a předávat toto poučení druhým, jestliže získají toto povědomí?
JAK TO VIDÍ BILL

Na svojí cestě za nalezením „štěstí“ jsem změnil zaměstnání, oženil jsem se a rozvedl, léčil se na různých místech a zadlužil jsem se – finančně, emocionálně i duchovně. Ve společenství AA jsem se naučil růst. Namísto, abych od lidí, věcí a míst vyžadoval, aby mě činili šťastným, požádal jsem Boha o přijetí sebe sama. Přemohu-li své problémy, dvanáct kroků společenství AA mi pomůže růst. Růst skrze bolest. Povědomí o tom, že získávám, může být pro ostatní, kteří trpí těmi samými problémy, dar. Bill říká: „Když přichází bolest, očekává se od nás, abychom se ochotně učili a pomáhali učit se druhým. Když přichází štěstí, přijměme ho jako dar a poděkujme za něj Bohu.“(Jak to vidí Bill)

27. dubna – Radostné objevy

Uvědomujeme si, že víme jen málo. Ustavičně vám i nám je Bohem odhalováno něco nového. Požádejte ho ve své ranní meditaci, jak můžete každým dnem být prospěšný někomu, kdo se ještě neuzdravil. Odpovědi se vám dostane, pakliže jste sám v dobré spirituální kondici. Ale je zřejmé, že nemůžete předat něco, co sami nemáte. Hleďte na to, abyste s ním udržovali správný vztah a dočkáte se spolu s nesčetným počtem jiných velkých událostí. Toto se pro nás stalo významným faktem.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Střízlivost je cesta radostných objevů. Každý den přináší novou zkušenost, vědomost, větší naději, hlubší víru a širší toleranci. Tyto atributy si musím udržovat, jinak nebudu mít co předávat.

Velké události pro uzdravujícího se alkoholika jsou normální každodenní radosti, nalezené ve schopnosti prožít další den v Boží milosti.

28. dubna – Dvě „úžasná měřítka“

Na veškerý pokrok v AA můžeme nahlížet z hlediska dvou slovních pojmů: pokory a zodpovědnosti. Náš celkový duchovní vývoj může být hodnocen stupněm našeho přiblížení se k těmto úžasným měřítkům.
JAK TO VIDÍ BILL

Uznání a respektování názorů, schopností a postavení druhých a přijetí skutečnosti, že nemusím mít vždy pravdu mi ukazuje cestu pokory. Uplatňování těchto principů ve všech mých záležitostech mě vede k zodpovědnosti. Dodržování těchto zásad přináší důvěru ve čtvrtou tradici a také ve všechny ostatní tradice společenství. Anonymní alkoholici vyvinuli životní filozofii naplněnou dobrými motivacemi, bohatou na vysoce závažné principy, etické hodnoty a pohled na život, který může být rozšířen i za hranici alkoholické populace. K tomu, abych dodržoval tyto zásady potřebuji pouze modlitbu, abych se dokázal starat o své kamarády, jako by každý z nich byl můj bratr.

29. dubna – Skupinová samostatnost

Někteří lidé si mohou myslet, že přivádíme zásadu skupinové samostatnosti do krajnosti. Na příklad v původní „dlouhé formě“ deklaruje čtvrtá tradice: „Jacíkoliv dva alkoholici, kteří se sejdou za účelem zůstat střízliví, se mohou nazývat skupinou AA a budou považováni za skupinu AA za předpokladu, nemají žádnou jinou příslušnost.“ …Ale tato maximální svoboda není tak riskantní, jak se zdá.
AA DOZRÁVÁ

Jako aktivní alkoholik jsem zneužíval veškeré svobody, které mi život nabízel. Jak by mohlo společenství AA ode mne očekávat respektování „maximální svobody“, udělené čtvrtou tradicí? Učení se respektu se stalo mým celoživotním úkolem.

Díky AA plně respektuji nezbytnost disciplíny a jestliže jí nebudu poctivě dodržovat ve svém nejniternějším já, budu za to platit. Toto se také vztahuje na skupiny. Čtvrtá tradice mi ukazuje duchovní směr navzdory mým sklonům k alkoholizmu.

30. dubna – Velký paradox

Tento odkaz utrpení a uzdravení dokáží alkoholici snadno předávat jeden druhému. Je darem od Boha, jehož předání lidem nám podobným je cílem, kterým dnes plně žijí AA na celém světě.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Velkým paradoxem AA je skutečnost, že si nemohu udržet tento drahocenný dar střízlivosti, pokud jej nebudu předávat dále.

Mým prvotním úkolem je zůstat střízlivý. Ve společenství AA nemám žádný jiný cíl a je to otázka života a smrti. Pokud uhnu z této cesty, budu pouze ztrácet. Ale AA není jenom pro mne, je pro všechny alkoholiky, kteří stále trpí. Zástupy uzdravujících se alkoholiků zůstávají střízliví skrze sdílení svých vlastních zkušeností se svými kamarády alkoholiky. Cesta k mému uzdravení vede přes ukázání jiným alkoholiků, že když spolu sdílíme své zkušenosti, rosteme všichni díky milosti Vyšší moci a všichni jsme na cestě ke šťastnému cíli.