1. Úvod
  2.  » 
  3. Nově příchozí
  4.  » Pro ženy

Pro ženy

Dopis alkoholičce

Kdybych bydlela přes ulici a viděla bych vás, jak se snažíte skrýt svou nemoc, nikdy bych vám při rozhovoru neřekla to, co vám chci říci nyní. Nenechala byste mě, protože byste se mě bála. Měla byste dojem, že jsem součástí celosvětového spiknutí proti vám; nenáviděla byste mě za podezření z vašeho tajného utrpení. Kdybychom se sobě podívaly do očí, bylo by těžké s vámi promluvit a říci vám, že s vámi cítím. Bylo by těžké vám říci, že k vám necítím nenávist, že vás nechci zesměšnit nebo vám udělat kázání jen proto, že se mnou nechcete promluvit o své smrtelné nemoci. Obě bychom předstíraly, že něco takového neexistuje. A tak jsem se rozhodla napsat vám dopis a doručit jej na toto bezpečné místo, kde jej najdete, ale kde bude ukryt před vaší rodinou, abyste si jej mohla přečíst.

Máme své společné tajemství: víme, že se k smrti bojíte následků svého pití. Na věku nezáleží, můžete být studentka, mladá matka, uznávaná odbornice, manželka prominentní osoby či důstojně vyhlížející babička. Můžete být extrovertní osoba, která je středem pozornosti každého večírku, nebo plachá duše, která si musí přihnout na kuráž. I když pijete jen několik měsíců anebo již řadu let, určitě byste se vylekala nebo se vehementně bránila, kdyby vás někdo nazval alkoholičkou, ale tajně se ptáte sama sebe, zda jí nejste. Mám pro vás pohotovou odpověď: pokud nejste schopna své pití kontrolovat, pokud v současné době pijete více, než jste schopna připustit, je velice pravděpodobné, že jste alkoholičkou. Tímto označením rozumím nemocnou osobu. Nemoc se zhoršuje a neustále uzavírá svět kolem vás, až z něj nezůstane nic víc než alkohol.

Jelikož jste žena, pijete pravděpodobně tajně a udělala jste vše pro to, abyste svůj problém ukryla před okolním světem, dokonce i před sebou. A pravděpodobně se vám to podařilo. Možná, že ani nikdo neví, že pijete. Máte strach dát si skleničku na veřejnosti, protože se z ní pro vás může stát nevyhnutelný pád dolů. Možná, že pijete v ložnici a já jsem svědkyní toho, jak saháte po lahvi ukryté v prádelníku nebo v krabici na polici. Vaše rodina možná neví o vašich častých bolestech hlavy. Na druhé straně můžete být osůbkou „žijící“ v barech. Možná jste problémem pro okolí svého bydliště či zdrojem místních skandálů. Možná, že již vaše rodina, včetně vašich dětí, přestala cokoliv skrývat. Možná, že jste v důsledku beznadějného pití rodinu i ztratila.

Bez ohledu na to, v které fázi se nacházíte, máte naději. Nenechte se odradit pocitem viny a studu. Nezasloužíte si vydírání ani lítostivé žádosti typu: „Kdybys nás měla ráda, tak bys přestala.“ „Myslíš jen na sebe.“ „Měla by ses stydět, při svém vzdělání a možnostech!“ Nejste sobeckou a nemorální příšerou. Opak je pravdou. Jste vážně nemocnou ženou. Jakmile to zjistíte, dalším krokem je zbavit se pocitu viny. Jakmile připustíte, že jste alkoholičkou, nikdo již nemá právo vás vinit či trestat (již sama jste si připravila nelidský trest). Musíte si jen přiznat, že jste nemocná. Vaše onemocnění je velice nebezpečné. Natolik nebezpečné, že pokud jej nezastavíte, může zničit vše, co je vám blízké – vaše tělo i mysl. Není to vaše vina, stejně jako kdybyste trpěla sennou rýmou nebo cukrovkou. Pokud jste alkoholičkou, alkohol působí jako jed.

Nejste sama, koho týrá alkoholismus. Tisícům žen jako jste vy se život začíná tříštit úlomek po úlomku. Kolik jich opravdu je, se dá obtížně zjistit, protože ženy (hlavně ty v domácnosti) dovedou svou nemoc skrývat lépe než muži. Dovedou ji skrývat alespoň na čas. Avšak utrpení alkoholiček je mnohem intenzivnější, než je tomu u mužů: psychika a tělesná konstrukce ženy je složitější a citlivější. Alkoholička není schopna nést nenávist sebe sama tak snadno jako muž a mnohem obtížněji se vyrovnává s nenávistným pohledem společnosti na alkoholismus. Jistě vám neříkám nic nového. Z celého srdce bych si přála, aby to nebyla pravda. Hraná statečnost, která je příznačná pro alkoholiky, není typická pro alkoholičky, dokud v sobě nezničí svoje vlastní já. Od mnoha alkoholiček jsem slyšela: „Vše ve mně úplně umřelo, nikdo mi nebyl schopen podat pomocnou ruku.“ Řada žen nechce přiznat ani sobě samým, že jsou alkoholičky. Avšak toto přiznání je prvním krokem na cestě k vystřízlivění a uzdravení. Pokud jste tento první krok ještě neučinila, ráda bych vám dnes pomohla. Pokud jste ochotna připustit, že vaše vnitřní panika a devastace jsou symptomy alkoholismu, neodmítejte pomoc.

Účelem mého dopisu je, abych vám řekla – navzdory vaší vážné nemoci – že se můžete zařadit zpět do společnosti a těšit se z normálního života. Ve skutečnosti může být váš život mnohem šťastnější než život průměrného člověka. Již se nevrátíte ke svému životu před tím, než se jej zmocnil alkoholismus. Stejně nestál za nic: snažila jste se jej utopit v alkoholu. Nyní vám řeknu o tom, co jste hledala v alkoholu a co měl Bůh na mysli, když vás stvořil. Píši vám o organizaci Anonymní alkoholici. Pomohla abstinovat milionům poražených mužů a žen bez naděje a znovu dát smysl jejich životům. Pokud jste ochotná a dostatečně připravená na pomoc, dnešní sklenička nebude jen tou poslední ve vašem životě, ale získáte rovněž nový pohled na život, optimistický a aplaudovaný vaším okolím.

Veřejnost nerozumí práci AA a ve skutečnosti se k ní není schopna intelektuálně vyjádřit. Existuje však nespočet důkazů o tom, že přináší své výsledky. Po přiznání své bezmocnosti vůči alkoholu musíte o pomoc požádat vyšší moc. To ovšem nestačí. Z hlediska emocí (žádost vyvěrající z utrpení) dojde k uvolnění největší síly, jakou je lidská bytost schopna uvolnit. Přítomnost této síly je silnější než alkohol, který až do této chvíle byl smyslem vašeho jednání, zastiňoval lásku k rodině, vaši sebeúctu a pud sebezáchovy. O této zkušenosti se dá jen stěží mluvit. Není však nutné o ní mluvit, protože její následky jsou zcela viditelné. Nikdo neví, jak to funguje, ale jedno je jasné – funguje to!

V krátkosti si pohovořme o vás. Jak jste se stala alkoholičkou? Samozřejmě ne schválně nebo z ničemnosti. Lékařská věda a psychiatrie objevila, že mnoho lidí má k nadměrnému pití emocionální důvody. Znala jsem dvě ženy, z kterých se staly alkoholičky, protože přišly o děti, a jiné, které zklamal manžel. Řada alkoholiků jsou perfekcionisté a idealisté. Chtějí v životě dosáhnout zázraků; když však svých ideálů nemohou dosáhnout, nedokáží unést zklamání. Navzdory běžnému názoru jsou alkoholici často velmi svědomití lidé. Na všem jim záleží tak hluboce, že nejsou schopni vydržet stres a tlak starostí. Když se setká svědomitost s neschopností unést bolest starostí, působí to jako pozvání na skleničku. Emoční konflikty, které prožívají přecitlivělí lidé, jsou neúnosné, takže člověk hledá útěk končící absolutní destrukcí. U některých alkoholiků se pocit méněcennosti z dětství přenáší do kompenzačního mechanismu, který vytváří egoismus jako živnou půdu pro potřebu úspěchu a chvály, která není nikdy uspokojena. Přílišné ego žen vyžaduje lichocení, oddanost, a v některých případech také milostné dobrodružství. Při neukojení perfekcionismu někdy začne frustrovaná žena věřit vysněným slibům, které nachází v alkoholu. V kombinaci tohoto extrémního emočního napětí a tělesné alergie je ztroskotání nevyhnutelné. Lidé pijí, protože jsou nešťastní a začarovaný kruh pokračuje, až nikdo neví, kde je mu začátek a kde konec. Jedinou cestou z tohoto nesmírného utrpení je léčba, léčba choroby i emocí. Psychiatrie ruku v ruce s lékařskou vědou vyléčily mnoho nemocí. Nedá se však hovořit o trvalém úspěchu. Alkoholik je považován za „žal lékařské profese“, protože si lékař uvědomuje, že týrané, sebevražedné tělo, které se snaží dát dohromady, se k němu za několik měsíců vrátí ve stejném nebo i horším stavu.

Výsledky organizace Anonymní alkoholici jsou na druhé straně nezvykle pozitivní. V některých případech se to zdá být velmi jednoduché. Jakmile vyčerpají všechny své možnosti, alkoholici požádají o pomoc AA a od tohoto dne se již nenapijí. V jiných případech s programem po několik měsíců „koketují“. Znám jednu ženu, které to trvalo tři roky. Dokonce v ni ztratili důvěru i někteří členové AA, kteří se jí snažili pomoci. Ona však paličatě věřila, že se jí podaří přestat pít. Minulý týden jsem se zúčastnila oslavy jejích „třetích narozenin“ a viděla jsem, jak sfoukla svíčky na dortu. Byla k nerozeznání od osoby, která sváděla beznadějný boj s alkoholismem po řadu let. Než se poprvé doslechla o AA, pila již osm roků, od svých devatenácti let. Její rodina již ztratila veškerou víru, neboť se utápěla hlouběji a hlouběji v alkoholu, až už jí nebylo pomoci. Ve svých sedmadvaceti letech vypadala na čtyřicet – obézní, zanedbaná a plačtivá. Při pohledu na tuto vysokou a štíhlou dívku v bílých šatech, sfoukávajíc tři svíčky, bylo téměř nemožné uvěřit, že se jedná o stejnou obézní a neupravenou ženu, která před třemi lety vypila svou poslední skleničku. Nedávno se provdala za skvělého a úspěšného muže, který ji plně rozumí a obdivuje ji. Říkají, že jsou jako dvě hrdličky, a opravdu to tak vypadá.

Jedním ze zázraků, které nabízí AA, je transformace těla, emocí a ducha. Zdá se, že lidská bytost je zcela nově utvářena. Ženy, jejichž těla byla zneuctěna zanedbáním a týráním, se nyní pyšní svým vzhledem, jak se nechala slyšet jedna z nich: „Jako by mě Bůh znovu stvořil.“ Když jsem řekla, že prostřednictvím členů AA naleznete více než průměrné štěstí, nebylo to jen zbožné přání. Z lidí na Zemi jsou lidé, kterým se podařilo zachránit se před hororem alkoholismu, nejšťastnější ze všech. Nejsou apatičtí, ani se nenudí – život pro ně nabral obrátky. Zdá se vám to neskutečné, že by někdo mohl být tak okázale šťastný, aniž by se napil? Seznámíte se s novým významem „štěstí“.

Za dveřmi místnosti, kde se schází skupiny Anonymních alkoholiků, je nejčastěji slyšet smích. Bodrý smích, jakého jsou schopni jen lidé, kteří se podívali destrukci a katastrofě přímo do očí, a ne jednou, nýbrž mnohokrát po řadu let, a nyní jsou svobodní a nebojácní. Stručně řečeno, je to smích lidí, kteří se drží Boha za ruku a cítí se bezpečně. To je základ práce organizace Anonymní alkoholici, i když se může zdát neuvěřitelný venkovnímu světu, který se bojí boží pomoci v každodenním životě. Jediným faktorem, který určuje, zda se vám podaří dosáhnout střízlivosti, je podle Anonymních alkoholiků vaše ochota. Ochota připustit, že jste nad alkoholem ztratila kontrolu a že se váš život stal nezvládnutelným. Ochota předat svůj osud a život Bohu tak, jak jej chápete. Není to jen prázdná ochota za každou cenu. Nedá se jí dosáhnout, aniž si uvědomíte, že jste vyčerpala svoji míru beznaděje, tj. že jste se dostala do situace, kterou nejste schopna sama zvládnout a zásah vyšší moci je nevyhnutelný. Vaše volání o pomoc je tak silné, že si sama neuvědomujete, že se jedná o modlitbu. Uvědomíte si to, až když jsou vaše prosby vyslyšeny.

Dovolte mi, abych vám pověděla o tom, jak jedna z mých přítelkyň našla cestu k AA. Řekněme, že se jmenovala Nora, i když to nebylo její pravé jméno. AA zaručuje úplnou anonymitu a není o tom třeba pochybovat. Nora byla nešťastným dítětem v domě plném neštěstí. Nic se jí nedařilo a přestala věřit, že se to někdy změní. Jak dospívala, stíhala ji jedna tragédie za druhou a Nora našla útěk ze skutečnosti v alkoholu. Největším štěstím v jejím životě byl její manžel a jejich vzájemná láska. Krátce po svatbě Nora zjistila, že je alkoholička. Před svatbou se domnívala, že pije proto, že je nešťastná; avšak i nyní, když byla šťastná, nebyla schopna přestat pít. Všemožně se snažila, aby její manžel neodhalil pravdu. Avšak její potřeba pít alkohol byla již natolik nezvládnutelná, že když manžel ráno odešel, hned si dala několik skleniček (alkoholici pijí rychleji než ostatní lidé). Většinu dne strávila v posteli a nenáviděla se. Když se jí zdálo, že se jí rozskočí hlava, dala si na ni sáček s ledem, a když se manžel vrátil domů, rychle si sáček s ledem přitiskla na tvář a tvrdila, že ji bolí zub. Postupně se manžel samozřejmě dověděl celou pravdu. Prosil ji na kolenou, aby nepila a ona to okamžitě slíbila. Když se však ocitla sama, nemohla odolat pokušení. Manžel jí vyhledal lékařskou pomoc, ale výsledky se nedostavily. Několikrát se ocitla v sanatoriu, ale ani to nepomohlo. Před časem mi Nora o této etapě vyprávěla, když mě vezla na schůzku AA v oblastní věznici. Svěřila se mi: „Sama jsem ve vězení nikdy nebyla, ale o samovazbě toho vím víc než dost. Alkoholik má mříže ve své vlastní lebce. Za těmito mřížemi žije v samovazbě.“ Tato bezvýchodná situace trvala po mnoho let bez špetky naděje. Až jednoho dne měla dopravní nehodu. Lékaři informovali jejího manžela, že to nepřežije. Zázračně se uzdravila a to se jí zdálo jako další důkaz její tragické smůly, protože již byla svým životem unavená. Na cestě z nemocnice domů jí manžel sdělil, že ji natrvalo umístí do sanatoria, protože to pro ně oba bude lepší. Řekla mu, že se ráda podřídí, protože jej miluje a nemůže unést, jak jej pozvolna ničí. Doma se hned uložila do postele a jak mi řekla, poprvé v životě promluvila k Bohu a prosila: „Pokud mě slyšíš, pomoz mi.“, nic víc. Na chvíli usnula a když se probudila, požádala manžela, aby zavolal lékaře. On se zeptal: „Kterého máš na mysli?“, protože se jí v minulosti snažilo pomoci bezpočet lékařů. Vyslovila křestní jméno lékaře, které ji momentálně napadlo, lékaře, kterého léta neviděla. Za půl hodiny byl u ní. Protože jí nemohl pomoci, začal se zajímat o AA. Okamžitě zavolal místní pobočku AA a během hodiny přijela za Norou členka AA. Od té doby se Nora již nenapila. Je přesvědčená, že když vyřkla svou drobnou modlitbu, byla vyslyšena. Nikdy o tom nezapochybovala. Dnes je z ní příjemná a krásná žena kypící štěstím a pohodou. Strach a pocity marnosti, jakož i její představa, že jí provází smůla, úplně zmizely. Její život je naplněn vitalitou a zájmem o spoustu věcí. Avšak ani na den nezapochybuje o tom, že se plně oddala Bohu. Stále si připomíná, že je nevyléčitelnou alkoholičkou a že jediná sklenka by pro ni znamenala pád do propasti. Svěřila se mi, že každý večer před spánkem děkuje Bohu: „Děkuji ti Bože, že jsi mi dnes pomohl, abych zůstala střízlivá.“

Abych vám ukázala, jak může být alkoholik přecitlivělý, ráda bych vám pověděla příběh babičky, které můžeme dát jméno Jane. Poprvé se v životě napila, když jí bylo padesát devět. Stalo se tak na večírku u nových sousedů, kde se hrál bridž. Ostatní hosté měli jen skleničku či dvě punče, ale Jane se nemohla nasytit. Než večírek skončil, hostitelka jí namíchala několik koktejlů, protože bylo zábavné pozorovat úctyhodnou ženu ve středních letech, jak se opíjí. Než se pro ní zastavil její manžel Jim, byla již zcela opilá. Jim ji odvezl domů a uložil do postele. A jak usínala, řekla: „Jime, promarnili jsme nejlepší léta část svého života, zítra ti namíchám báječný koktejl.“ Ráno zašla Jane do obchodu a zakoupila láhev režné. Chtěla si dát jen skleničku na žaludek a schovat zbytek na koktejl pro Jima, aby mu ukázala, o co přišli. Bohužel od skleničky nebylo daleko k celé lahvi. Stala se z ní alkoholička v pravém smyslu slova, stačila jen malá kapka. Od té doby měla s pitím neustálé problémy a v pití se přestala kontrolovat. Ze začátku bylo úsměvné, že se to může stát i takové drobné osůbce. Ale již za měsíc Jim i ona věděli, že se jedná o problém. Její synové nemohli uvěřit, co se stalo, jako by si to byl někdo vymyslel. Ale o jejím alkoholismu nebylo pochyb, protože se její život začal odvíjet kolem sklenky. Kněz z jejího kostela se za ní modlil, její snachy před ní ukrývaly vnoučata, její lékař jí předepsal Antabus (lék, který má odradit od pití). Když se však na prášky přes veškeré varování napila alkoholu, téměř zemřela. Následovalo šest let utrpení. Když neměla peníze, šla na ulici a žebrala. Prodala své oblečení, kradla manželovi a dokonce si sehnala práci jako uklízečka v baru, „aby se mohla napít“. Když byla zatčena policií, protože byla opilá
a narušovala veřejný pořádek, byla již úplně na dně. Sama od sebe však zašla na schůzku AA, a tak se dostala na cestu zpět.

Schůzka Anonymních alkoholiků je neuvěřitelný zážitek, nejen pro alkoholika, ale i pro osobu, která nepije, například pro mě. Zaprvé se přesvědčíte, že se nejedná o vážnou záležitost. Na setkání najdete nejrůznější typy lidí a kromě těch, kteří se schůzky účastní poprvé, jsou všichni usměvaví a hovorní. Jediným výrazným znakem je skutečnost, že každý je nesmírně milý a cítí s ostatními. Jako by se stud, vina a přetvářka zcela vytratily a lidé jednají spontánně – přirozeně a nikoli podle prostředí.

Členové AA se mi svěřili, že se na schůzce cítili jako doma již od prvního okamžiku. Je to pochopitelné, neboť zde nikdo nikoho nekritizuje, jeden druhého neviní, ani nikoho nic nešokuje. Panuje zde atmosféra plného pochopení, protože každý z přítomných si prošel stejným očistcem. Přítomné také nemůžete ošálit svými alibi, vytáčkami a lživými tvrzeními, k nimž nemá alkoholik nikdy daleko. Všichni přítomní je velmi dobře znají a rádi vám to dosvědčí. Po létech života ve lžích a bludišti vytáček je to úleva. Natolik radostná, jako byste objevila zcela nové bytosti neznající krutost a přetvářku. Cítíte se tak přirozeně, jako kdybyste se ocitla v místnosti, kde jste jen vy v různých převlecích. Zjistíte, že jim můžete věřit, neboť se vás nesnaží vinit, ani ve vás vyvolat pocit studu. Schůzky mají jednoduchou strukturu. V Kalifornii například schůzky AA probíhají asi takto: Z příručky Anonymní alkoholici se nejdříve přečte kapitola „Jak na to“. Jeden z členů dobrovolně převezme funkci předsedy. Předseda zpravidla začne asi takto: „Dobrý večer přátelé, jsem alkoholik.“ Poté, co se podělí o svůj příběh, představí další mluvčí, které vybral, aby se svěřili se svými příběhy. Každý mluvčí, ať už muž nebo žena, řekne kým byl, kým je nyní a jak překonal cestu z minulosti do současnosti. Své příběhy si sdělují otevřeně a často i humorně. Alkoholik, který se účastní schůzky poprvé, často cítí úlevu, když slyší jiné otevřeně, bez vytáček a humorně mluvit o příbězích, které celý život slyšel jen z pokryteckých úst. Zábrany a odsouzení sama sebe jdou během této jednoduché terapie zcela stranou. Když se ptám členů AA, jak se mohou smát a žertovat o svém minulém utrpení, říkají: „Víte, to vše se stalo mému největšímu nepříteli a ne mně.“ Jedná se o nejúčinnější rozchod s minulostí, jaký se žádné jiné terapii nepodařil. Minulost byla jen řadou kocovin; avšak když se minulost ztratí, nezanechá ani kocovinu či šrám. Na konci schůzky je chvilka pro tichou modlitbu, pak každý povstane a opakuje modlitbu v unisonu. Jen těžko si dovedu představit, že by se jí mohl někdo účastnit a zůstat nedotčen. Pak se podává káva a zákusek a následuje hodina pro přátelský rozhovor. Řada alkoholiků zcela ztratila svůj společenský život, avšak AA jim nabízí příležitost získat nové přátele a zařadit se do společnosti. Schůzky se konají každý den (ve většině velkých měst jak večer, tak během dne). Obvykle se jich účastní o něco více mužů než žen. Konají se i schůzky bez účasti žen, pro muže, kteří se cítí lépe, pokud nejsou přítomny ženy, jakož i schůzky jen pro ženy, jež se konají buď ráno nebo odpoledne. Kromě obvyklých míst schůzek jsou v řadě měst k dispozici klubovny, kam spolu přátelé mohou zajít na jídlo, zahrát si bridž, přečíst si časopis nebo si jen tak popovídat (po létech lží nejoblíbenější zábava alkoholiků). Alkoholici jsou ve skutečnosti velmi společenští lidé, kteří ublížili sami sobě, protože narušili svůj vztah k ostatním lidem. Nyní se znovu snaží vybudovat důvěru mezi sebou a svým okolím.

Alkoholismus je nevyléčitelná nemoc, pacient se již nikdy nemůže napít. To platí po celý život, ale s podporou AA se není čeho obávat. Není třeba se před alkoholem ukrývat nebo přerušit styk s normálně pijícími osobami. Je třeba se mít na pozoru před první skleničkou, a to po celý život. Anonymní alkoholici říkají optimisticky: „Nedávej si první skleničku a žádnou další nebudeš potřebovat.“ Členové AA jsou přimknuti k Bohu a tato blízkost jim umožnila vyřešit problémy, které kdysi ničily jejich životy, jež nyní znovu bez velkého úsilí nalézají. Pokud jste, moje neznámá přítelkyně, můj dopis dočetla až sem, jistě si uvědomujete, že vás nehodlám kritizovat. Moje láska je nekonečná. Nezbývá nic jiného, než abyste jí vyšla vstříc, neboť vám může pomoci. Pomoc je na dosah ruky, zvedněte sluchátko telefonu.

Číslo najdete v telefonním seznamu pod písmenem A – Anonymní alkoholici. Požádejte, aby vás přišla navštívit žena. Nikomu nemusíte říkat, že jste podnikla tento první krok. Když přijde, nemusíte jí o sobě říkat prakticky nic. Vše o vás ví – mnohem víc než o sobě víte sama. Sama byla ve vaší situaci a ještě o krok dále. A nakonec vystřízlivěla a vrátila se do života, o jakém se jí ani nezdálo.

Pokud k vám dopis promluvil, napište mi. Nebo se pokuste najít jinou ženu, která může potřebovat pomoc a povězte jí o něm.

Bůh Vám žehnej.

Z Preambule AA

AA nejsou spřízněni s žádnou sektou, církví, politickou organizací
ani s žádnou jinou institucí, nepřejí si zaplést se do jakékoliv
rozepře, nepodporují žádné vnější programy ani žádným jiným programům neodporují.