1. srpna – Žijme

Spirituální život není teorie. Musíme žít.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Jako nováček v programu AA jsem nebyl schopen porozumět jeho duchovním stránkám, ale nyní, když jsem střízlivý, nerozumím životu bez nich. Duchovní život byl tou stránkou života, kterou jsem vlastně vždy hledal. Bůh, jak mu rozumím já, mi poskytl odpovědi na mé věčné otázky proč. Má neznalost uspokojivých odpovědí na ně mne dvacet let nutila pít. Díky duchovnímu životu a prosbám k Bohu o pomoc jsem se naučil mít rád, starat se o druhé a pociťovat soucítění se svými přáteli a také zažívat radost ve světě, ve kterém jsem dříve pociťoval pouze strach.

2. srpna – Dospěli jsme k ochotě

Momentálně dáváme do pořádku svůj život, ale to ještě není konečné.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Je velmi snadné vydat se špatným směrem v okamžiku, kdy začínám s prací na osmém kroku. Přeji si, abych po ukončení práce na šestém a sedmém kroku pocítil uvolnění a změnu v mém životě. A právě v tomto okamžiku jsem, dříve než kdy jindy, zranitelný díky svým vlastním zájmům a své snaze skrývat své problémy. Sebeuspokojení, které občas může být vyjádřeno omluvami těm, kterým jsem ublížil, není mým skutečným cílem a je nutné to mít neustále na zřeteli. Dospěl jsem k ochotě provádět nápravy neboť vím, že díky ní se budu uzdravovat a kráčet kupředu, abych došel k poznání Boží vůle a zatoužil ji vykonávat.

3. srpna – Být nápomocni druhým

Naším skutečným záměrem je dát se do pořádku tak, abychom byli nápomocni Bohu a lidem kolem sebe.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Je zřejmé, že záměry, které má se mnou Bůh, jsou vyjádřeny prostřednictvím lásky. Bůh mě tolik miluje, že mne vyvedl z vězení alkoholizmu, aby ze mne mohl učinit svého užitečného služebníka. Mou odpovědí je láska ke všem Jeho dětem vyjádřená prostřednictvím mé ochoty být nápomocen a jít příkladem druhým. Prosím Boha, aby mi pomohl napodobovat Jeho lásku tím, že budu milovat ostatní.

4. srpna – Sémě víry

Je nutno vědět, že víra je nezbytná, avšak samotná víra nedosáhne ničeho. Můžeme totiž mít víru, aniž by byl součástí našeho života Bůh.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

V dětském věku jsem se neustále zabýval problematikou existence Boha. Před takovým „vědeckým myslitelem“, jakým jsem, nemohla obstát žádná odpověď. Pečlivě jsem každou z nich pitval, až mi jedna velice trpělivá dáma řekla, že „musím mít víru“. Toto velice jednoduché prohlášení pomohlo zasít sémě mého uzdravení.
V současnosti na něm pracuji, vytrhávám plevel alkoholizmu a umožňuji prvotním semínkům víry růst a vzkvétat. Každý den mého uzdravování, toho vášnivého zahradničení, umožňuje mé Vyšší moci, jak jí rozumím já, aby stále více prostupovala mým životem. Můj Bůh je tak vždy se mnou skrze mou víru a je jenom na mně, abych byl ochotný přijmout Jeho přítomnost.
Prosím Boha, aby mi propůjčil ochotu konat jeho vůli.

5. srpna – Pozorně naslouchat

S jakou houževnatostí se domáháme práva výlučně sami rozhodovat o tom, jak máme uvažovat a jednat.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Přijmu-li radu člověka, který sám prošel prací na programu a budu-li podle ní jednat, mám velkou šanci, že překonám překážky dříve vytvořené. Některé problémy se vytratí sami, zatím co jiné budou vyžadovat trpělivost a dobře promyšlený přístup. Budu-li pozorně naslouchat zkušenostem druhých, mohu získat intuici pro řešení všech neočekávaných problémů. Nejlepší je vyhnout se popudlivému jednání. Návštěva setkání nebo telefonát příteli ze společenství AA obvykle dostatečně zredukují stav napětí a přinesou mi úlevu. Sdílení zkušeností s alkoholiky, ke kterým náležím, buď na setkání nebo v soukromí se sponzorem, může pozměnit můj náhled na situaci, ve které se právě nyní nacházím. Charakterové vady jsem odhalil a postupně docházím k poznání v čem a jakým způsobem mi brání. Uvěřím-li v duchovní sílu programu a ostatním alkoholikům, že mě naučí co mám dělat, abych žil lépe, potom budu dělat vše nezbytné s dostatečnou sebedůvěrou.

6. srpna – Vedeni

Vedeni různými druhy strachu, sebeklamu a sebelítosti začneme být na překážku svým bližním, kteří si to nenechají líbit.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Vůdčí silou mého pijáckého období byla sobeckost. Na jednu stranu jsem pil, abych oslavil úspěchy a na druhou stranu jsem pil proto, abych utápěl své smutky. Odpovědí je pokora. Učím se předávat svou vůli a svůj život do péče Boha. Můj sponzor mi neustále říká, že služba druhým mě dokáže udržovat střízlivého. A tak se každý den táži sám sebe: Hledal jsem poznání Boží vůle? Sloužil jsem své skupině AA?

7. srpna – „Návrh jak žít“

Jako tonoucí, který se v zoufalství chytá stébla, i my jsme se pokoušeli najít jakýkoliv způsob záchrany. To, co se z počátku zdálo být pouze slaboučkým stébélkem naděje, se začalo projevovat jako milující a mocná ruka Boží. Obdrželi jsme nový život, nebo chcete-li „návod jak žít“, který se nepřestává osvědčovat.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Každý den se snažím děkovat Bohu za jeho „návod jak žít“, který skutečně funguje skrze naše úžasné společenství. Co však tento „návod jak žít“, který „skutečně funguje“, doopravdy znamená? Je to uplatňování dvanácti kroků tím nejlepším způsobem, jakého jsem schopen. Je to neustálá připomínka, že existuje Bůh, který mě bezvýhradně miluje. Je to každodenní naděje, že můj život má skutečně smysl. Dostal jsem od Boha opravdové požehnání.

8. srpna – „Sepsali jsme seznam.“

Sepsali jsme seznam všech lidí, kterým jsme ublížili…
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Z počátku mě při práci na osmém kroku vyváděla z míry jeho obsáhlost. Jak mohu sepsat všechny věci, které jsem provedl druhým lidem, když je jich na světě velmi mnoho, a někteří z nich již dávno nežijí. Některá z těchto zranění se mi nezdála zas až tak hrozná, ale o to více tížila mou mysl. Postatou tohoto kroku je nabytí ochoty udělat cokoliv a provést nápravy ve správný čas. Existuje-li ochota, způsob už se vždy nějaký najde a pokud se chci cítit lépe, potřebuji se zbavit pocitů viny, které mě tíží. V mysli, která chce zažívat poklid, není a ani nemůže být žádné místo pro pocity viny. Jsem-li poctivý sám k sobě a přijímám-li pomoc své Vyšší moci, mohu se jich zbavit.

9. srpna – „všech lidí, kterým jsme ublížili“

…a kterým to chceme nahradit.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Jedno z klíčových slov osmého kroku je slovo „všech“. Nemám právo si vybrat do svého seznamu několik jmen a ostatní opomenout. Je to seznam skutečně všech lidí, kterým jsem ublížil. Na první pohled je zřejmé, že tento krok znamená smířlivost, neboť nejsem-li ochoten odpustit druhému, je jen velmi malá pravděpodobnost, že ho zařadím do svého seznamu. Před tím, než jsem napsal do seznamu první jméno, jsem se pomodlil tuto jednoduchou modlitbu : „Odpouštím všem, kteří mi kdy ublížili“.
Velmi přínosné jsou úvahy nad významem jednoho velmi významného slovíčka pokaždé, když se modlím Otčenáš. Je to slovíčko „jako“. V Otčenáši žádám: „Odpusť nám naše viny, jako my odpouštíme našim viníkům“. Zde je slovíčko „jako“ ve významu „úplně stejně“. Žádám, aby mi bylo odpuštěno úplně stejně, jako já odpouštím druhým. Přechovávám-li nenávist nebo zášť při recitaci této části modlitby, otevírám své nitro daleko větší nenávist a zášti, namísto, abych se otevíral odpuštění.

10. srpna – Zdvojnásobení našeho úsilí

Do určité míry tak již učinil v rámci své morální inventury, avšak nyní nadešel čas, kdy by měl ještě znásobit své úsilí při hledání všech osob, kterým ublížil, a všech situací, během nichž jim působil bolest.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

V průběhu růstu a upevňování své střízlivosti jsem začal vnímat sám sebe jako člověka, který má jistou hodnotu. Díky tomuto procesu jsem mnohem lépe schopen vidět ve druhých lidech osobnosti a docházím k poznání, že to byli právě tito lidé, kterým jsem ubližoval ve svém pijáckém období. Nelhal jsem jenom tak, lhal jsem o tom, co dělal Tom. Nepodváděl jsem jen tak někoho, podvedl jsem Joa. To, co se mi zdálo být neosobním jednáním, byly ve skutečnosti osobní urážky, protože jsem tak působil bolest lidem, kteří také mají svou hodnotu. Abych si mohl užívat poklidu střízlivosti, musím provádět nápravy všem, kterým jsem ublížil.

11. srpna – Obrušování hran

Morální inventura je nalezení všech vad, které se objevily v průběhu našeho života a upřímné úsilí nahlédnout na ně z té správné stránky. Jejím následkem je obrušování hran, které nás neustále zraňovaly a bránily nám v rozvoji.
JAK TO VIDÍ BILL

Seznam lidí, který jsem sepsal při práci na osmém kroku mne často vtahoval do víru záští. Po čtyřech letech střízlivosti jsem stále přešlapoval na místě, protože jsem neustále popíral nevyjasněné vztahy, které přetrvávaly. Moje přešlapování mezi strachem a pýchou polevilo, až když jsem přestal o slovech osmého kroku přemýšlet hlavou a začal jsem se řídit svými city. Poprvé po mnoha letech se otevřela stavidla a veškerá bolest ze mě vytryskla obrovskou explozí. Díval jsem se na svůj seznam a slzy radosti a úlevy mi stékaly po tvářích. Konečně jsem přestal se svévolným trestáním sebe sama, daleko horšího než bylo to, které kdy na mě uvalili jiní lidé. Díky uzdravování jsem poznal, že bolest je důležitou součástí tohoto procesu, kterou Bůh používá, aby očistil můj charakter a přivedl mě ke svobodě.

12. srpna – Pohled do minulosti

Především hledíme do minulosti a snažíme se zjistit, kde jsme se dopustili chyb; dále se snažíme sjednat ráznou nápravu škod, které jsme napáchali.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Když jsem nastoupil vzrušující cestu k uzdravení, zažil jsem nově nalezený klid mysli a obzory, které stály přede mnou se vyčistily a projasnily. Znovu procházet svým minulým životem, abych odhalil místa, kde jsem chyboval, to se mi zdálo být velmi pracným a obtížným úkolem. Bylo velmi bolestivé zastavit se a pohlédnout do minulosti. Obával jsem se, že bych se mohl zadrhnout. Nemohl bych vytěsnit minulost ze své mysli a žít pouze v přítomnosti? A pak jsem pochopil, že lidé, kterým jsem v minulosti způsobil bolest, stojí mezi mnou a mou touhou nabývat poklid. Musel jsem požádat o odvahu, abych se s těmito lidmi setkal ve svém vědomí proto, abych pochopil pocity viny, které ve mně jejich existence vyvolávala a vypořádal se s nimi. Musel jsem pohlédnout na škody, které jsem způsobil a dospět k ochotě provést nápravy. Jedině tak jsem mohl pokračovat ve své duchovní cestě.

13. srpna – Zametení načisto

..a konečně po té, co odstraníme trosky dřívějšího ničení, se zamyslíme nad tím, jak můžeme s nově nabytými znalostmi o sobě samých začít vytvářet ty nejlepší možné vztahy se všemi lidmi, které známe.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Po té, co jsem dospěl k osmému kroku, všechny vlastnosti, které jsem potřeboval k úspěšnému dokončení prvních sedmi se spojilo v jeden nedílný celek: odvaha, čestnost, upřímnost, ochota a důkladnost. Zpočátku jsem nebyl schopen shromáždit dostatek sil a odvahy, které tento krok vyžadoval proto, že tento krok říká „ byli jsme ochotni“.
Potřeboval jsem se dopracovat k odvaze začít, být natolik čestný, abych viděl, kde chybuji, vytrvalost při sepisování seznamu a ochotu dostatečně riskovat, abych dospěl ke skutečné pokoře. S pomocí Vyšší moci, jsem při získávání těchto vlastností, dokončil osmý krok a dále jsem pokračoval v hledání nových možností duchovního růstu.

14. srpna – Napravování škod

Pokusíme se zamést nakupené odpadky, způsobené snahou žít a panovat vlastní tvrdohlavostí. Jestliže se nám nedostává vůle, abychom to uskutečnili, požádáme Vyšší moc, aby se tato vůle dostavila. Připomeňme si, že zpočátku jsme souhlasili jít do jakýchkoliv mezí, abychom nad alkoholem zvítězili.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Vytvoření seznamu lidí, kterým jsem ublížil, nebyl pro mne obzvlášť obtížný úkol. Objevil jsem je již při své inventuře ve čtvrtém kroku: lidé, ke kterým jsem pociťoval buď opravdovou nebo předstíranou zášť a kterým jsem ublížil svými odvetnými akcemi. Nemyslím si, že pro úplnost mého uzdravení je důležité, aby se mě ti, kteří mi někdy ublížili, omluvili. Co je však velmi důležité v mém vztahu k Bohu, je vědomí si skutečnosti, že jsem udělal vše, co jsem mohl, abych napravil škody, které jsem napáchal.

15. srpna – Ublížili jsme vůbec někomu?

Mnozí z nás narazili na obtíž zcela jiného druhu. Upjali jsme se k tvrzení, že naše pití nepřinášelo bolest nikomu jinému než nám samotným.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Osmý krok se mi zdál velmi jednoduchý. Nalezl jsem několik lidí, kterým jsem ublížil, ale nápravy jsem nemohl vykonat, protože tito lidé již nežili. Neustále jsem se vyhýbal rozmluvám o tomto kroku, protože mě to přivádělo do úzkých. Po určité době jsem pochopil, jak mám přistupovat ke krokům a k částem mého minulého života, které mi způsobují nesnáze. Při svém zkoumání jsem odhalil bolest, kterou jsem způsobil rodičům tím, že jsem se izoloval, jaké starosti jsem přidělal svému zaměstnavateli svými častými absencemi, výpadky paměti a náladovostí, jak jsem se vyhýbal přátelům bez jediného slůvka vysvětlení. Ve světle těchto skutečností nabyl osmý krok nového významu. Osobní vztahy mě již nepřivádí do úzkých a já se cítím očištěn.

16. srpna – „Stáhl jsem se do ústraní“

Dále bychom se mohli sami sebe tázat, co máme na mysli, jestliže hovoříme o tom, že jsme někomu „ublížili“. Jaké „bezpráví“ vlastně páchají lidé jeden na druhém? Abychom těmto pojmům dali skutečný obsah, můžeme je nazývat důsledkem střetu instinktů, který způsobuje druhým lidem tělesnou, duševní, citovou nebo duchovní újmu.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Navštívil jsem mnoho setkání, kde se pracovalo na osmém kroku a vždy jsem si myslel, „já jsem doopravdy neublížil mnoha lidem, nejvíce jsem ublížil sobě“. Avšak nadešel čas, kdy jsem dokončil svůj seznam a ten nebyl zas až tak krátký, jak jsem si původně myslel. Bylo to jednoduché, buď jsem člověka měl rád nebo ne a nebo jsem od něj něco požadoval. Lidé nedělali věci podle mých představ a důvěrné vztahy se mi vymykaly z rukou, protože můj partner měl z mého pohledu nesmyslné požadavky. Byly to snad pouhá „opomenutí“? Díky svému pití jsem se „stáhl do ústraní“. Nikdy jsem nikomu neposílal pohlednice, nebral jsem telefonáty, nebyl jsem k dispozici druhým lidem, zkrátka jsem nevstupoval do cizích životů. Tím, že jsem dostal možnost nahlédnout na tyto vztahy a udělat jejich inventuru o samotě, pouze v přítomnosti Boha, jak mu rozumím já, jsem denně postupoval kupředu. Čestné a upřímné jednání se všemi ostatními lidmi mi přinesly velké omilostnění a ohromnou úlevu.

17. srpna – Nápravy bezpráví

V mnoha případech zjistíme, že ačkoli bezpráví páchané na druhých nebylo nijak velké, nelze totéž říci o našem následném citovém strádání.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Přemýšleli jste někdy o tom, že bezpráví, které jste spáchali na vašem obchodním společníkovi či členu vaší rodiny, bylo tak nepatrné, že tudíž není nutné se za něj omluvit, protože daná osoba si na něj pravděpodobně ani nevzpomene? Bude-li mi daná osoba a bezpráví na ní spáchané přicházet neustále na mysl a působit mi tak neklid nebo dokonce vyvolá pocity viny, okamžitě ji umístním na první místo v „seznamu náprav“. Získám tak ochotu upřímně se omluvit s vědomím, že se budu cítit uvolněně a vztahy s touto osobou se zklidní v okamžiku, kdy uskutečním tento velmi důležitý krok k uzdravení.

18. srpna – Změny k lepšímu

Velmi hluboko v nás, zasunuty pod prahem vědomí a často téměř zapomenuty, setrvávají naše citové konflikty.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Jedině s pomocí pozitivních akcí mohu odstranit přetrvávající zbytky viny a studu vyvolané alkoholem. Po celé pijácké období mi přátelé říkali: „Proč to děláš? Ubližuješ hlavně sám sobě!“ O pravdivosti těchto slov jsem tehdy neměl ani tušení. Ačkoli jsem ubližoval i druhým lidem, moje chování působilo rány především na mé duši. Osmý krok mi nabídl způsob, s pomocí kterého jsem dokázal odpustit sám sobě. Vytvořím-li seznam těch, kterým jsem ublížil, zmenším bolest, kterou mi působí tyto skryté rány. Prováděním náprav uvolním balvan, který tíží mé svědomí a přispěji tak k uzdravení své mysli.

19. srpna – Náhled na život

Vraťme se zpět ke svému seznamu. Přehlédněme křivdy jiných a odhodlaně přistupme ke svému chování. Kdy jsme byli sobečtí, nečestní, starající se jen o své zájmy a kde jsme byli plni strachu?
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Prožívám úžasné uvolnění, jelikož nadále nepotřebuji, aby kolegové v zaměstnání nebo moji nejbližší schvalovali věci, které dělám. Kéž bych dříve věděl o tomto kroku. V okamžiku, kdy jsem přijal tento nový náhled na život, získal jsem odvahu a schopnost udělat tu nejlepší věc s vědomím, že bude plně odpovídat dané situaci a bude tím nejlepším řešením.

20. srpna – Cesta k emočnímu uvolnění

Protože narušené vztahy s ostatními lidmi byly téměř vždy bezprostřední příčinou všech našich nesnází včetně nesnází s alkoholem, ztěží bychom mohli být odměněni uspokojivějšími a cennějšími výsledky, než jaké přináší tento proces.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Ochotu získávám zvláštním způsobem. Po určité době se zdá, že už přichází, nejprve jako nepatrný náznak na pokraji vědomí, ale záhy přeroste v neklid, který mě nutí udělat akci. Zamýšlím-li se nad svým osmým krokem, docházím k poznání, že ochotu provádět nápravy jsem získal jako výsledek touhy po usmíření se s druhými lidmi a tím i se sebou samým. Pocítil jsem ji po té, co jsem si uvědomil svůj podíl na problémech ve vztazích s těmito lidmi. Toužil jsem po vyrovnanosti a pocitu vnitřního míru, o kterých se píše v Příslibech. Z práce na prvních sedmi krocích jsem již věděl komu jsem ublížil a že já sám jsem byl sobě tím nejhorším nepřítelem. Věděl jsem, že je na čase se změnit, abych dokázal znovu obnovit vztahy s druhými lidmi. Stále ve mně narůstala touha po životě v harmonických vztazích sám se sebou i s ostatními lidmi, abych konečně mohl prožít emocionální uvolnění. Počátek konce mé izolace před přáteli a před Bohem nastal v okamžiku, kdy jsem vytvořil seznam osmého kroku.

21. srpna – Zkoušíme to

Má vyrovnanost vzešla ze snahy dávat a ne z požadavků na mé okolí.
TO NEJLEPŠÍ OD BILLA

Po celou dobu, kdy budu předávat druhým alkoholikům z celého srdce a z hloubi duše to, co jsem bezplatně sám dostal a nebudu za to nic požadovat, budu žít dobrý život. Před vstupem do programu Anonymních alkoholiků jsem nebyl schopen udělat pro druhé byť i maličkost, abych za to něco nepožadoval. Netušil jsem, že jakmile začnu dávat bez očekávání nebo bez požadavků na odměnu, k mému překvapení začnu dostávat. Stejně jako Bill, i já dostávám dar „vyrovnanosti“: vyrovnanosti v programu AA, vyrovnanosti ve vztahu k sobě samému, ale především ve vztahu k Vyšší moci, které říkám Bůh.

22. srpna – Hledání emocionálních jistot

Ruku v ruce s dalšími pokroky přicházelo poznání, že nejlepším možným zdrojem citové vyváženosti je sám Bůh. Poznali jsme, že důvěra v jeho dokonalou spravedlnost, shovívavost a lásku je správná a že účinkuje všude tam, kde vše ostatní selhalo. Jestliže jsme se na Boha skutečně spoléhali, nemohli jsme dost dobře hrát jeho úlohu vůči našim bližním ani pociťovat nutkání svěřovat se výhradně lidské ochraně a péči.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Po celý můj předchozí život závisely moje emocionální požadavky a jistoty na druhých lidech. Díky Boží milosti jsem přiznala svou bezmocnost nad druhými lidmi, místy a věcmi. Byla jsem až neskutečně „závislá na lidech“, kamkoliv jsem přijela, tam jsem si musela najít někoho, kdo by se mi věnoval. Tento postoj se mohl pouze zhoršovat, protože čím více jsem na druhých závisela, tím méně jsem dostávala.
Vzdala jsem se naděje, že by mě nějaká lidská síla mohla zbavit těchto pocitů. Ačkoliv jsem i nadále křehká lidská bytost, které neustále potřebuje pracovat na krocích programu AA, abych i nadále mohla klást principy před osobnosti, pouze milující Bůh mi může dát vnitřní klid a emocionální jistoty.

23. srpna – Předávání poselství v rodinném kruhu

Dokážeme vnést ducha lásky a tolerance do svých často rozháraných rodinných poměrů, které si přinášíme do skupiny AA.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Moji rodinní příslušníci trpěli mou nemocí a jejími projevy. Budu-li je mít rád a přijímat je takové jací jsou, stejně jako mám rád a přijímám členy AA, přispěje to návratu lásky, tolerance a harmonie do mého života. Používání zdvořilého chování a respektování osobních hranic druhých lidí jsou nezbytné ve všech oblastech každodenního života.

24. srpna – Záhada, která však „funguje“

Snad je možné najít vysvětlení našich duchovních zážitků, já sám jsem se o to často snažil, ale vždy jsem dokázal vyprávět pouze svůj příběh. Znám pocity, které jsem zažil a změny, které mi přinesl, ale chápu, že nikdy nemohu úplně pochopit jeho skutečnou hloubku.
JAK TO VIDÍ BILL

Zažil jsem hluboký duchovní zážitek na počátku setkání mé skupiny AA, který mi dal sílu vyhrknout „já jsem alkoholik“! Od té chvíle jsem se nenapil. Mohu vám říci slova, která předcházela mému přiznání a vysvětlit, jak mě ovlivnila, ale proč se to stalo, to nevím. Věřím, že síla vyšší než má vlastní si mě vybrala, abych se uzdravil, ale já neustále nevím proč. Neznepokojuje mě to, ale ani neudivuje. Místo toho věřím, že budu-li pokračovat v práci na krocích, uplatňovat principy společenství AA ve svém životě a dělit se o své zkušenosti, povede mě to k hlubšímu, mnohem dospělejšímu duchovnímu životu a budu moci odhalovat jeho další taje a záhady. Víra v Boha, práce na krocích a pomoc druhým, to jsou velké dary, které jsem dostal.

25. srpna – Dar spojení

Zbav mě područí mého já, abych byl lépe schopen vykonávat Tvoji vůli.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Velmi jsem pil, protože jsem chtěl navázat kontakt s druhými lidmi. Výsledkem však bylo vytvoření nové, daleko silnější vazby k alkoholu, jehož důsledkem bylo alkoholické osamění. Díky novému způsobu života, který jsem získal ve společenství AA jsem získal dar spojení – spojení s těmi, kteří zde byli přede mnou, s těmi, kteří jsou zde nyní a s těmi, kteří teprve přijdou. Navždy zůstanu vděčný za tento dar, který mi dal Bůh.

26. srpna – Předávání poselství

Ačkoli si byli vědomi toho, že pro svou trvalou abstinenci musí pomáhat ostatním, tato pohnutka se stala druhořadou. Vystřídal ji pocit štěstí, které našli v rozdávání sebe sama druhým.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Spojuji tato slova přímo s přenosem síly, skrze níž Bůh, jak mu rozumím já, vstupuje do mého života. Pomocí každodenní modlitby a meditace otevírám kanály, které vedou k Bohu a potom vytvářím a zdokonaluji svůj vědomý kontakt s Bohem. Díky akcím dostávám sílu potřebnou ke každodennímu udržování mé střízlivosti. Každodenní milost dostávám díky udržování duchovního zdraví a díky předávání poselství, která jsem kdysi sám bezplatně dostal.

27. srpna – Soustředění myšlenek

Po vypuknutí druhé světové války prošla naše snaha a touha být závislými na Vyšší moci první velkou zkouškou. Členové AA vstupovali do armády a byli rozseti po celém světě. Budou schopni udržet disciplínu, obstát v dešti střel a vytrvat?
JAK TO VIDÍ BILL

Soustřeďuji své myšlenky k Vyšší moci. Všeho ve svém nitru se vzdávám v její prospěch. Budu bojovat ve jménu této síly, stanu se jejím vojákem, který cítí sílu duchovní armády, jenž se stala součástí mého nynějšího života. Dovolím vlně duchovní jednoty, aby mě zaplavila a skrze vděčnost, poslušnost a disciplínu mě spojila s mou Vyšší mocí. Nechť mě tato síla provází do dalších dní mého života. Nechť kroky, které podniknu, posilují má slova a skutky. Nechť poselství, které předávám dál, je to, které jsem já sám bezplatně dostal od své Vyšší moci

28. srpna – Odhození přítěže

Ukazovat těm, kteří se ještě souží na to, jakým způsobem nám samým byla poskytnuta pomoc, je právě to, co v nás zanechává pocit, že stojí za to dnes žít,..že vaše tmavá minulost je..klíčem ke štěstí pro všechny.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Od chvíle, kdy jsem vystřízlivěl, se vynořila velká spousta mých bolístek: že jsem oklamal svého partnera, že jsem opustil svého nejlepšího přítele a že jsem zmařil všechny naděje mé maminky. Pokaždé mi kdosi jiný v programu dokázal vyprávět podobný příběh, stejný jako byly ty moje. Najednou jsem byl schopen se podělit o to, co se mi přihodilo. Po tom, co jsem vypověděl svůj příběh, oba jsme odcházeli ze setkání s velkou úlevou.

29. srpna – Volím anonymitu

Jsme přesvědčeni, že pokora vyjádřená anonymitou je největší zárukou, jakou Anonymní alkoholici mohou mít.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Ve společenství AA neexistují žádná pravidla. Proto jsem zvolil anonymitu a tím jsem se dostal tam, kde jsem toužil být. Z celého srdce si přeji, aby mě Bůh i nadále používal jako svůj nástroj. Osobní oběť je jakýmsi uměním předávat poselství, která umožňuje, aby pokora vystřídala můj egoismus. Ve střízlivosti dokáži potlačit nutkání vykřičet nahlas do celého světa: „Jsem členem společenství AA“ a prožívat vnitřní pohodu a poklid. Umožňuji lidem okolo sebe vidět změny, které ve mně nastaly s nadějí, že se budou ptát na to, co se to vlastně se mnou stalo. Kladu duchovní principy před odsuzování, hledání chyb a kritiku druhých. Abych mohl růst, potřebuji lásku a starostlivost své skupiny AA.

30. srpna – Jediným požadavkem.

„Dříve uplatňovala každá skupina AA závazné zásady členství.Všichni se nemoudře báli, že by něco nebo někdo mohl převrhnou naší vratkou loďku..Výsledný soupis byl nekonečný. Kdybychom všechny tyto předpisy uplatňovali ve všech skupinách, pravděpodobně by do AA nemohl vstoupit vůbec nikdo.“
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Jsem vděčný, že jediný požadavek, který na mě klade třetí tradice, je pouze a jen touha přestat pít. Sliby jsem porušoval dlouhá léta. Ve společenství jsem nemusel nic slibovat a nemusel jsem se soustředit na plnění slibů. Když jsem byl ve špatném psychickém stavu, bylo potřeba pouze navštívit setkání a okamžitě jsem pocítil, že jsem doma. Nemusel jsem nikomu slibovat lásku až za hrob. Na setkání mě objali cizí lidé a řekli: „Zlepší se to“, „Den po dni a dokážeš to“. Z úplně cizích lidí se stali ti nejstarostlivější přátelé. Prosím Boha, aby mi pomohl nabídnout pomocnou ruku těm, kteří touží po střízlivosti. Prosím ho též, abych i nadále dokázal zůstat vděčný.

31. srpna – Jedinečný program

Anonymní alkoholici nikdy nebudou profesionálním uskupením. Začali jsme poněkud chápat význam prastarých slov „Bezplatně jsi přijal, bezplatně také dávej.“ Poznali jsme, že v okamžiku, kdy dojde na profesionální činnost, peníze a duchovní záležitosti se neslučují.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Věřím, že Anonymní alkoholici jsou jedineční při uzdravování z alkoholizmu, protože uzdravení je založeno výhradně na principu sdílení zkušeností jednoho alkoholika s druhými. Tento fakt činí náš program skutečně unikátním. Když konečně padlo rozhodnutí, že chci zůstat střízlivý, zavolal jsem jisté ženě, o které jsem věděl, že je střízlivou členkou společenství AA a ona mi předala poselství. Nedostala za to žádnou okamžitou odměnu, tou byl pro ní další střízlivý den. Stejně tak bych i já neměl požadovat žádnou další odměnu, pouze další střízlivý den. Tímto způsobem budu dostatečně štědře odměněn za svou námahu.