1. května – Uzdravování srdce a mysli

Přiznali jsme Bohu, sami sobě a jiné lidské bytosti přesnou povahu svých chyb.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Je pravdou, že Bůh ke mně přichází skrze lidi. Vidím, že když si je budu držet od těla, budu si držet od těla také Boha. Bůh je mi blíže než si myslím a mohu to poznat tím, že budu milovat lidi a dovolím jim, aby oni milovali mě. Mohu však milovat nebo být milován pouze tehdy, když dovolím, aby má tajemství vyšla najevo.
Je to moje ego, které odmítá nahlédnout na to, co řídí mé kroky a činy. Abych mohl léčit svou mysl a srdce, musím být ochoten nahlédnout na své špatné stránky, protože toto je cesta ke svobodě. Musím vkročit to tmy, abych nalezl světlo a musím projít strachem, abych nalezl klid.
Odhalováním svých tajemství, které mi pomáhá zotavit se ze svých chyb, mohu okamžitě změnit své myšlení a touto změnou změnit sám sebe. Mé myšlenky vytvářejí mou budoucnost. Jaký budu zítra to záleží na tom, o čem přemýšlím již dnes.

2. května – Odhalení stinné minulosti

Přilněte k myšlence, že vaše temná minulost v Božích rukou je tím nejvýznamnějším majetkem, který máte, klíčem ke štěstí pro všechny. S jeho pomocí můžete od nich odvrátit smrt a utrpení.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Moje minulost již nadále není mou autobiografií, je to příručka, kterou je potřeba vzít, otevřít a dělit se o její zkušenosti. Když jsem šel dnes do práce, byla tmavá noc, jak to někdy bývá. Přesto vím, že někdy později budou jasně svítit hvězdy. A určitě to zažiji i v nejbližší budoucnosti. Veškerá moje minulost bude toho dne mojí součástí, protože je klíčem a nikoliv zámkem.

3. května – Úklid domu

Boží blízkost nás zkrátka brzy nebude znepokojovat o nic více než přítomnost druhé osoby. Dokud se skutečně nezastavíme a nezačneme nahlas hovořit o všem, co jsme tak dlouho skrývali, je naše ochota upořádat své nitro stále z valné části pouze teoretická.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Bylo obvyklé, že jsem hovořil s Bohem a sám se sebou o svých charakterových vadách. Mnohem těžší bylo posadit se tváří v tvář  jinému člověku a otevřeně hovořit o těchto intimnostech. Nicméně jsem po určité zkušenosti zaznamenal úlevu v okamžiku, kdy jsem poprvé přiznal, že jsem alkoholik. Začal jsem oceňovat duchovní význam programu a to, že pátý krok byl pouhým seznámením se s tím, co má ještě přijít ve zbývajících sedmi krocích.

4. května – „Naprostá upřímnost“

Pro nás je nutné, abychom byli vůči někomu naprosto otevření a upřímní, chceme-li očekávat, že budeme žít dlouho a šťastně.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Upřímnost, stejně jako jiné ctnosti, existuje proto, aby byla sdílena. Začalo to po té, co jsem se „…s někým podělil o svůj celý životní příběh…“, za účelem nalézt své místo ve společenství. Později jsem dělil o svůj příběh při snaze pomoci nováčkům nalézt místo mezi námi. Toto sdílení mi pomáhá učit se upřímnosti při veškerém mém jednání a dojít k poznání, že záměr, který se mnou Bůh má, se uskutečňuje skrze upřímnou otevřenost a ochotu.

5. května – Les a stromy

…vše, co přijímáme za vlastní, může být zkomoleno naší racionalizací a toužebným přáním. Prospěch plynoucí z hovoru s druhou osobou spočívá ve skutečnosti, že se nám dostane přímých postřehů a rad v souvislosti s naší situací.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Nemohu spočítat situace, kdy jsem byl rozzlobený, otrávený a říkal sám sobě, že „nevidím les kvůli stromům“! Nakonec jsem pochopil, že jsem v těchto bolestných stavech potřeboval někoho, kdo by mě vedl při oddělování lesa od stromů, kdo by mi navrhl lepší cestu, kdo by mi asistoval při hašení požárů a pomáhal mi vyhnout se skalám a nástrahám.
Když jsem v lese, prosím Boha, aby mi dal odvahu zavolat členovi společenství AA.

6. května – Nic neskrývejte

V tomto případě projde skutečnou zkouškou naše ochota někomu důvěřovat a naše naprostá důvěra k osobě, s níž se podělíme o první důkladné zpytování vlastního nitra.
Jestliže nic neskrýváte, pociťujete minutu od minuty větší úlevu. Léta skrývané pocity prolomí dosud pevnou hráz a ihned po svém odhalení se zázračně vytratí. Mizející bolest postupně nahradí blahodárný klid.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Po mé první návštěvě setkání AA začaly pocity uzamčené v mém nitru vycházet na povrch a poznání sebe sama se stalo cílem mého učení. Tato novinka, ono porozumění mému nitru přineslo změny v mých reakcích na životní situace. Pochopil jsem, že jsem měl ve svém životě právo výběru a že vnitřní diktatura mých zvyků se vytrácí.
Věřím, že když hledám Boha, mohu najít lepší způsob střízlivého bytí a mohu Ho denně požádat, aby mi pomáhal.

7. května – Respektování druhých

Tyto úseky z našeho života sdělíme tomu, kdo porozumí, ale koho se to nedotkne. Pravidlem zůstává, že musíme být tvrdí k sobě, ale vždy ohleduplní k jiným.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Respektování druhých je poučení, které mi nabízí tato pasáž. Musím zajít tak daleko, abych osvobodil sám sebe přeji-li si nalézt klid mysli, který jsem tak dlouho hledal. Avšak nic z toho nesmí být vykonáno na cizí účet. Sobeckost nemá v AA způsobu života místo.
Dělám-li pátý krok, je moudřejší si vybrat člověka, se kterým sdílím společné cíle, protože když mi neporozumí, může to zpozdit můj duchovní pokrok a já bych se mohl octnout v nebezpečí relapsu. A tak, než si vyberu muže či ženu, které se svěřím, poprosím o Boží pomoc.

8. května – Místo odpočinku

Všech dvanáct kroků AA od nás vyžaduje, abychom šli proti proudu svých přirozených tužeb, všechny kroky potírají naše sobectví. Pokud jde o potírání egoizmu, je málokterý krok programu obtížnější než právě tento. Stěží však lze některý považovat za nezbytnější z hlediska dlouhodobé střízlivosti a vyrovnanosti mysli.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Po vypsání svých charakterových vad jsem nebyl ochotný o nich mluvit, ale rozhodl jsem se, že je čas, abych přestal nosit tuto zátěž sám. Potřeboval jsem se svěřit se svými vadami někomu jinému. Dočetl jsem se a také mi bylo řečeno, že nemohu zůstat střízlivý pokud tak neučiním. Pátý krok mi poskytl pocit sounáležitosti, pokoru a poklid v okamžiku, kdy jsem ho každodenně praktikoval. Bylo velmi důležité přiznat tyto charakterové vady v pořadí, které navrhuje pátý krok: „Bohu, sám sobě a jiné lidské bytosti“. Přiznání se Bohu vydláždilo cestu pro přiznání se sám sobě a jiné lidské bytosti. A tak, jak je práce na tomto kroku popisována, mě přivedl pocit, že jsem za jedno s Bohem a s mým kamarádem až na místo odpočinku, kde se mohu připravit na zbývající kroky, vedoucí směrem k úplné a smysluplné střízlivosti.

9. května – Projití strachem

Jestliže se najde něco, na čem stále ještě lpíme, požádáme Boha, aby nás zbavil i toho.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Když jsem pracoval na pátém kroku, uvědomil jsem si, že všechny moje charakterové vady vycházejí z mé potřeby cítit se bezpečný a milovaný. Používat svou vůli osamoceně byl velmi pošetilý pokus řešit problémy. V šestém kroku jsem zintenzívnil činnost, která provázela mé první tři kroky, meditaci, kdy jsem si neustále opakoval znění kroku, návštěvy setkání, následování návrhů mého sponzora a pátrání uvnitř sebe sama. V průběhu prvních tří let střízlivosti jsem se bál vstoupit sám do výtahu. Jednoho dne jsem se rozhodl, že projdu tímto strachem. Požádal jsem Boha o pomoc, vstoupil jsem do výtahu a tam, v jednom rohu se krčila uplakaná dáma. Řekla mi, že od doby, kdy zemřel její manžel, se k smrti bojí výtahů. Zapomněl jsem na svůj strach a uklidňoval jsem jí. Tento duchovní zážitek mi pomohl spatřit, kterak ochota představuje klíč k práci na zbytku dvanácti kroků až k uzdravení. Bůh pomáhá těm, kteří si pomáhají sami.

10. května – Konečně osvobození

Další velkou devizou, již lze očekávat od přiznání vlastních chyb druhému člověku, je pokora – slovo, jež bývá často neprávně chápáno…Zřetelné poznání vlastní podstaty, tedy toho, čím a kým opravdu jsme, po němž následuje upřímný pokus stát se tím, čím bychom být mohli.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Někde hluboko ve svém nitru jsem věděl, že jestli chci vůbec někdy žít radostně a svobodně, musím se podělit o svůj předchozí život s jinou lidskou bytostí. Radost a úleva, které jsem zažil po té, co jsem tak učinil, jsou za samou hranicí popsatelnosti. Bezprostředně po dokončení pátého kroku jsem cítil osvobození z pout svého ega a z pout alkoholu. Tato svoboda trvá již 36 let den po dni. Zjistil jsem, že Bůh pro mě může udělat to, čeho já sám nejsem schopen.

11.května – Nový pocit sounáležitosti

Dokud jsem s naprostou otevřeností nepromluvili o svých konfliktech a nespatřili někoho jiného, jak činí totéž, nepatřili jsme nikam.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Po čtyřech letech ve společenství AA jsem byl schopen zažít osvobození od břemene skrytých emocí, které mi způsobily tolik bolesti. S pomocí AA a dalších konzultací byla tato bolest uvolněna a já jsem pocítil úplný pocit sounáležitosti a klid. A také jsem pocítil radost a lásku k Bohu, které jsem nikdy před tím nezažil. Tiše žasnu nad silou pátého kroku.

12. května – Minulost je za námi

Zkušenosti Anonymních alkoholiků nás učí, že nemůžeme žít sami se svými tíživými problémy a charakterovými vadami, které je způsobují nebo nadále prohlubují. Jestliže…čtvrtý krok…odhalil zážitky, které bychom bývali chtěli pohřbít v propasti zapomnění…stane se potřeba skoncovat se životem plným přízraků minulosti ještě naléhavější než kdykoliv před tím. Musíme o nich s někým hovořit.

DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Cokoliv se stalo, patří minulosti. Už to nemůže být změněno. Ale můj postoj se může změnit za pomoci rozhovorů s lidmi, kteří si to prožili dříve a se sponzory. Mohu si přát, aby minulost nikdy nebyla, ale změním-li svou jednání, které je s ní svázáno, moje postoje se změní. Není nutné přát si, aby má minulost neexistovala. Mohu změnit své pocity a postoje, ale pouze skrze své jednání a skrze pomoc mých přátel alkoholiků.

13. května – Mírnější a snazší způsob

…bez tohoto nezbytného kroku se nám nemusí naše pijáctví podařit překonat.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Neskočil jsem hned po možnosti postavit se sám sobě tváří v tvář, zejména, když bolesti mého období aktivního pití visely nade mnou jako temný mrak. Ale záhy jsem na setkání uslyšel o příteli alkoholikovi, který nechtěl dělat pátý krok a pokračovat v docházení na setkání, protože se třásl strachy z odhalení své minulosti. Mírnější a snazší způsob je pracovat na těchto krocích, abychom se osvobodili z této smrtelné nemoci a položili základy k víře ve společenství a Vyšší moc.

14. května – Je příjemné být sám sebou

Nováčci se opakovaně snažili zatajit jistá fakta o svých životech… pokusili se vybrat snazší metody… Nemohli se proto doopravdy dozvědět, co je pokora…
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Slovo pokora zní snad až příliš stejně jako pokoření, ale ve skutečnosti je to schopnost nahlédnout na sebe sama a čestně přijmout to, co jsem zjistil. Nepotřebuji být nadále „nejchytřejší" nebo „nejvíce hluchý“ a nebo nějaké jiné „nej“. Ostatně, je příjemné být sám sebou. Je mnohem snazší přijmout sám sebe, když sdílím celý svůj život. Jestliže ho nemohu sdílet na setkáních, je lepší abych si našel sponzora, někoho, s kým mohu sdílet tato „jistá fakta“, která by mě mohla přivést zpátky k pití a k předčasné smrti. Potřebuji pracovat na všech krocích. Pátý krok potřebuji, abych se naučil skutečné pokoře. Snazší metody nefungují.

15. května – Poznat Boha, poznat klid

Je jasné, že život, který s sebou nese hluboký odpor k něčemu nebo někomu, nevede jinam než k marnosti a neštěstí…Alkoholik, který nechce skončit v úpadku, si potřebuje udržovat a vylepšovat duchovní kondici na nemůže si dovolit nosit v sobě pocit odporu, zášti a zloby… Právě to je pro nás osudné.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Poznat Boha – poznat klid,
Neznat Boha – neznat klid.

16. května – Odpouštíme…

Během uskutečňování pátého kroku za účasti našich sponzorů a rádců v duchovních záležitostech jsme také často pocítili skutečnou schopnost odpouštět druhým, opět bez ohledu na to, do jaké hloubky nás podle našeho názoru zranili. Morální inventura nám dala přesvědčení, že je všeobecné odpouštění žádoucí, avšak teprve energickým vypořádáním se s pátým krokem jsme získali vnitřní jistotu o možnosti přijímat a poskytovat odpuštění.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Jakým úžasným pocitem je odpuštění! Jaké to odhalení emocionální, psychologické a duchovní úrovně mé povahy. Vše co pro to potřebuji, je pouze ochota odpustit, Bůh se pak sám postará o zbytek.

17. května – …a odpouštíme

Za velmi obtížných podmínek jsem znovu a znovu musel odpouštět druhým – a tím také sobě.
JAK TO VIDÍ BILL

Prominutí sobě samotnému a prominutí druhým jsou dva stejné proudy v jedné řece, oba zadržované a nebo úplně uzavřené přehradou z vlastních záští. Jakmile je přehrada odstraněna, oba proudy mohou volně téci. Kroky AA mi umožňují vidět, jak zášti vybudovaly přehradu a následně zastavily tyto proudy v mém vlastním životě. Kroky poskytují způsob, kterým moje zášti – díky milosti Boha, jak mu rozumím já – mohou být odstraněny. To, že mohu v sobě nalézt nezbytnou slušnost, která mi umožní odpustit sobě a druhým, je výsledkem tohoto řešení.

18. května – Svoboda být sám sebou

Budeme-li v této fázi svého růstu důkladní, užasneme ještě dřív, než překročíme polovinu tohoto programu. Poznáme novou svobodu a nový pocit štěstí.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Mojí první a opravdovou svobodou je to, že se dneska nemusím napít. A když bych se chtěl napít, budu dále pracovat na dvanácti krocích a štěstí, vyplývající z této svobody se dostaví skrze tyto kroky, někdy rychleji, někdy pomaleji. Další znaky narůstající svobody budou následovat a uvědomování si této skutečnosti je pro mne dalším štěstím. V současnosti mám novou svobodu, svobodu být sám sebou. Jsem svobodný, abych mohl být tím nejlepším člověkem ve svém dosavadním životě.

19. května – Dávání bez podmínek

A on dobře ví, že jeho vlastní život je bohatší, což je zvláštní deviza, získaná díky dávání druhým bez jakýchkoliv požadavků na protislužbu.
JAK TO VIDÍ BILL

V období, kdy jsem poprvé přišel do AA jsem velmi špatně chápal koncept dávání bez jakýchkoliv podmínek. Byl jsem velmi podezíravý, když mi ostatní chtěli pomáhat. Myslel jsem si: „Co za to budou chtít“. Ale záhy jsem pochopil radost, kterou přináší pomoc jinému alkoholikovi a skutečnost, proč mi ostatní byli k dispozici v mých začátcích. Moje postoje se postupně měnili a já jsem najednou také chtěl pomáhat druhým. Začal jsem dychtit po tom, aby se ostatní dozvěděli o mé radosti ze střízlivosti a o mnou dosud nepoznané nádheře života. Je-li můj život naplněný milujícím Bohem, jak mu rozumím já, a předávám-li tuto lásku mému příteli alkoholikovi, cítím, že mám zvláštní bohatství, které lze jen ztěží popsat.

20. května – Den po dni

A co je nade vše, berme to den po dni.
JAK TO VIDÍ BILL

Proč si ze sebe dělám legraci, že se nesmím napít právě dnes, když velmi dobře vím, že se nesmím napít až do konce svého života? Nedělám si legraci, protože den po dni je pravděpodobně jediný způsob, kterým mohu dosáhnout tento dlouhodobý cíl – trvalou střízlivost.
Jestliže se rozhodnu, že se nenapiji po celý svůj život, klamu sám sebe. Jak si mohu být jistý, že nebudu pít, když nemám žádnou představu o tom, co mi přinese budoucnost.
Jsem si jistý, že den po dni mohu zůstat bez napití právě ten jeden jediný den. A tak začínám den se sebedůvěrou. A v závěru dne dostávám svou odměnu v podobě získání dobrých pocitů a tento stav způsobuje, že chci více!

21. května – Seznam požehnání

Jedním z cvičení která dělám, je zkusit udělat celkový seznam mých požehnání.
JAK TO VIDÍ BILL

Za co musím být vděčný? Zavřel jsem se o samotě a začal jsem dělat seznam požehnání, tedy věcí, které mi byly dány shůry. Začal jsem tím, že jsem se narodil zdravý jak na těle, tak i na duchu. Procházel jsem všech sedmdesát čtyři let mého života až do současnosti. Nakonec měl seznam dvě stránky a jeho sestavení mi zabralo dvě hodiny. Připojil jsem k němu zdraví, rodinu, peníze, AA – celou škálu věcí.
Každý den ve svých modlitbách prosím Boha, aby mi pomohl vzít v úvahu tento seznam a být za něj vděčný. Připomenu-li si svůj seznam vděků, potom mohu jen těžko říkat, že Bůh je proti mně.

22. května – První krok

My…(První slovo prvního kroku.)
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Vše o čem jsem byl schopen přemýšlet v období pití bylo „Já, já, já“ nebo „Mně, mně, mně“. Bolestná posedlost sebou samým, nemoc ducha a duchovní sobectví mě připoutaly k láhvi na více než polovinu mého života.
Cesta k Bohu a ke konání Jeho vůle každý den začínala prvním slovem prvního kroku… „My“. V jednotě je síla, moc a bezpečí. Pro alkoholiky jednota znamená život. Budu-li se pokoušet o uzdravení o samotě, s největší pravděpodobností zemřu. Účastí Boha a jiných alkoholiků dostává můj život nový smysl. Stávám se příjemcem i dárcem Boží lásky, která má uzdravující moc.

23. května – Duševní zdraví

Po nápravě duševní se zlepší i stav mentální a fyzický.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Má pýcha je příčinou mého obtížného smiřování se s mou duševní nemocí. Je maskována materiálním úspěchem a falešným pocitem moci mého intelektu. Inteligenci lze skloubit s pokorou, pokud budu klást pokoru na první místo. Hledání prestiže a bohatství je cílem pro většinu lidí moderního světa. Vypadat elegantně a zároveň předstírat, že jsem lepší než skutečně jsem, to je duševní nemoc.
Na počátku dobrého duševního zdraví stojí rozpoznání a přijetí mých slabostí. Schopnost každý den žádat Boha o osvícení, schopnost rozpoznat jeho vůli a sílu ji uskutečnit, toto jsou znaky dobrého duševního zdraví. Až pochopím, že čím více se zlepšuje můj stav, tím více potřebuji pomáhat druhým, pak bude mé duševní zdraví v dobrém stavu.

24. května – „Šťastný, radostný a svobodný“

Jsme si jisti, že Bůh chce, abychom byli šťastní, veselí a svobodní. Nedokážeme se ztotožnit s vírou, že život je slzavé údolí, i přes to, že tomu u mnohých tak kdysi bylo. Je nám jasné, že jsme vlastními tvůrci své mizérie. Vyvarujte se výmyslu, že Bůh je příčinou vašeho neštěstí a naopak, když se potíže dostaví, využijte této situace jako příležitosti předvést jeho všemohoucnost.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Dlouhou dobu jsem věřil v trestajícího Boha a obviňoval jsem Ho za svou mizérii. Naučil jsem se, že musím složit „zbraně“ sobeckosti, abych mohl použít nástroje programu AA. Pracuji-li na programu, nemám problémy, je to totiž dar a já jsem nikdy dary neodmítal. Jestliže občas odporuji, je to tím, že se stále přidržuji svých starých představ a „výsledek je nulový“.

25. května – Postupující vděčnost

Vděčnost by se měla spíše prohlubovat, než se zmenšovat.
JAK TO VIDÍ BILL

Jsem velmi vděčný, že jsem od své Vyšší moci dostal druhou šanci žít životem, který stojí za to. Díky Anonymním Alkoholikům jsem opět nabyl duševní zdraví. Přísliby se začínají naplňovat. Jsem vděčný za osvobození z otroctví alkoholu. Jsem vděčný za poklid mysli, za příležitost duchovně růst, ale má vděčnost by se měla spíše prohlubovat než zmenšovat. Nemohu zůstat střízlivý jenom díky včerejšímu setkání nebo tomu, co jsem v minulosti udělal při práci na dvanácti krocích. Potřebuji zapojit svou vděčnost do akce a to právě dnes. Náš spoluzakladatel řekl, že naše vděčnost nachází nejlepší vyjádření v předávání poselství druhým alkoholikům. Bez akce je vděčnost pouze příjemnou emocí. Potřebuji ji zapojit do akce za pomoci práce na dvanácti krocích, za pomoci předávání poselství a uplatňováním principů AA ve všech svých záležitostech. Jsem vděčný za šanci, že dnes mohu předávat poselství ostatním alkoholikům.

26. května – Přeměna záporů na klady

Náš duchovní a emoční růst v AA nezávisí ani tolik na úspěchu, ale spíše na našich selháních a na překonávání překážek. Budete-li to mít na zřeteli, potom vás vaše uklouznutí posune spíše kupředu než zpět.
JAK TO VIDÍ BILL

Na základě bolesti a nepřízně, které prožili naši zakladatelé a dokázali je překonat, nám Bill W. poslal jasné poselství. Relaps nabízí pozitivní zkušenost, užitečnou pro abstinenci a pro celoživotní uzdravení. Relaps vynáší na světlo pravdu, kterou opakovaně slýcháme na setkáních – „nepijte právě tu první skleničku“! Tato skutečnost posiluje vědomí, že se jedná o progresivní nemoc a vytváří prostor pro důvěru v náš duchovní program. Začne-li mne ovládat moje ego, cesty, kterými ke mně přicházejí tyto jednoduché pravdy se komplikují.

27. května – Sentimentální pocit viny

Den po dni se pokoušíme směřovat k Boží dokonalosti. Nemusíme proto být stravováni sentimentálním pocitem viny.
JAK TO VIDÍ BILL

Byl jsem dokonale vyveden z míry, když jsem poprvé objevil, že Dvanáct kroků programu AA neobsahuje jediné „ne…“. Tento objev mi doširoka otevřel ohromný prostor za náhle otevřenou branou. Najednou jsem byl schopen pochopit, co pro mne společenství AA znamená:

AA není programem složeným ze slov „nedělat“, ale ze slov „udělat“
AA není hrdelním soudem, ale svobodou
AA není pláčem nad mými vadami, ale je to potem vypoceným při jejich nápravě
AA není pokáním, ale je to spasením
AA není „Trápením“ za mé hříchy minulé i současné, ale „Velebením Boha“ za pokrok, který jsem dnes dosáhl

28. května – Stejná práva

Dříve či později si většina skupin AA projde obdobím sporů o vytvoření pravidel… Po čase odpadne strach a netolerance a my pochopíme. Nepřejeme si upírat komukoliv jeho šanci uzdravit se z alkoholizmu. Naším přáním je zahrnout všechny, jak nejlépe umíme, nikoho nevylučovat.
AA TRADICE: JAK SE VYVINULY

Společenství AA mi nabídlo absolutní svobodu a přijalo mě takového, jaký byl. Při členství ve společenství není nutné se podrobit, členství nezávisí na finančním úspěchu nebo na vzdělání. Za toto vše jsem velmi vděčný. Často zkoumám, zda-li jsem nabídl stejné podmínky ostatním alkoholikům nebo zda-li jim upírám možnost odlišovat se. Dnes se snažím nahrazovat svůj strach a netolerantnost důvěrou, trpělivostí, láskou a přijetím druhých. Jsem ochoten a i schopen přinášet tuto sílu do své skupiny AA, do svého domova a do své kanceláře. Snažím se o pozitivní postoj všude, kam zavítám.
Nemám ani právo, ani zodpovědnost za posuzování druhých lidí. Na základě svých postojů mohu v nováčcích nebo rodinných příslušnících a přátelích buď hrozbu a nebo je mohu vidět jako své přátele. Přemýšlím-li o svých minulých soudech, je zřejmé, jaké duchovní škody mi způsobovalo moje pokrytectví.

29. května – Opravdová tolerance

Jediným požadavkem pro členství v AA je touha přestat pít.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Krátkou formu Třetí tradice jsem poprvé uslyšel při čtení Preambule. V době, kdy jsem přišel do AA, jsem nedokázal přijmout sám sebe, svůj alkoholizmus natož Vyšší moc. Kdyby existovaly nějaké fyzické, mentální, morální nebo náboženské požadavky pro členství, byl bych dneska mrtvý. Ve svojí magnetofonové nahrávce věnované tradicím říká Bill W., že Třetí tradice je znakem osobní svobody. Nejvíce mne uchvátil pocit přijetí ostatními členy, kteří praktikovali Třetí tradici tím, že mě tolerovali a přijali. Cítím, že přijetí je láska a pro nás je láskou Boží vůle.

30. května – Náš primární účel

Čím více společenství AA trvá na svém primárním účelu, tím větší je jeho blahodárný vliv všude okolo nás.
AA DOZRÁVÁ

S vděčností vzpomínám na počátky našeho společenství, na moudré a milující „vychovatele“, kteří prohlásili, že bychom se neměli nechat odvrátit od našeho primárního účelu, kterým je předávání poselství alkoholikům, kteří stále trpí.
Toužím vyjádřit úctu těm, kteří pracují na poli alkoholizmu a mají stále na zřeteli, že společenství AA se nezabývá žádnými jinými záležitostmi, kromě svých vlastních. Musím zdůraznit, že společenství AA není schopno konat zázraky a přesto jsem neustále vděčný milujícímu Bohu, že jeho existenci umožnil.

31. května – Připravenost sloužit druhým alkoholikům

…naše společenství plní jediný významný úkol – předává poselství AA těm, kteří neznají cestu z bludného kruhu svého utrpení.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

„Záře“ svobody jasně svítí mým přátelům alkoholikům, jak povzbuzujeme jeden druhého k duchovnímu růstu. „Kroky“ sebezdokonalování mají jen malou základnu, ale každý krok pomáhá k vytvoření části „žebříku“, který nás vyvádí ze zoufalství k nové naději. Čestnost a upřímnost jsou mé nové „zbraně“ nezbytné k rozbití okovů, které mě svazují. Sponzor, který mi starostlivě naslouchá, mi může pomoci, abych byl skutečně ochoten naslouchat poselství, které mě povede ke svobodě.
Žádám Boha, aby mi dal odvahu žít život právě tímto způsobem, jelikož společenství svědčí v jeho prospěch. Toto poslání mě osvobozuje a umožňuje mi sdílet dar dobra skrze mou připravenost sloužit druhým.