1. února – Cíl: duševní zdraví

„…Druhý krok začal jemně a velmi postupně vstupovat do mého života. Nemohu říci při jaké příležitosti, nebo který den jsem dospěl k víře v Sílu vyšší než moje vlastní, ale nyní zajisté tuto víru mám.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

„Dospěl jsem k víře!“, tak jsem předstíral svou víru, když jsem se tak cítil nebo když jsem myslel, že by to mohlo dobře vypadat. Nevěřil jsem však, že Bůh se o mě stará. Neustále jsem se pokoušel měnit věci, které jsem změnit nemohl. Postupně, s nechutí, jsem začal všechno předávat se slovy: „Ty jsi tak všemocný, vezmi si to do své starostlivosti.“ A On to udělal. Začal jsem dostávat odpovědi na své nejhlubší problémy. Někdy na těch nejneobvyklejších místech, když jsem řídil cestou do práce, když jsem obědval nebo když jsem usínal. A tak jsem pochopil, že když jsem nepřemýšlel o těchto řešeních, Síla větší než moje vlastní mi je dala. Dospěl jsem k víře.

2. února – Zachráněn za pomoci kapitulace

Charakteristika takzvaně typického alkoholika je sebeobdivná egocentrická duše, ve které dominují pocity všemohoucnosti, soustředění na udržování svojí vnitřní integrity za každou cenu… Vnitřně alkoholik nesnese jakékoliv ovládání jiným člověkem nebo Bohem. On, alkoholik, je a musí být pánem svého směřování. A bude bojovat až do konce, aby udržel tuto pozici.
AA DOZRÁVÁ

Veliké tajemství je, proč někteří z nás alkoholiků umírají, bojujíce za udržení „nezávislosti“ svého ega, zatím co ostatní vystřízliví zdánlivě bez námahy ve společenství AA. Pomoc od Vyšší moci, dar střízlivosti, jsem dostal, když jinak zdánlivě nevysvětlitelná touha přestat pít, se dostala do souladu s ochotou přijmout návrhy mužů a žen ze společenství AA. Musel jsem kapitulovat, protože pouze za pomoci spojení se s Bohem a mými přáteli jsem mohl být zachráněn.

3. února – Vyplnění prázdnoty

Potřebovali jsme si položit pouze jednu krátkou otázku. „Věřím nyní nebo jsem ochoten uvěřit, že existuje Síla větší než moje vlastní?“ Jakmile člověk říká, že věří nebo že je ochoten věřit, tak ho důrazně ujistíme, že je na správné cestě.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Vždy mě fascinovalo studium vědeckých principů. Byl jsem emočně a fyzicky vzdálen od lidí zatím co jsem hledal „Absolutní vědomost“. Bůh a duchovnost byly bezvýznamné akademické otázky. Byl jsem moderní muž vědy a mojí Vyšší mocí byly znalosti. Jelikož jsem často dostával k řešení soustavu rovnic, byl i můj vlastní život pro mne pouze další problém k řešení. Přesto moje vnitřní já umíralo díky mému způsobu řešení životních problémů a součástí řešení byl i alkohol. Navzdory mé inteligenci se alkohol postupně stával mojí Vyšší mocí. Skrze bezpodmínečnou lásku, která vyzařovala z členů společenství AA a díky setkáním AA jsem se byl schopen vzdát alkoholu jako své Vyšší moci. Byla vyplněna veliká prázdnota. Už jsem nadále nebyl osamocený stranou od života. Našel jsem opravdovou Sílu vyšší než svoji vlastní, našel jsem Boží lásku. Existuje jediná rovnice, na které mi opravdu záleží: Bůh je společenství AA.

4. února – Když chybí víra

Cesta ke společenství je někdy obtížnější pro lidi, kteří ztratili nebo odmítli víru než pro ty, kteří ji nikdy nenalezli, protože první z nich se domnívají, že učinili s vírou zkušenost a shledali, že pro ně není vyhovující. Vyzkoušeli cestu víry na níž se víra nenachází.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Když jsem vzdoroval, tak jsem si byl tolik jistý, že Bůh mne oklamal, ačkoliv jsem dobře věděl, že tomu tak není a vrhnul jsem se do finálního alkoholického období. Moje víra se stala mnohem více zahořklá a to nebyla žádná náhoda. Ti, kteří si hodně věřili, dopadají na dno mnohem tvrději. Trvalo to určitý čas než jsem znovu nabyl své víry, i když jsem přišel do společenství AA. Byl jsem vděčný, že jsem duševně přežil takový velký pád, ale mé srdce bylo necitelné. Neustále jsem lpěl na programu, protože jiné možnosti byly příliš pochmurné. Vracel jsem se zpět a postupně se má víra utvrzovala.

5. února – Nádherná úleva

V momentě, kdy jsem se přestal přít, jsem začal vidět a cítit. A právě v tom okamžiku začal druhý krok programu mírně a velmi zvolna prostupovat mým životem. Nedokáži již říci při jaké příležitosti nebo kterého dne jsem začal věřit v  sílu, která je mocnější než já sám, ale jsem si jist, že dnes v sobě tuto víru mám. Abych ji získal, stačilo přestat bojovat a začít uskutečňovat zbývající část programu Anonymních alkoholiků s největším možným nadšením, jehož jsem byl schopen.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Po letech, kdy jsem si liboval v „řádění svojí vůle“, se pro mne druhý krok stal okamžikem nádherného uvolnění ze stavu, kdy jsem byl zcela osamocen. Na mé nynější pouti není již nic tak bolestivého nebo nezvladatelného. Vždy je zde někdo, kdo by se mnou sdílel mé životní břímě. Druhý krok se stal posílením mého vztahu k Bohu a já nyní chápu, že moje duševní nemoc a moje ego byly zvláštně propojeny. Chci-li se zbavit minulosti, musím se vzdát svého ega ve prospěch uzdravení a abych to unesl, potřebuji daleko širší ramena než jsou moje vlastní.

6. února – Bod setkání

Druhý krok programu Anonymních alkoholiků je proto bodem v němž se všichni setkáváme. Agnostik, ateista nebo věřící, který ztratil víru, ti všichni zde stojí v jednom šiku.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Cítím, že program AA povzbuzuje k přemýšlení o Bohu, a že Bůh je na každém setkání AA. Chápu, věřím a poznal jsem, že společenství AA funguje, protože jsem dodnes zůstal střízlivý. Předávám svůj život společenství AA a Bohu tím, že chodím na setkání AA. Jestliže je Bůh v mém srdci a v srdcích všech ostatních, potom jsem malá částečka celku a nejsem jedinečný. Jestliže je Bůh v mém srdci a promlouvá ke mně skrze ostatní lidi, potom i já mohu být Božím prostředníkem k ostatním lidem. Snažím-li se vykonávat Jeho vůli tím, že žiji na duchovních principech, mojí odměnou bude duševní zdraví a emocionální střízlivost.

7. února – Cesta k víře

Skutečná pokora a otevřená mysl nás přivádí k víře a každé setkání AA nás utvrzuje ve víře, že nám Bůh navrátí duševní zdraví, pokud k Němu získáme ten pravý vztah.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Moje poslední alkoholické období mě přivedlo do nemocnice totálně zlomeného. Tehdy jsem byl schopen vidět svou minulost, jak se odvíjí před mým vnitřním zrakem. Pochopil jsem, že všechny noční můry, které jsem kdy prožil, jsem prožil díky alkoholu. Má vlastní umíněnost a posedlost alkoholem mě směrovaly do tmavého koutku plného halucinací, výpadků paměti a zoufalství. Konečně poražen, jsem požádal Boha o pomoc. Jeho přítomnost mi umožnila, abych uvěřil. Od té doby byly moje posedlost alkoholem a moje paranoia odstraněny. Nadále se neobávám. Vím, že žiji fyzicky a duševně zdráv.

8. února – Přesvědčivý „Pan Hyde“

I tehdy, když si proklestíme cestu ven, klid a radost nám budou neustále unikat. Toto je místo, kam došlo mnoho z nás starších členů AA. A to je doslova a do písmene peklo. Jak bude naše podvědomí, ze kterého stále pramení tak mnoho strachu, nátlaků a planých nadějí, přivedeno do jedné řady s tím v co nyní věříme, co známe a co chceme? Jak máme přesvědčit našeho pitomého, zuřícího a skrytého „Pana Hyde“, aby přestal řídit naše životy?
TO NEJLEPŠÍ Z BILLA

Recept, který mnozí zkusili a zjistili, že funguje, je pravidelná docházka na setkání, služba a pomoc druhým. Kdykoliv jsem se odchýlil od těchto základních principů, mé staré zvyky se znovu vynořily na povrch a také mé staré já se vrátilo se všemi svými obavami a vadami. Nejvyšší cíl každého člena AA je trvalá střízlivost, dosažená právě tento den.

9. února – Získání „duchovního náhledu“

Jak často sedíme na setkání a slyšíme prohlašovat řečníka, „ale já jsem ještě nezískal duchovní náhled“. Před tímto prohlášením popsal zázrak přeměny, který se s ním stal, nejenom uvolnění z pout alkoholizmu, ale kompletní změnu v jeho celkovém postoji k životu i k jeho prožívání. Téměř každému dalšímu na setkání je zřejmé, že dostal ohromný dar. „Jen on sám to ještě neví!“ Dobře víme, že toto dotazování se sebe sama, zda našel víru v Boha, nám bude vyprávět od dneška dalšího půl roku a nebo celý.
ŘEČ SRDCE

Duchovním zážitkem může být pochopení, že život, který se kdysi zdál prázdný a postrádající význam, je nyní radostný a naplněný. Denní motlitba a meditace doplněná prací na Dvanácti krocích přinesli do mého života vnitřní klid a pocit sounáležitosti, což mi chybělo, když jsem pil.

10. února – Nerežíruji svůj život

Když jsme se jednou stali alkoholiky, sraženi na sebe uvalenou krizí, nebylo již možno se této otázce déle vyhýbat ani ji oddalovat. Museli jsme nebojácně čelit nabídnutému tvrzení, že buď je Bůh všechno, nebo není nic. Prostě buď Bůh existuje nebo neexistuje. Jaké bude naše rozhodnutí?
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Má dnešní volba je Bůh. On je vším. Za toto jsem opravdu vděčný. V okamžiku, kdy si myslím, že jsem režisérem svého života, vytěsňuji z něj Boha. Modlím se, abych si na to vzpomněl, když si dovolím přehnaně se zabývat svým egem. Nejdůležitější věcí dnes je, že jsem ochoten růst po duchovních liniích, a že Bůh je pro mne všechno. Když jsem se snažil přestat pít sám, nikdy to nefungovalo. S pomocí Boží a společenství Anonymních Alkoholiků to funguje. Toto se zdá být jednoduchou myšlenkou pro komplikovaného alkoholika.

11. února – Omezení soběstačnosti

Ptali jsme se sami sebe, proč je máme (obavy). Nebylo to tím, že naše soběstačnost selhala?
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Všechny moje charakterové vady mě oddělují od poznání Boží vůle. V okamžiku, kdy ignoruji své spojení s Bohem, stavím se tváří v tvář celému světu a alkoholu osamocený a musím se spolehnout pouze sán na sebe. Nikdy jsem nenalezl bezpečí a štěstí za pomoci tvrdohlavosti a jediným výsledkem je potom život plný obav a nespokojenosti. Bůh mi poskytuje cestu zpátky k Sobě a Svým darům klidu a bezpečí. Na počátku nicméně musím uznat své obavy a porozumět jejich příčinám a silám, které je ve mě vyvolávají. Často prosím Boha o pomoc, aby mi pomohl pochopit, jakým způsobem se od něj vzdaluji.

12. února – Podstata našich problémů

Sobectví – egocentrizmus. Myslíme si, že toto je podstata našich problémů.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Jak je úžasné zjištění, že svět a každý člověk v něm mohou spolu vycházet a porozumět si stejně tak dobře se mnou, jako beze mne. Jaká úleva, když vím, že lidé, místa a věci budou absolutně v pořádku bez mé snahy je ovládat a řídit. A jak úžasné je, beze slov, dospět k víře, že Síla větší než moje existuje odděleně mimo mne. Jsem přesvědčen, že pocit odloučení mezi mnou a Bohem, který jsem prožil, jednoho dne zmizí. Mezitím musí víra sloužit jako spojnice do středu mého živo

13. února – Nemůžeme vymyslet vlastní způsob střízlivosti

Mnoho členů AA může intelektuálně soběstačnému muži nebo ženě říci, „ano byli jsme jako Ty – velmi chytří pro svoje vlastní dobro. … Tajně jsme cítili, že bychom mohli s naším inteligenčním potenciálem stát sami vysoko nad ostatními.“
TO VIDÍ BILL

Dokonce i ten nejbrilantnější mozek nemá žádnou obranu proti alkoholické nemoci. Nemohu vymyslet vlastní způsob střízlivosti. Snažím se připomenout si, že inteligence je Boží dar, který mohu používat. Například talent pro tanec, malování nebo pro tesařinu. Inteligence mě nečiní lepším než kohokoliv jiného a ani není obzvláště užitečným nástrojem pro moje uzdravování. Tím je jedině Síla vyšší než moje vlastní, která mi může navrátit duševní zdraví. Na to vysoké IQ nebo vysokoškolský diplom samy o sobě nestačí..

14. února – Očekávání versus požadavky

Do vědomí každého člověka nesmazatelně vložme myšlenku, že se může zlepšit bez ohledu na druhé. Jedinou podmínkou je, že věří v Boha a čistý dům.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Setkání jsou často věnována tématu o očekáváních. Není špatné, očekávám-li svůj vlastní pokrok, dobré věci v mém životě nebo slušné jednání od druhých. Kdy se dostávám do potíží? Když se moje očekávání změní v požadavky. Moje přání, jaký bych měl být, mi nebude stačit a životní situace mi budou na obtíž, protože ostatní mě občas zklamou. Jediná otázka je: „ Co se s tím chystám udělat? Převalovat se v sebelítosti nebo zlobě, oplácet a dělat tak situace ještě horší a nebo důvěřovat Síle vyšší než je moje vlastní, která vnese řád do zmatků, ve kterých se nacházím? Budu žádat Boha o poznání toho, co bych se měl naučit? Budu pokračovat v konání těch správných věcí, o kterých vím, jak je dělat? Udělám si čas, abych se dělil o svou víru a své štěstí s ostatními?“

15. února – Zahajujeme akci

Jsou to sliby přehnané? Nemyslíme. Někdy se naplňují rychleji, někdy pomaleji, ale vždy se uskuteční, jsme li ochotni pro to pracovat.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Jednou z nejdůležitějších věcí, které mi AA přidalo k osvobození od pití je schopnost podniknout „správnou akci“. Přísliby říkají, že se vždy uskuteční, jsem-li ochotný pro ně pracovat. Snít o nich, diskutovat, modlit se za ně nebo je falšovat, to jednoduše nebude postačovat. Budu připomínat nešťastného alkoholika, který je přinucen nepít svým vlastním rozumem . Podnikáním správných akcí a prací na Dvanácti krocích ve všech svých záležitostech se můj život dostane za hranici mých nejkrásnějších snů.

16. února – Závazek

Porozumění je klíč k správným zásadám a postojům, a správná akce je klíč k dobrému životu.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

V mém programu uzdravení přišel čas, kdy se třetí verš Modlitby o poklid: „moudrost jedno od druhého rozpoznat“, nesmazatelně vepsal do mého podvědomí. Od toho okamžiku jsem si neustále uvědomoval, že každá akce, slovo a myšlenka jsou buď součástí zásad programu nebo stojí mimo něj. Nemohl jsem se nadále schovávat za své rozumové zdůvodňování ani za své duševní onemocnění. Jestliže jsem chtěl dosáhnout radostný život pro sebe a následně pro ty, které miluji, otevřela se mi jediná reálná cesta, cesta trvalého úsilí, disciplíny a zodpovědnosti.

17. února – Láska v jejich očích

Někteří z nás neuvěří v Boha, jiní nemohou, a jsou ještě další, kteří věří v Boží existenci, avšak nemají víru v zázrak.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Změny, které jsem viděl v očích nově příchozích, kteří přišli do Společenství, mi pomohly zbavit se strachu a změnit mé záporné postoje na kladné. Viděl jsem lásku v jejich očích a velký dojem na mě udělalo, jak moc pro ně znamená jejich střízlivost „právě tento den“. Přímo se podívali na druhý krok a došli k víře, že Síla vyšší než jejich vlastní jim vrátí jejich duševní zdraví. Dali mi víru ve společenství a naději, že u mne by to mohlo také fungovat. Zjistil jsem, že Bůh je milující a ne trestající Bůh , kterého jsem se bál před příchodem do AA. A také jsem zjistil, že Bůh byl se mnou po celou tu strastiplnou dobu před příchodem do společenství AA. Dnes vím, že to byl právě On, kdo mě přivedl do AA, a že já jsem zázrak.

18. února – Naše cesty jsou naše vlastní

…nic jiného nám nezbylo, než si vybrat jednoduchou sadu duchovních nástrojů, která nám ležela u nohou.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Povinnost a nutnost, to byly průvodní jevy mého prvního pokusu při práci na Krocích. Vedlo mě to k silným pocitům, že ztrácím odvahu tváří v tvář takovým příslovcím jako odvážně, pokorně, upřímně a jedině. Měl jsem na paměti štěstí Billa W., který zažil ten důležitý, dá se říci senzační, duchovní zážitek. Jak šel čas, zjistil jsem, že moje cesta je mojí vlastní cestou. Po několika čtyřiadvacetihodinovkách v AA jsem porozuměl, zejména díky sdílení ostatních členů na setkáních, že každý postupně nachází svou vlastní rychlost při práci na Krocích. Díky postupnému pokroku se snažím žít v souladu s navrženými principy. Výsledkem těchto kroků je, že dnes mohu říci, že se moje postoje k životu, lidem a ke všemu, co má co společného s Bohem, zlepšily a změnily.

19. února – Nejsem odlišný

Na počátku trvalo celé čtyři roky než společenství AA přineslo trvalou střízlivost první ženě. Podobně jako „vysoká dna“, ženy říkají, že jsou odlišné; …Skid-Rower řekl, že je odlišný; …a také umělci a profesionálové, bohatí, chudí, věřící, agnostici, Indiáni a Eskymáci, váleční veteráni a vězňové. …v současnosti tito všichni a mnoho dalších, střízlivě mluví o tom, jak jsem si mi všichni alkoholici podobni, když si přiznáme, že máme skutečně potíže s alkoholem.
JAK TO VIDÍ BILL

Nemohu se ve společenství AA považovat za „odlišného“. Jestliže to udělám, potom se izoluji od ostatních a od kontaktu se svou Vyšší mocí. Cítím-li se osamocený ve společenství AA není to něco, za co by ostatní byli odpovědni. Jako by mne svým způsobem naplňoval pocit, že jsem „odlišný“. Dnes se snažím prohlubovat uvědomění si, že jsem pouze další alkoholik v celosvětovém společenství Anonymních alkoholiků.

20. února – Dar smíchu

V té chvíli se jeho sponzor obvykle rozesměje.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Než začalo moje uzdravování z alkoholizmu, byl smích nejbolestivějším zvukem, který jsem znal. Nikdy jsem se nesmál a cítil jsem, že smích ostatních je určen mně. Moje sebelítost a zloba mi odpíraly i ty nejjednodušší radosti nebo uvolnění. V závěru mé pijácké kariéry už pouze alkohol ve mně mohl vzbuzovat opilecké chichotání.
Když se můj sponzor začal smát a poukázal na moji sebelítost a sebeobviňování, byl jsem otrávený a zraněný, ale naučilo mě to uvolnit se a zaměřit se na své uzdravování. Naučil jsem se zasmát sám sobě a postupně jsem to učil ty, které jsem sponzoroval. Každý den prosím Boha, aby mi pomohl nebrat sám sebe příliš vážně.

21. února – Jsem součástí celku

Okamžitě jsem se stal částí, i když jen nepatrnou částí, vesmíru…
JAK TO VIDÍ BILL

Když jsem poprvé přišel do AA, učinil jsem rozhodnutí, že jsou to velmi hezcí lidé, snad malinko naivní, trochu příliš přátelští a ve své podstatě příjemní a dychtiví lidé, se kterými jsem ale neměl nic společného. Viděl jsem „je“ na setkáních kde „oni“ existují. Potřásal jsem si s „nimi“ rukou, a když jsem vycházel ze dveří, tak jsem na „ně“ zapomněl. Potom jednoho dne moje Vyšší moc, ve kterou jsem tehdy nevěřil, zařídila mou účast na veřejném projektu mimo oblast AA, kterého se však účastnilo i několik členů AA. Pracovali jsme společně a já jsem je poznal i po lidské stránce. Začal jsem „je“ obdivovat a co víc, mít „je“ rád a navzdory sobě samotnému jsem si s „nimi“ užíval života. „Jejich“ uplatňování principů programu v každodenním životě, nejenom na setkáních AA, mě zaujalo natolik, že jsem najednou také chtěl to, co mají „oni“. Od té doby jsem se nenapil.

22. února – Vedení

…to znamená víru v Tvůrce, který je vše, síla, spravedlnost a láska; Bůh, který pro mne určuje smysl, význam a cíl mého růstu, nicméně…
…váhavě, směrem k jeho vlastnímu obrazu
JAK TO VIDÍ BILL
Jak jsem začínal rozumět své vlastní bezmocnosti a svojí závislosti na Bohu tak, jak mu rozumím já, začínal jsem chápat, že existoval život, který jsem si na začátku mohl vybrat, kdybych tomu chtěl. Díky nepřetržité práci na krocích a díky životu ve Společenství AA jsem pochopil, že doopravdy existuje lepší způsob, ke kterému jsem směrovaný. Když se dovídám více o Bohu, jsem schopen důvěřovat Jeho cestám a Jeho plánům na rozvoj Jeho charakteru ve mně samotném. Rychleji nebo pomaleji rostu k jeho vlastnímu obrazu.

23. února – Záhadné paradoxy

Takový je paradox AA uzdravování: síla vyrůstající z kompletní porážky a slabosti, ztráta vlastního, starého způsobu života, jako podmínka nalezení nového.
AA DOZRÁVÁ

Jak úžasné jsou záhadné paradoxy. Nepočítají se, dokud nejsou poznány a přijaty. Potom znovu potvrzují cosi ve vesmíru, cosi co je až za dosahem lidského chápání. Setkávám-li se strachem, dostávám odvahu; podporuji li své bratry a sestry, moje schopnost milovat sebe sama se zvětšuje; přijímám-li bolest jako část své rostoucí životní zkušenosti, zažívám větší štěstí; dívám-li se na své stinné stránky, jsem veden k novému světlu; přijímám-li svou zranitelnost a odevzdání se své Vyšší moci, dostávám milost s neočekávanou silou. Škobrtal jsem skrze dveře AA zostuzen, neočekával jsem od života nic a dostal jsem naději a důstojnost. Podivuhodně, jediný způsob, jak si udržet dary získané v programu, je předávat je dál.

24. února – Vděčné srdce

Snažím se přidržovat se pravdy, že překypující a vděčné srdce nemůže brát v úvahu velkou ješitnost. Když je plné vděčnosti, potom jeho tepot musí vyústit v nesobeckou lásku, nejhezčí emoci, jakou známe
JAK TO VIDÍ BILL

Můj sponzor mi řekl, že bych měl být vděčný alkoholik a vždy mít postoje „vděčnosti“, protože vděčnost je základní součástí pokory, a že pokora je základní součástí anonymity a „anonymita je duchovním základem všech našich tradic, navždy nám připomínající prvořadost principů před osobnostmi“. Výsledkem tohoto vedení je, že každé ráno začínám na kolenou, děkujíce Bohu za tři věci : že žiji, že jsem střízlivý a že jsem členem společenství Anonymních alkoholiků. Potom zkouším zaujmout „ postoj vděčnosti“ a plně si užívat dalších čtyřiadvacet hodin AA způsobu života. AA není cosi k čemu jsem se pouze připojil, je to něco, čím skutečně žiji.

25. února – Výzva nezdarů

V Božím hospodářství není nic promarněno. Skrze pochybení se učíme lekci pokory, která je pravděpodobně nutná, jakkoli je bolestivá.
JAK TO VIDÍ BILL

Jak jsem dnes vděčný, když vím, že všechny mé minulé nezdary byly nezbytné, abych se dostal tam, kde jsem nyní. Díky mnoha bolestem přišla zkušenost a teprve díky utrpení jsem byl ochoten se stát poslušným. Když jsem hledal Boha, takového, jak mu rozumím já, Bůh se se mnou podělil o jeho vzácné dary. Díky těmto zkušenostem a poslušnosti, se má vděčnost stala nedílnou součástí mého růstu. Ano, a potom přišel poklid mysli – život ve střízlivosti a sdílení s ostatními.

26. února – Nenormálně úspěšný příběh

AA není úspěšný příběh v pravém slova smyslu. Je to příběh o utrpení přeměněném v duchovní pokrok díky milosti Boží.
JAK TO VIDÍ BILL

Při příchodu do AA jsem naslouchal ostatním jak mluví a realitě jejich pití: osamělost, hrůza a bolest. Když jsem naslouchal dále, brzy jsem uslyšel popis života úplně jiného druhu, realitu střízlivosti. Je to realita svobody a štěstí, smyslu a orientace, a také vyrovnanosti a smíření se s Bohem, sám se sebou a s ostatními. Návštěvy setkání mě znovu a znovu přivádějí k této realitě. Vidím ji v očích a slyším ji v hlasech těch, kteří jsou okolo mne. Pomocí práce na programu AA nacházím orientaci a sílu, se kterou si vytvářím svou, pro mne novou realitu. Radost v AA je to, že tato nová realita je mi dostupná.

27. února – Mimořádná stabilita

Kdo usměrňuje činnost Anonymních alkoholiků?… Potom si tito světaznalí lidé přečtou druhou tradici a dozvědí se, že jedinou autoritou v AA je milující Bůh v podobě, jaká existuje v našem kolektivním svědomí… Zasloužilý státník je člověk, který si uvědomuje, že skupina rozhodla rozumně a nepociťuje lítost nad ztrátou svých pozic. Má zdravý úsudek a je připraven účastnit se dalšího dění jako jeden z mnoha sobě rovných.
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Dvanáct kroků a dvanáct tradic je vetkáno do tkaniny uzdravení se z alkoholizmu. Jak postupovalo moje uzdravování, pochopil jsem, že nová odpovědnost mi byla ušita přímo na míru. Tam, kde se změna zdála nemožná, mi zkušenější ze skupiny citlivě nabídli radu. Sdílení zkušeností ostatních členů AA se stalo látkou pro ceněné přátelství. Vím, že společenství AA je připraveno a vybaveno k pomoci každému trpícímu alkoholikovi na jakékoliv životní křižovatce. Na tomto světě, obklíčen mnoha problémy, jsem našel tuto jistotu mimořádné stability. Miluji dar střízlivosti. Nabízím Bohu svou vděčnost za sílu, kterou přijímám ve společenství AA, které skutečně existuje pro dobro všech svých členů.

28. února – Cože? Žádný president?

Řekneme-li, že naše společenství nemá žádného presidenta, který by měl právo mu vládnout, žádného pokladníka, který by mohl vymáhat placení jakýchkoliv příspěvků,… Naši přátelé nevěřícně kroutí hlavami a volají: „To nemůže být pravda …“
DVANÁCT KROKŮ A DVANÁCT TRADIC

Když jsem konečně našel cestu do společenství AA, nemohl jsem uvěřit, že neexistuje žádný pokladník, který by „vymáhal placení příspěvků“. Neuměl jsem si představit organizaci, která nepožaduje žádné okamžité příspěvky za své služby. Byla to má první a dosud jediná zkušenost s dostáváním „něčeho za nic“. Protože jsem se ve společenství AA necítil využíván a podváděn, byl jsem ochoten přiblížit se k programu AA bez zaujatosti a s otevřenou myslí. Co jsem mohl ztratit? Děkuji Bohu, že dal moudrost zakladatelům společenství, kteří dobře věděli, jak alkoholik opovrhuje manipulací.

29. února – Jeden AA zázrak

S výjimkou několika okamžiků pokušení, myšlenka na pití se nikdy nevrátila, a i když ho napadla, probudila v něm velký odpor. Zdánlivě nemohl pít, i kdyby chtěl. Bůh obnovil jeho duševní zdraví.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI

Vylekalo mě, když jsem poprvé viděl slovo „Bůh“ ve spojení s Dvanácti kroky AA. Uvědomil jsem si, že není možné, abych po určité době unesl touhu se napít, i když jsem vyzkoušel všechny prostředky jak přestat pít, které jsem znal. Ale jak mohu uvěřit v „Boha“, který dovolil, abych se propadl do hlubokého zoufalství, které mě obklopovalo, ať už jsem byl opilý nebo střízlivý.
Odpověď se nacházela v konečném přiznání si, že je možné, abych poznal milost Síly větší než je moje vlastní, která by mi mohla zaručit střízlivost na základě mé ochoty „uvěřit“. Za pomoci konečného přiznání si, že jsem jeden z mnoha, a následováním příkladu mého sponzora a ostatních členů společenství při uplatňování víry, kterou jsem postupně získával, můj život dostával nový význam, směrování a smysl.