1. října – Abychom se nestali samolibými

Je snadné polevit v duchovním programu a odpočívat na vavřínech. Jestliže to uděláme, budeme směřovat k problémům, protože alkohol je pozorný nepřítel.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Je snadné zůstat nablízku přátel, které jsem získal v programu, když mám bolesti. Úlevu od bolesti poskytuje řešení obsažené ve Dvanácti krocích programu AA. Ale když se cítím dobře a věci jsou v pořádku, mohu se stát samolibým. Jednoduše řečeno, stávám se líným a obracím se k problému a ne k jeho řešení. Potřebuji udělat akci, uvážit: kde jsem a kam směřuji! Denní inventura mi řekne co musím změnit, abych znovu dosáhl duševní rovnováhy. Přiznání toho, co jsem nalezl uvnitř sebe Bohu a jiné lidské bytosti mi pomáhá zůstat čestným a pokorným.

2. října – Zkouška ohněm

Během svého úsilí v rámci prvních devíti kroků programu jsme se připravovali na dobrodružství nového života. Jakmile však přistoupíme k desátému kroku, začínáme uvádět nový život s AA do každodenní praxe, která nepřipouští žádnou výjimku. Po té přichází zkouška ohněm: dokážeme zůstat střízliví, udržovat se v citové rovnováze a žít smysluplně za všech okolností?
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Vím, že přísliby se v mém každodenním životě naplňují, ale chci je udržovat a rozvíjet pomocí každodenní práce na desátém kroku. Za pomoci tohoto kroku jsem se naučil, že jsem-li rozrušený, pak se něco špatného děje v mém nitru. Druzí lidé mohou mít také své problémy, ale já mohu zacházet pouze se svými pocity. Cítím-li zraněný nebo rozrušený, musím neustále hledat chyby sám v sobě, přiznat si je a postupně je odstranit. Není to jednoduché, ale mohu tvrdit, že tak dlouho, jak dlouho porostu duchovně, tak dlouho budu odvádět dobrou práci. Zjistil jsem, že bolest je přítel. Dovoluje mi zjistit, že něco není v pořádku s mými emocemi stejně, jako mi fyzická bolest dovoluje zjistit, že je něco není v pořádku v mém těle. Dokážu-li udělat odpovídající akci za pomoci Dvanácti kroků, bolest postupně odezní.

3. října – Poklid po bouři

Člověk, který více než kdokoliv jiný věděl, o čem hovoří, nazval tuto bolest prubířským kamenem veškerého duchovního pokroku. Můžeme s ním vřele souhlasit…
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Když jsem na kymácející lodi, tvořené mými duševními zmatky, uvědomuji si, že duchovní růst velmi často bolí. Při svém vývoji v programu společenství AA jsem se naučil, že musím projít vnitřní změnou, byť je jakkoliv bolestivá, abych se dokázal oprostit od sobeckosti. Mám-li zažít poklid, je nutné, abych na své cestě prošel emocionálními zmatky i následnými vystřízlivěními a byl vděčný za neustálý duchovní pokrok.

4 .října – Nezbytné zastřihávání

…víme, že před příchodem střízlivosti jsme museli projít utrpením svého pití. Než jsme dospěli k vnitřnímu klidu, prožili jsme velké citové zmatky.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Velmi rád trávím volný čas ve své zahradě, kde zalévám a zastřihávám mé nádherné květiny. Jednoho dne, když jsem horlivě pracoval, zastavila se u mne sousedka. Povídá, „Ó! Vaše květiny jsou tak nádherné, je taková škoda, že je zastřiháváte“. Odpověděl jsem jí, „Vím jak se cítíte, ale nadměrné výhony musím odstranit, aby květiny mohly vyrůst zdravější a silnější. Později jsem přemýšlel o tom, že i moje květiny cítí bolest, ale Bůh a já víme, že zastřihávání je součástí plánu a všichni vidíme výsledky. Ihned jsem si připomněl můj drahocenný program AA i to, jak my všichni rosteme skrze vlastní bolest. A tak ve vhodnou dobu žádám Boha, aby mě „zastřihl“, abych i nadále mohl růst.

5. října – Včerejší záležitosti

Jejich moudrost jim totiž napověděla, že nikdo nedokáže podstatným způsobem změnit svůj život, dokud ze zkoumání svého nitra neučiní pravidelný zvyk, dokud si nedokáže přiznat a přijímat vše, co zde nachází a dokud trpělivě a vytrvale neusiluje o nápravu všech svých chyb.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Mnohokrát musím zvládat události dnešního dne bez toho, abych do nich příliš zatahoval události včerejší. Musím se vyrovnat s tím, co je na pořadu dneška, abych měl zítra šanci. A tak se ptám sám sebe zda jsem chyboval a jak se mohu „zítra“ vyhnout opakování chybného chování. Zda jsem někomu ublížil či zda jsem někomu pomohl a proč. Něco z dnešních záležitostí přeteče do zítřka, ale většina záležitostí nemusí, jestliže čestně provádím svou denní inventuru.

6. října – Tváří v tvář sami sobě

…A Strach říká, „Neodvažuj se ohlédnout!“
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

V období svého pití jsem se častokrát vyhnul nějakému úkolu pouze proto, že se zdál příliš komplikovaný. Není tedy divu, že i když jsem nějaký čas střízlivý, budu mít tendenci jednat tím samým způsobem, jsem-li postaven před monumentální úkol, jakým je důkladná a nebojácná morální inventura sebe sama. Skutečností, kterou jsem objevil, když jsem dospěl k jejímu konci a když byla má inventura kompletní bylo, že zdání je horší než realita. Strach postavit se tváří v tvář sám sobě mě udržoval v nečinnosti a dokud jsem nebyl ochotný položit tužku na papír, zastavil jsem svůj růst kvůli nekonkrétnosti.

7. října – Denní sledování

Pokračovali jsme v provádění osobní inventury…
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Duchovní pravidlo desátého kroku říká – „pokaždé, když jsem rozrušen, ať je příčinou cokoliv, něco se mnou není v pořádku“ – a také říká, že neexistuje žádná výjimka. Jakkoliv mohou druzí vypadat nerozumně, já jsem zodpovědný, aby má reakce nebyla negativní. Bez ohledu na to, co se okolo mne děje, budu mít vždy výsadu a zodpovědnost vybrat si, co se bude dít v mém nitru. Já jsem tvůrce svojí vlastní reality.

Při provádění denní inventury si uvědomuji, že musím přestat posuzovat ostatní. Jestliže tak činím, pravděpodobně posuzuji sám sebe. Kdokoliv mi nejvíce vadí, je můj nejlepší učitel. Je toho mnoho, co se od něj či od ní mohu naučit a měl bych jim poděkovat alespoň ve svém srdci.

8. října – Denní inventura

…a když jsme chybovali, pohotově jsme to přiznali.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Po vystřízlivění jsem začal žít s neobvyklou chutí do života. Noví přátelé se začali objevovat rychle, jako houby po dešti a mnohé, kdysi poničené vztahy se začaly lepšit. Život byl velmi vzrušující a i má práce mě začala znovu bavit. Byl jsem natolik smělý, že jsem napsal zprávu, ve které jsem poukazoval na nedostatek péče o některé naše klienty. Obešel jsem svého nadřízeného a postoupil ji výše. Jednoho dne mi spolupracovník řekl, že náš vedoucí má velké potíže s nadřízenými. Věděl jsem, že to byla moje zpráva, která je způsobila. Přes ujišťování, že není nutné abych se šel omluvit, jsem dospěl k přesvědčení, že musím něco udělat bez ohledu na následky, které by mi to mohlo přinést. Když jsem se s ním setkal a přiznal svou vinu na vzniklé situaci, byl velmi překvapen. Stala se však neočekávaná věc. Od této schůzky jsme byli schopni úzce spolupracovat s daleko větší efektivností.

9.října – Duchovní pravidlo

Duchovní záležitosti se řídí jedním neměnným pravidlem, podle něhož platí, že kdykoliv jsme vyvedeni z rovnováhy, je bez ohledu na příčinu nějaký nesoulad v nás.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Nikdy jsem doopravdy nerozuměl duchovnímu pravidlu desátého kroku, dokud jsem nezískal následující zkušenost. Seděl jsem v ložnici a četl jsem do časných ranních hodin. Znenadání jsem zaslechl štěkot mého psa ze zadního dvorku. Můj soused nemá takové rušení rád a tak jsem se smíšenými pocity vzteku, studu a také strachu ze sousedova nesouhlasného jednání, okamžitě zavolal psa do domu. Za několik týdnů se ta samá situace opakovala, ale tentokrát jsem byl schopen ji přijmout, protože jsem se cítil více v klidu. Psi totiž občas štěkávají a tak jsem ho klidně zavolal dovnitř. Získal jsem tím zkušenost, že prožiji-li dvě téměř shodné události a reaguji na ně dvěma zcela rozdílnými způsoby, potom tím nejpodstatnějším ve skutečnosti není ona událost, ale má duchovní kondice. Pocity přicházejí z vnitřku a nikoliv z venčí. Jsem-li pozitivně naladěný, reaguji na vnější podněty klidně.

10. října – Moje uzdravení, ne tvoje

Jestliže nám někdo ublíží a my se hněváme, neseme také my svůj díl viny.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Jakou svobodu jsem pocítil v okamžiku, kdy jsem se seznámil s touto statí! Náhle jsem spatřil, že bych něco mohl udělat se svou zlobou, že bych se mohl uzdravit na místo toho, abych se pokoušel uzdravit ty druhé. Věřím, že neexistuje žádná výjimka z tohoto pravidla. Kdykoliv jsem rozzlobený, moje zloba je vždy egocentrická. Stále si musím připomínat, že jsem lidská bytost, že dělám to nejlepší, co mohu, i když to občas nepostačuje. A tak prosím Boha, aby odstranil mou zlobu a doopravdy mě tak osvobodil.

11. října – Sebekázeň

Naším prvním cílem bude rozvíjení sebekázně.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Při řízení svého vozu cestou do práce mám možnost sebezpytování. Jednoho dne jsem začal zkoumat svůj pokrok ve střízlivosti a to co jsem zjistil mě nijak nepotěšilo. Doufal jsem, že bych v průběhu dne mohl zapomenout na tyto skličující myšlenky, ale místo toho přicházelo jedno zklamání za druhým, moje nespokojenost vzrůstala spolu s tlaky v mém nitru.

Stáhnul jsem se do ústraní k samostatnému stolku v hale a zeptal se sám sebe, jak bych se dnes mohl nejlépe uvolnit. V minulosti, když se věci vyvíjely špatně, jsem instinktivně činil odvetná opatření. Avšak za krátkou dobu, kdy jsem zkoušel žít za pomoci programu AA, jsem se naučil ustoupit a pohlédnout sám na sebe. Pochopil jsem, že ačkoli jsem stále nebyl takový, jaký jsem chtěl být, naučil jsem se postupně nereagovat automaticky, starým způsobem. Staré vzorce chování přinášely pouze smutek a bolest nejenom mě, ale i ostatním. Vrátil jsem se na své pracoviště rozhodnutý udělat tento den produktivním a poděkoval jsem Bohu za šanci dosáhnout právě tento den pokroku.

12. října – Brzdící nerozvážnost

Jestliže hovoříme či jednáme vznětlivým nebo nepředloženým způsobem, ihned se vytrácí naše schopnost nezaujatosti a snášenlivosti.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Cíl, ke kterému musím každodenně směřovat, je nezaujatost a snášenlivost. Žádám Boha, takového jak mu rozumím já sám, aby mi pomohl být bytostí, která miluje a toleruje své blízké i ty, se kterými jsem v kontaktu. Jsem-li vyveden z míry, prosím Boha, aby zastavil mou řeč a já jsem byl schopen zamyslet se nad emočním rozruchem, který má slova mohou způsobit nejenom druhým, ale také mně samotnému. Motlitby, meditace a inventura jsou klíči k mému zdravému myšlení a pozitivním akcím.

13. října – Neustálé inventury

Nepřestáváme sledovat své sobectví, nečestnost, zlost a strach a ve chvíli, kdy se začnou projevovat, požádáme Boha, aby je odstranil. Bez prodlení je s někým prodiskutujeme a pokud jsme jimi někomu ublížili, vynasnažíme se napravit své chyby. Také se budeme cílevědomě zabývat někým, komu můžeme být nápomocni.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Bezprostřední přiznání si svého chybného myšlení nebo jednání je pro většinu lidských bytostí těžký úkol, ale pro uzdravující ho se alkoholika jako jsem já, je to obtížné kvůli vlastnímu egu a sklonům k pýše či strachu. Svoboda, kterou mi program AA nabízí, vzrůstá, když si přiznám vinu, když uznám a přijmu zodpovědnost za své špatné činy prostřednictvím svých neustálých inventur. Pak mohu lépe a hlouběji pochopit skutečný význam pokory. Má ochota přiznat si chybu usnadňuje pokračování mého duchovního růstu a pomáhá mi více porozumět druhým a pomáhat jim.

14. října – Program pro život

Než se uložíme ke spánku, zrekapitulujeme svůj den… Ráno se zamyslíme nad příštími čtyřiadvaceti hodinami. Požádáme Boha, aby řídil naše myšlenky, obzvlášť, aby nás zbavil sebelítosti, nečestnosti a sobectví.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Chyběla mi vyrovnanost. Ať jsem se snažil sebevíce, neustále jsem se opožďoval v době, kdy jsem toho měl na práci tolik, že se zdálo nemožné to udělat. Obavy o záležitosti, které jsem včera nevyřídil a strach ze zítřejších konečných termínů mi upíraly klid, který byl potřebný pro mou každodenní efektivitu. Před tím , než jsem začal pracovat na desátém a jedenáctém kroku, četl jsem úryvky podobné citátu v záhlaví. Snažil jsem se zaměřit na Boží vůli a ne na moje problémy, snažil jsem se uvěřit, že Bůh bude schopen řídit moje dny. Funguje to! Sice pomalu, ale funguje to!

15. října – Moje inventura, ne vaše

Také pomluva s ostnem zloby, jež je jen uhlazenější formou vraždy, provedenou úkladným útokem na pověst druhého člověka, nám přináší uspokojení. Nesnažíme se pomoci těm, které kritizujeme, chceme se prohlásit za jediné spravedlivé.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Někdy si až na sklonku dne při pravidelné denní inventuře uvědomím, že jsem někoho pomlouval. Pomluva potom vypadá jako velká skvrna na jinak hezky prožitém dni. Jak jsem jenom mohl něco takového říci? Pomluva má tu vlastnost, že se vynoří kdykoliv, třeba při přestávce na kávu nebo při pracovním obědě. Mohu také pomlouvat druhé lidi večer, když jsem unavený po práci a cítím se oprávněný posilovat své ego na úkor někoho jiného.
Pomluva se, stejně jako jiné charakterové vady, vkrádá do mého života v okamžiku, kdy polevím ve své práci na dvanácti krocích. Nutně si potřebuji uvědomovat, že moje jedinečnost je mým požehnáním. To samé platí i o všech ostatních lidech, se kterými se během dne setkávám. Jediná inventura, kterou dnes potřebuji udělat, je moje vlastní. Posuzování druhých přenechávám Nejvyššímu Soudci – Boží Prozřetelnosti.

16. října – Opravu každý den

K tomu se nedopracujeme přes noc, mělo by to být naším celoživotním dílem.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

V počátečních letech strávených ve společenství AA jsem nahlížel na desátý krok jako na návrh, abych periodicky nahlédl na své chování a reakce. Existovalo-li něco špatného, připustil jsem to, byla-li nezbytná omluva, potom jsem se omluvil. Po několika letech střízlivosti jsem pocítil, že bych měl podniknout sebezpytování v mnohem kratších intervalech. Ale až po několika letech jsem pochopil plný význam desátého kroku a slova „pokračovat“. „Pokračovat“ neznamená příležitostně nebo často. Znamená to opravdu každý den.

17. října – Každodenní doladění

Každý den je dnem, kdy se musí ve všech našich činech projevovat vůle Boží.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Jak mohu udržovat svou duševní kondici? Já to mám jednoduché: na denním základě žádám svou vyšší moc, aby mi udělila dar střízlivosti právě pro dnešní den. Mluvil jsem s mnoha alkoholiky, kteří se navrátili k pití a vždy se jich ptám: „Modlil jsi se za svou střízlivost v den, kdy jsi se znovu poprvé napil?“ Ani jeden z nich neříkal ano. Pracuji-li na desátém kroku a snažím-li se dodržovat svůj dům v pořádku na denním základě, potom vím, že když požádám o milost pro tento den, bude mi udělena.

18. října – Otevřená mysl

Skutečná pokora a otevřená mysl nás přivádí k víře…
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Mé alkoholické smýšlení mě vedlo k víře, že bych mohl ovládat své pití, ale ve skutečnosti jsem nemohl. Po příchodu do AA jsem zjistil, že Bůh ke mně promlouval skrze mou skupinu. Moje hlava byla dostatečně otevřená, abych si uvědomil, že potřebuji Jeho pomoc. Skutečné a čestné přijmutí AA mi zabralo mnohem více času, ale spolu s ním přišla i pokora. Vím, jak moc jsem byl duševně nemocný a jsem velmi vděčný, že mi duševní zdraví bylo navráceno, a také, že jsem střízlivý alkoholik. Mé nové, střízlivé já je mnohem lepší člověk, než bych mohl kdykoliv být bez společenství AA.

19. října – „Hlavní kořen“ AA

Teze, podle níž nenalezneme trvalou sílu, dokud si nepřiznáme úplnou porážku, je kořenem, z něhož vzcházejí a dále rozkvétají jednotlivé úponky celého našeho společenství.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Vědom si své prohry, dorazil jsem ke dveřím AA, osamocen a s obavami z neznáma. Jakási síla mimo mne mě zvedla z postele, dovedla mě k telefonnímu seznamu, potom na zastávku autobusu a skrze dveře Anonymních Alkoholiků. Ihned po vstupu jsem zažil pocit být milován a přijímán, něco, co jsem nezažil od ranného dětství. Bože dej, ať nikdy nezapomenu ten pocit údivu, který jsem zažil v první večer ve společenství AA, největší události celého mého života.

20. října – Útěcha při zmatcích

Je proto zřejmé, že dilema člověka, který se odřekl víry, je dilematem hlubokého zmatku. Pociťuje naprostou ztrátu toho druhu útěchy, jaký ostatním přináší jejich přesvědčení. Nedokáží dosáhnout ani zlomku jistoty, jakou pociťuje věřící, agnostik nebo ateista, a jeho cesta končí ve slepé uličce.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Pojetí Boha bylo něco, s čím jsem v počátečních letech své střízlivosti bojoval. Představy, které mě napadaly byly ovlivněny minulostí a byly plné strachu, odmítání a odsouzení. A pak jsem zaslechl představu Vyšší moci, kterou má můj přítel Ed. Když byl malý, dostal celý vrh štěňátek a začal se o ně starat. Nevyhnutelně každé ráno nacházel jejich výkaly na podlaze v kuchyni. Navzdory frustraci prohlásil, že se nemohl rozzlobit, protože „toto je štěněčí přirozenost“. Pocítil, že také Bůh pozoruje naše vady a nedostatky s jednoduchým porozuměním a vřelostí. Častokrát jsem nacházel útěchu při svých osobních zmatcích v Edově uklidňujícím pojetí Boha.

21. října – Nic neroste ve tmě

Budeme chtít, aby dobro, které je v nás všech, i v těch nejhorších z nás, vzkvétalo a vzrůstalo.
JAK TO VIDÍ BILL

Spolu s vnitřním náhledem a disciplínou, získanou při praktikování desátého kroku, začínám poznávat potěšení ze střízlivosti, ne jako pouhou abstinenci, ale jako potěšení z uzdravení v každé části mého života.
Obnovuje se moje naděje, regeneruje se víra a znovu získávám sebeúctu a důstojnost. Objevuji slovo „a“ ve frázi „a když jsme chybovali, pohotově jsme se přiznali.“
Učím se přijímat sám sebe takového, jaký jsem, s novým smyslem pro zázrak střízlivosti a poklidu, a znovu se ujišťuji, že nadále nejsem vždy jenom špatný.

22. října – Opravdová snášenlivost

Nakonec si začínáme uvědomovat, že většina lidí včetně nás samotných do určité míry citově strádá a často se dopouští chybného jednání, a tak dospíváme ke skutečné snášenlivosti. Teprve nyní chápeme, co je skutečná láska k našim bližním.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Napadla mě myšlenka, že všichni lidé jsou jistým způsobem duševně nemocní. Proč by nemohli být? Kdo z nás je duchovně dokonalý? Kdo z nás je dokonalý po tělesné stránce? Jak by kdokoliv z nás mohl být emocionálně dokonalý? A tudíž, co více můžeme dělat, než se snášet mezi sebou navzájem a vážit si jeden druhého, takového jaký je. Chovat se tak, jak bychom to my sami od jiných očekávali za podobných podmínek. A to je skutečná láska.

23. října – Co víme nejlépe

„Ševče, drž se svého kopyta!“ – neboli dělej raději jednu věc pořádně než deset věcí polovičatě. Toto je ústřední heslo této tradice (páté). Sjednocuje naše společenství a je nezbytným předpokladem jeho existence.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Přežití společenství závisí na jeho jednotě. Co by se stalo, když by se skupina rozhodla, že se stane zaměstnaneckou agenturou, léčebným centrem nebo střediskem sociálních služeb? Příliš mnoho aktivit vede ke ztrátě specializace, k promarněnému úsilí a nakonec k úpadku. Mám kvalifikaci sdílet svá strádání a svou cestu k uzdravení s nově příchozími. Přizpůsobení se primárnímu účelu společenství zaručuje bezpečí pro úžasný dar střízlivosti a tak je moje zodpovědnost obrovská. Životy milionů alkoholiků jsou úzce spojeny s mou schopností „předávat poselství alkoholikům, kteří stále trpí.“

24. října – S pomocí víry a píle

Uspořádání každé společnosti bylo vykováno na kovadlině zkušenosti… Stejně je tomu i  s Anonymními alkoholiky. S pomocí víry a píle jsme dokázali budovat na základě svých neuvěřitelných zkušeností. Ty dnes žijí ve Dvanácti tradicích Anonymních alkoholiků, které – s pomocí Boží – udrží naši jednotu, dokud nás On bude potřebovat.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Bůh mi dal právo se mýlit, povede-li to k zachování existence společenství AA takového, jaké je dnes. Položím-li Boží vůli na první místo svých životních hodnot, je velmi pravděpodobné, že společenství AA bude i nadále takové, jaké ho znám dnes.

25. října – Tep srdce společenství AA

Bez jednoty by srdce společenství AA přestalo tlouci,…
JAK TO VIDÍ BILL

Bez jednoty společenství AA bych sotva byl schopen pokračovat v uzdravování se na každodenním základě. Uplatňování jednoty při spolupráci s ostatními členy AA uvnitř mojí skupiny a na všech vyšších úrovních tohoto ohromného společenství mi dává pocit, že jsem součástí zázraku, který inspiroval sám Bůh. Schopnost Billa W. a Dr. Boba spolupracovat a předávat poselství ostatním alkoholikům mi ukazuje, že předávat poselství dál znamená zachovat si ho také pro sebe. Jednota je věc jedinečná a právě proto je celé společenství AA pro nás pro všechny.

26. října – Jediná konečná autorita

Pro účel naší skupiny existuje pouze jediná konečná autorita – milující Bůh tak, jak se sám zobrazuje v našem kolektivním vědomí.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Zvolí-li mě moji přátelé, abych vykonával službu a vedl je, prosím Boha, aby mi dal trpělivost, otevřenost a ochotu jim naslouchat. Neustále si připomínám, že jsem pouze důvěryhodný služebník druhých a ne jejich „guvernér“, „učitel“ nebo „instruktor“. Bůh vede má slova a činy a je na mně, abych dbal Jeho úmyslů a vůle. Důvěra je klíčové slovo. Důvěřuji těm, které vedu. Ve službě pro společenství AA je jedinou a konečnou autoritou Bůh a jemu svěřuji „režii této divadelní hry“.

27. října – Sdílení bez hranic

Podstatná je pouze ta skutečnost, že každý z nich je alkoholikem, který nalezl klíč ke zdrženlivosti. Tento odkaz utrpení a uzdravení dokáží alkoholici snadno předávat jeden druhému. Je darem od Boha, jehož předávání lidem nám podobným je cílem, kterým dnes žijí AA na celém světě.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Síla společenství Anonymních alkoholiků spočívá v touze každého člena a každé skupiny na celém světě dělit se s ostatními alkoholiky o své utrpení a kroky, které přijali, aby dosáhli střízlivosti a dokázali si ji udržet. Udržování vědomého kontaktu s Vyšší mocí mi zaručuje, že moje touha pomáhat ostatním alkoholikům bude vždy posilována. Tímto způsobem mohu zajistit kontinuitu úžasného bratrství Anonymních alkoholiků.

28. října – Neporušená tradice

Přežití a šíření myšlenek Anonymních alkoholiků chápeme jako něco mnohem důležitějšího než hlas, který bychom společně mohli pozdvihnout v té či oné záležitosti.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Jak mnoho pro mne znamená, že po více než půl století neporušená tradice mě připoutává k Billovi W a k Dr. Bobovi? A právě díky tomu se cítím více zakořeněn ve společenství, které má trvalé cíle a neslevuje z nich. Jsem vděčný, že energie společenství AA nikdy nebyla rozptylována, ba naopak, vždy byla zaměřena na naše členy a na individuální střízlivost.
Moje víra je to, co ze mě činí lidskou bytost a díky tomu mám možnost mít jakýkoliv názor. Ale účel společenství AA, tak jasně stanovený před padesáti lety, slouží k udržení mé střízlivosti. Díky tomuto účelu se konají setkání po celých dvacet čtyři hodin denně, byly vytvořeny tisíce interskupin a centrální kanceláře služeb, kde pracují tisícovky dobrovolníků. Stejně jako paprsek slunce zesílený lupou, tak i jednoduchá vize společenství AA zažehla plamen víry ve střízlivost v milionech srdcí včetně toho mého.

29. října – Naše přežití

Protože uzdravit se z alkoholizmu pro nás znamená život jako takový, je naprosto nezbytné, abychom si v plné míře uchovali prostředky nezbytné k vlastnímu přežití.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Upřímnost, kterou vyjadřují členové společenství AA na setkáních dokáže otevřít mou mysl. Nic na světě nemá to moc zablokovat proud energie, kterou v sobě upřímnost nese. Jedinou překážku tomuto toku je přemrštěná konzumace alkoholu, ale ani tehdy se nestane, že by někdo nalezl zavřené dveře po té, co opustil společenství a pak se rozhodl k návratu. Každý člen společenství AA, jakmile jednou přijal dar střízlivosti, bývá postaven před výzvu, aby přijal tento program upřímnosti na každodenním základě.
Vyšší moc vytvořila smysl mého života. Prosím Boha, aby přijal mé upřímné úsilí pokračovat v duchovním způsobu života. Prosím Ho o sílu, abych dokázal hledat a poznávat Jeho vůli.

30. října – Žij a nechej žít

Od samotného počátku své existence nebyli Anonymní alkoholici nikdy rozdělení žádnou zásadní rozepří. Naše společenství se také nikdy veřejně nezúčastnilo žádného sporu v znesvářeném světě. O tuto ctnost jsme se však nikdy nezasloužili vlastní úsilím. Lze dokonce říci, že nám byla dána do vínku… Pokud se o těchto věcech nedohadujeme soukromě, je jisté, že to nebudeme činit věčně.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Jsem si vědom toho, že mám právo na vlastní názor a že ostatní s ním nemusí souhlasit? Tato věta představuje základ sloganu „Žij na nechej žít“. Snažím se neustále měnit druhé lidi? Modlitba o poklid říká, že s pomocí Boží mám „přijmout to, co nedokážu změnit“. Obávám se stále být sám sebou? Jsem si vědom toho, že můj názor je mým a váš vaším? A tak docházím v modlitbě k verši „odvahu změnit to, co změnit mohu“. Jsem si vědom toho, že můj názor vychází z mé zkušenosti a že zaujímám-li postoj „já všechno vím a znám“, bývám záměrně kontroverzní? Tím jsem v modlitbě dospěl k verši „a moudrost jedno od druhého rozeznat“.

31. října – Vyhnutí se sporu

Dějiny nám poskytují bohatý výčet národů a skupin, které byly na hlavu poraženy, protože je osud nebo pokušení zavlekly do zbytečných sporů. Mnozí jiní zašli na svoji licoměrnost, protože se zbytku světa pokoušeli vnutit zlatý věk ve své vlastní režii.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Jako člen společenství AA a sponzor vím, že mohu napáchat velmi vážné škody, jestliže podlehnu pokušení a začnu rozdávat rady týkající se jiných zdravotních, manželských a náboženských problémů. Nejsem ani lékař, ani poradce a ani nejsem právník. Nikomu nemohu radit, jak by měl žít, ale mohu se podělit o své zkušenosti, jak jsem si počínal v obdobných situacích bez toho, že bych se napil a jak mi kroky a tradice společenství AA pomáhají při řešení každodenních životních situací.