Jak to funguje?

Preambule Anonymních alkoholiků (dále jen AA)

Anonymní alkoholici je společenství lidí, kteří spolu sdílejí své zkušenosti, sílu a naději, že dovedou vyřešit svůj společný problém a pomoci ostatním k uzdravení z alkoholizmu.

Jediným požadavkem pro členství v AA je touha přestat pít. Nemáme žádné povinné poplatky ani vstupné, jsme soběstační díky vlastním dobrovolným příspěvkům.

Anonymní alkoholici nejsou spojeni s žádnou sektou, církví, politickou organizací či jakoukoliv jinou institucí. Nepřejí si zaplést se do jakékoli rozepře, neodporují, ale ani nepodporují žádné vnější programy. Našim prvotním účelem je zůstat střízliví a pomáhat ostatním alkoholikům střízlivosti dosahovat.

Historie založení AA

Jiskra, která roznítila první skupinu AA, zazářila v městě Akron, stát Ohio, v červnu 1935 během rozhovoru mezi newyorským burzovním makléřem (Bill) a akronským lékařem (Bob). Šest měsíců předtím se tento makléř zbavil své posedlosti alkoholem díky náhlému duchovnímu zážitku následujícímu po schůzce s přítelem, který byl v těch dnech v kontaktu se členy Oxfordských skupin. Také mu značně pomohl dr. William D. Silkworh, newyorský specialista na léčbu alkoholismu, kterého členové AA pokládají za svou „modlu“. Makléř se od něho dozvěděl o závažné podstatě alkoholismu. I když dr. Silkworth nedokázal přijmout všechny články víry Oxfordských skupin, byl přesvědčen o potřebě morálního sebezpytování, přiznání nedostatku osobnosti, kompenzace ublíženým, nápomoci ostatním a nezbytnosti uvěřit v Boha a záviset na něm.

Makléř před svou cestou do Akronu usilovně pracoval spolu s jinými alkoholiky na ověření teorie, že alkoholikovi může pomoci jen alkoholik, ale střízlivosti dosáhl pouze u sebe sama. Do Akronu odjel na služební cestu, která ztroskotala, takže se velmi obával, že začne znovu pít. Náhle si uvědomil, že pokud má spasit sám sebe, bude muset svou zvěst předat jinému alkoholikovi. Tímto alkoholikem se stal zmíněný akronský lékař (Bob).

Dr. Bob se opakovaně snažil vyřešit své alkoholické dilema duchovními prostředky, ale jeho úsilí vždy selhalo. Když mu však makléř předal informace dr. Silkwortha o alkoholismu a jeho beznadějnosti, lékař začal hledat duchovní lék na svou chorobu s vytrvalostí, které předtím nebyl schopen dosáhnout. Vystřízlivěl a nikdy se už alkoholu nenapil až do své smrti v roce 1950. Zdálo se průkazným, že alkoholik dokáže ovlivnit jiného alkoholika způsobem nedostupným nealkoholikovi. Také to naznačovalo, že usilovná práce jednoho alkoholika s druhým byla důležitou podmínkou trvalého uzdravení z posedlosti alkoholismu. 

Tito dva muži proto začali takřka horečně pracovat s alkoholiky, kteří se dostali do městské nemocnice v Akronu. Jejich vůbec první případ, který byl zcela beznadějný, se takřka okamžitě vyléčil a stal se členem AA číslo tři. Ani on už nikdy nepožil alkohol. Práce v Akronu pokračovala celé léto roku 1935. Došlo k mnoha neúspěchům, ale čas od času také k povzbuzujícímu úspěšnému výsledku. Když se makléř na podzim roku 1935 vrátil do New Yorku, byla vlastně vytvořena první skupina AA, i když si to tehdy nikdo neuvědomil.

Druhá malá skupina se vytvořila brzy potom v New Yorku, a poté v roce 1937 následovala třetí v Clevelandu. Kromě nich existovali také ojedinělí alkoholici, kteří převzali základní myšlenky z Akronu nebo New Yorku a pokusili se vytvářet skupiny v jiných městech. Koncem roku 1937 byl počet těch, kteří už dosáhli déletrvající střízlivosti, dostatečně velký k tomu, aby to členy společenství přesvědčilo o skutečnosti, že do temného světa alkoholiků vstoupilo nové světlo.

Členové vzmáhajících se skupin si tehdy začali myslet, že nadešel čas, aby své poselství a jedinečné zkušenosti předali světu. Jejich rozhodnutí přineslo ovoce na jaře roku 1939 v podobě knihy Anonymní Alkoholici, tzv. „Modrá kniha“. Počet členů tehdy dosahoval asi 100 mužů a žen. Počáteční společenství, které předtím nemělo jméno, se začalo nazývat Anonymní alkoholici podle titulu své vlastní knihy. Období tápání skončilo a společenství AA vstoupilo do nového období své průkopnické činnosti.

Po vydání nové knihy se začala dít spousta věcí. Dr. Harry Emerson Fosdick, vážený duchovní, na ni napsal pochvalnou recenzi. Fulton Oursler, tehdejší redaktor časopisu Liberty, v něm otiskl článek s titulem „Alkoholici a Bůh“. Způsobilo to vlnu 800 dychtivých dotazů vůči malé kanceláři v New Yorku, která byla mezitím založena. Na každý dotaz se důsledně odpovědělo a rozeslaly se brožury i knihy. Podnikatelé vyjížděli z míst, kde se ustavily skupiny AA, dostávali odkazy na potencionální nováčky. Zakládaly se nové skupiny a k překvapení všech se zjistilo, že poselství AA se dá předávat poštou stejně dobře jako ústním podáním. Koncem roku 1939 se odhadovalo, že na cestě k uzdravení je 800 alkoholiků.

Na jaře roku 1940 uspořádal John D. Rockefeller ml. večeři pro své přátele, na které pozval členy AA, aby jim vyprávěli své příběhy. Zpráva o tom se rozšířila po celém světě a znovu došlo k přívalu dotazů. Mnoho lidí si zašlo koupit knihu „Anonymní alkoholici“. V březnu 1941 se počet členů zvýšil na 2000. Pak Jack Alexander napsal rozsáhlý článek v časopisu Saturday Evening Post a představil AA veřejnosti tak přesvědčivým způsobem, že nás alkoholici potřebující pomoc doslova zaplavili. Koncem roku 1941 už mělo společenství AA 8000 členů. Proces růstu byl v plném proudu. Z AA se stala národní instituce.

Naše společenství pak vstoupilo do hrozivého a vzrušujícího období dospívání. Zkouška, která je čekala, byla tato: může se tak velký počet dříve chybujících alkoholiků úspěšně scházet a spolupracovat? Nebudou se hádat kvůli členství, vedení a penězům? Neuskuteční se boj o moc a prestiž? Nedojde k rozporům, které by AA rozdělily? Zanedlouho se přesně tyto problémy objevily na všech stranách a ve všech skupinách. Z této hrozivé a zpočátku rozkladné zkušenosti však povstalo přesvědčení, že členové AA buď vydrží pohromadě nebo zemřou odděleně. Museli jsme naše společenství sjednotit anebo odejít ze scény.

Tak, jako jsme objevili zásady, podle nichž mohli jednotliví alkoholici žít, museli jsme také vypracovat zásady, podle nichž mohly skupiny AA i společenství AA jako celek vydržet a účinně fungovat. Dospěli jsme k názoru, že členství v našem společenství nelze upřít žádnému alkoholikovi, že naši představitelé nám mohou sloužit, ale nikdy vládnout, že každá skupina má být autonomní a že se nemá vytvořit profesionální třída terapeutů. Neměli jsme mít žádné poplatky nebo členské příspěvky a své náklady jsme měli hradit z vlastních dobrovolných darů. Společenství mělo být co možná nejméně organizované, dokonce i v našich služebních střediscích. Naše vztahy k veřejnosti se měly zakládat na přitažlivosti a ne na reklamě. Rozhodli jsme, že vůči tisku, rozhlasu, televizi a filmu by členové měli vystupovat anonymně.
A v žádném případě jsme neměli vyslovovat doporučení, tvořit spojenectví nebo se účastnit veřejných sporů. To byl základ Dvanácti tradic AA. I když žádné z těchto zásad neměly váhu předpisů nebo zákonů, v roce 1950 byly tak široce respektovány, že je potvrdila naše první mezinárodní konference, která se konala v Clevelandu. Dnes je pozoruhodná jednota AA jednou z nejcennějších věcí, kterou společenství má.

Zatímco jsme se v období dospívání našeho společenství vyrovnávali s vnitřními potížemi, veřejnost přijímala AA s čím dál otevřenější náručí. Bylo to ze dvou hlavních důvodů: velkého počtu vyléčených a ze znovu spojených rodin. To udělalo dojem všude. Asi 50 % alkoholiků, kteří se připojili k AA a opravdu se snažili okamžitě vystřízlivělo a střízlivost si udrželo; 25 % nakonec vystřízlivělo po několika recidivách a ti zbylí, kteří u AA zůstali, dosáhli zlepšení. Tisíce lidí přišlo na několik setkání AA a rozhodlo se, že o program léčby nestojí. Velká část z nich – asi dvě třetiny – se však po čase vrátila.

Dalším důvodem pro široké přijetí AA byly pochvalné reakce přátel – přátel ve zdravotnictví, v církvích a v tisku, spolu s nesčetnými dalšími přáteli, kteří se stali našimi schopnými a vytrvalými propagátory. Bez této podpory by AA dosáhlo jen pomalého pokroku. Některá z doporučení raných přátel AA z lékařských a duchovních kruhů lze najít dále v této knize.

Anonymní alkoholici nejsou náboženská organizace. AA se také nepřidržuje nějakého určitého lékařského pojetí alkoholismu, i když široce spolupracujeme s lékaři i s duchovními. Z náboženského hlediska máme mezi sebou katolíky, protestanty, hebrejce, hinduisty, trochu muslimů i budhistů. Čím dál více našich členů tvoří ženy.

V současnosti počet našich členů roste asi o dvacet procent ročně. Vzhledem k nedozírnosti, zanedbanosti a celkové závažnosti problému alkoholismu, který se stal celospolečenským problémem, několika miliónů skutečných a potencionálních alkoholiků na celém světě jsme však zatím sotva začali. Je docela pravděpodobné, že nikdy nebudeme schopni vyřešit více, než jen menší část problémů s alkoholem ve všech jejich podobách. Na terapii alkoholismu zcela jistě nemáme monopol. Přesto však silně doufáme, že všichni ti, kteří ještě nenašli řešení svého problému, mohou začít hledat na stránkách knihy Anonymní alkoholici a připojit se k nám na cestě k nové svobodě.

Program uzdravování ve společenství AA

Lékařská komunita definuje alkoholismus jako zhoubné onemocnění. Pokud chce pacient s touto diagnózou přežít, musí se začít léčit. Ve společenství AA nabízíme každému nemocnému alkoholikovi možnost léčby prostřednictvím programu uzdravování.

Součástí našeho Programu jsou:

1. Účast na setkáních skupin společenství AA.
2. Dvanáct Kroků společenství AA.
3. Dvanáct Tradic společenství AA.
4. Práce ve Službě pro společenství AA.

Každá součást našeho Programu je soubor doporučených aktivit, které nejsou ani závazné, ani povinné. Záleží na každém jednotlivci, co si z Programu pro své uzdravování vybere.

Skupina AA

Pokud se dva nebo tři alkoholici sejdou za účelem zůstat střízliví, mohou se prohlásit za skupinu AA, jestliže nemají žádnou jinou příslušnost. Základem činnosti skupiny AA jsou setkání členů a předávání poselství trpícím alkoholikům. 

Dvanáct Kroků Anonymních alkoholiků

Základem Programu osobního uzdravování je Dvanáct Kroků Anonymních alkoholiků, které vznikly na základě zkušeností prvních členů AA.

1. Přiznali jsme svoji bezmocnost nad alkoholem – naše životy se staly nezvladatelné.
2. Dospěli jsme k víře, že síla větší než naše může obnovit naše duševní zdraví.
3. Rozhodli jsme se předat svoji vůli a svůj život do péče Boha, tak jak ho my sami chápeme.
4. Provedli jsme důkladnou a nebojácnou morální inventuru sami sebe.
5. Přiznali jsme Bohu, sami sobě a jiné lidské bytosti přesnou povahu svých chyb.
6. Byli jsme zcela povolní k tomu, aby Bůh odstranil všechny tyto naše charakterové vady.
7. Pokorně jsme Ho požádali, aby naše nedostatky odstranil.
8. Sepsali jsme listinu všech lidí, kterým jsme ublížili a dospěli jsme k ochotě jim to nahradit.
9. Provedli jsme tyto nápravy ve všech případech, kdy situace dovolí, s výjimkou, kdy toto počínání by jim nebo jiným uškodilo.
10. Pokračovali jsme v provádění osobní inventury, a když jsme chybovali, pohotově jsme se přiznali.
11. Pomocí modlitby a meditace jsme zdokonalovali svůj vědomý styk s Bohem, jak jsme Ho chápali my, a modlili se pouze za to, aby se nám dostalo poznání jeho vůle a síly ji uskutečnit.
12. Výsledkem těchto Kroků bylo, že jsme se spirituálně probudili a v důsledku toho jsme projevili snahu předávat toto poselství ostatním alkoholikům a uplatňovat tyto principy ve všech našich záležitostech.

Dvanáct Tradic Anonymních alkoholiků

Dvanáct Tradic popisuje způsoby, díky kterým se zachovává Jednota AA uvnitř společenství a formuluje jeho vztahy s vnějším světem.

1. Naše společné blaho by mělo být na prvním místě, osobní uzdravení závisí na jednotě AA.
2. Pro účely naší skupiny je jedinou autoritou milující Bůh, tak jak se projevuje sám v našem skupinovém svědomí. Naši vedoucí představitelé jsou pouze spolehliví služebníci, kteří nám nevládnou.
3. Jedinou podmínkou členství v AA je touha přestat pít.
4. Každá skupina je autonomní s výjimkou případů, které ovlivňují ostatní skupiny nebo AA jako celek.
5. Každá skupina má pouze jediný hlavní účel – předávat naše poselství alkoholikovi, který ještě trpí.
6. Skupina AA by nikdy neměla podporovat, financovat nebo propůjčovat jméno AA žádnému vnějšímu ani příbuznému podniku, aby nás problémy peněz, majetku a prestiže neodváděly od našeho hlavního účelu.
7. Každá skupina AA by měla být plně soběstačná a odmítat příspěvky z vnějšku.
8. Anonymní alkoholici by měli vždy zůstat neprofesionální, ale naše služební střediska mohou zaměstnávat kvalifikované pracovníky.
9. AA jako takové by nikdy nemělo být organizováno, ale můžeme vytvářet služební rady nebo komise přímo zodpovědné těm, kterým slouží.
10. Anonymní alkoholici nemají názory na vnější otázky, proto by jméno AA nemělo být nikdy zataženo do veřejných sporů.
11. Naše veřejné vztahy jsou založeny spíše na přitažlivosti Programu než na jeho propagaci, my vždy potřebujeme zachovávat osobní anonymitu na úrovni tisku, rádia a televize.
12. Anonymita je duchovním základem všech našich Tradic, navždy nám připomínající, abychom dávali přednost principům před osobnostmi.

Služba AA

Služba AA zahrnuje vše, co nám pomáhá přiblížit se k trpícímu alkoholiku. Její rozsah je velmi široký a může například zahrnovat vše od práce Dvanáctého Kroku přes telefonní hovor s alkoholikem až k přípravě kávy.

Anonymita

Anonymita má dvě rozdílné a přesto stejně životně důležité funkce:

1. Na osobní úrovni poskytuje anonymita ochranu všem členům, aby nemohli být na veřejnosti identifikováni jako alkoholici. Je to mimořádně důležitá ochrana, zejména pro nově příchozí.
2. Na úrovni tisku, rozhlasu, TV, filmu a internetu, anonymita zdůrazňuje rovnost všech členů Společenství tím, že brání těm, kteří by mohli zneužít členství v AA pro dosažení veřejného uznání, moci nebo osobního zisku.

Setkání AA

Účelem všech setkání skupiny AA je vzájemné sdílení členů. Dělíme se o své zkušenosti, sílu a naději, že můžeme vyřešit náš společný problém a pomoci ostatním uzdravovat se z alko-holismu.

Máme dva základní druhy mítinků: otevřené a uzavřené.

Otevřená setkání

Jsou přístupná všem, kteří mají zájem o Program uzdravení se z alkoholismu. Nealkoholici mohou setkání navštívit, ale nemají právo hovořit.

Uzavřená setkání

Jsou určena pouze členům společenství nebo těm, kteří mají problém s pitím a „touhu přestat pít.“

Internet a kontakty s AA

Na této webové stránce najdete všechny potřebné informace o společenství AA v Čechách a na Moravě. Jsou zde k dispozici kontakty na jednotlivé skupiny a základní literatura.

Internetová skupina Triezvy priestor (TP)

TP, je nepřetržitý mítink AA, a to díky tomu, že je na internetu a funguje na bázi mailingových listů, tedy přeposílaných emailů od přihlášených členů, kteří zde sdílejí své zkušenosti buď na dané téma (týdenní), denní zamyšlení, články  knihy Jak to vidí Bill, nebo cokoli, co souvisí s alkoholismem. Připojit se můžete prostřednictvím webové stránky: www.triezvypriestor.net.

Zpracováno podle knihy „Anonymní alkoholici“ a brožurky „Informace pro veřejnost“